Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 78.

To poznání je jako dobře mířená facka. Bez legrace. Právě teď, v tenhle moment jsme tak hluboko v prdeli, jak jsme ještě nebyli. Metaforicky, jelikož nad jinými významy tohoto přirovnání teď doopravdy přemýšlet nemohu, leč bych, s Erenem po boku, dokázal.

,,Žádný plán bomba nebude," zašeptám, jako bych se sám stále ještě přesvědčoval, že je to skutečně pravda. A asi to tak vážně je.

,,Tedy, nejspíš," upřesním, když po mně Eren hodí nechápavý pohled.

,,Ten papír je padělaný," dodá Annie, jako obvykle se tvářící, že má situaci pod kontrolou, v jejích očích se ale chvilkami blýská špatně skrytý strach. Ona ví, co to znamená, stejně jako já.

Erwin tehdy přesně věděl, co je třeba udělat, aby se písmena ukázala, bleskne mi hlavou. Přesně věděl, co dělá a nebál se dát papír až těsně k plameni, protože věděl, že se text dříve nebo později ukáže.

,,Jsem rád, že byla naše mise úspěšná." Pamatuji si jeho slova přesně. Byl tehdy tak klidný, tak... jistý, nikterak nepřekvapený. Možná až spokojený. Jak jen mi to mohlo uniknout?! Spoléhal na to, že jsme podpis krále nikdy neviděli a ani nikdy neuvidíme.

,,Může to všechno znamenat..." začnu opatrně, blondýnka mi ale skočí do řeči: ,,že my nejsme strana, ze které toto všechno pramení," dokončí mou myšlenku. A pokud válka nejde od nich... musí jít od nás. Kruci, můžeme být skutečně my strůjci toho všeho? Skutečně to můžeme být my, kdo chystá peklo na zemi?! Vše tomu nasvědčuje...

To by ale znamenalo, že je všechno úplně jinak. Že Mike ve skutečnosti není tím, kdo tahá za nitky celé téhle zrůdnosti. Ne, ty tisíce mrtvých, které válka způsobí chce ve skutečnosti člověk, kterého jsem považoval za strategický mozek celé říše. Člověk, jehož inteligenci jsem vždy obdivoval. Ten, jehož jsem i přes úchylné narážky přeci jen považoval za svého přítele.

Erwin Smith.

Tehdy, když mluvil o plánu bomba... On věděl, co to způsobí. Věděl, že nás všechny rozhodí, čímž si vše usnadní - budeme myslet na něco úplně jiného, budeme se rýpat v páru měst místo objektivního nahlížení na celou situaci. Věděl, co s námi udělá! A o to šlo. Ta města ve skutečnosti neznamenala vůbec nic.

Možná nepočítal s tím, že dokážeme, já i Historia, zmizet, jinak ale celý náš tým splnil plán brylantně. Udělali jsme přesně to, co po nás očekával, vždy byl o krok napřed.

A pokud to tak skutečně je, pokud je všechno skutečně děsivější, než jsem si kdy mohl myslet, pokud to opravdu není jen jedna velká noční můra, nechci snad ani domýšlet, co všechno to znamená. Centrum dění je někde úplně jinde. Hlavní aktér je někde úplně jinde. Jsem na úplně špatné straně, stovky kilometrů od místa, kde bych být měl.

,,Musím do říše, za Erwinem!" vyhrknu, když si konečně vše uvědomím. Musím se vrátit, musím ho zastavit!

,,půjdu s tebou!" řekne Eren okamžitě, Mikasa ho ale chytí za paži na znamení nesouhlasu a se zamračením zakroutí hlavou.

,,Mikasa má pravdu, je to... mohlo by to být nebezpečné. Chtěl jsem tě dostat pryč od smrti, ne tě k ní dotáhnout," odvětím nesouhlasně. On se už nadechuje k protestu, Annie ho ale předběhne.

,,Levi má pravdu. Měl bys zůstat tady. Není to bezpečné."

,,To ho jako mám nechat samotného?" zeptá se šokovaně.

,,On to zvládne," odsekne Mikasa krapet sarkasticky narážejíc na minulost, tak, abych ji neslyšel, to se ale nepovede. Nebudu lhát, že to nezabolelo, má ovšem pravdu. Zvládnu to. A pokud ne, stále to bude lepší, než kdyby se něco stalo Erenovi. Svým způsobem mu to dlužím...

,,Ale..." pokusí se namítnout, Annie ho ovšem zpraží pohledem tak ledovým, až i mě krapet zamrazí.

,,Nepůjdeš," oznámí mu a chytí ho za paži v tichém náznaku, že pokud to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém.

,,Pokud mi chceš pomoci, v batohu mám vysílačku. Potřebuji, abys zavolal Historie Reiss, řekni jí prosím vše, co uznáš za vhodné. Ať jsou ve střehu a připraveni na cokoli a ať u skladu hlídkují, nejsem si plně jist, že je vše tak, jak si myslím. Ať už ale někdo skutečně přijde nebo ne, žádná bomba nesmí vybuchnout, rozumíš? Plán se mění, nesmí utíkat, kdyby někdo přišel, ať ho zastaví jakýmkoli způsobem, ale zastaví. Uděláš to pro mě?" zeptám se a on, i přes protesty vepsané mu v očích, nakonec souhlasí.

Věnuji mu děkovný úsměv, pak už se ale otočím na podpatku a s tichým rozloučením spěšně zamířím ke svému domku, u kterého mám přivázaného koně. Nezvládl bych se loučit déle, ta myšlenka, že od svého Erena už zase odcházím by mě ničila. Ničí mě i teď, ale delší loučení... prostě by to nešlo. Takhle je to lepší.

Rychle koně odvážu, spěšně přitom zavadím pohledem o jabloň patřící muži za plotem, která na straně u mě stihla ztratit všechna jablka. Pak ale nasednu. Moc se nerozmýšlím, vím, kudy jet. Už jsem tu šel nesčetněkrát, leč jsem nikdy netušil, že těmito cestami kdy pojedu na koni a budu doufat, že zahlédnu Hoovera a Brauna a budu připraven sdělit jim vše, co bude nutné. Pak pojedu do říše, toto je ale zastávka nutná ještě před tím.

Koně postavím do jedné uličky. vím, že neuteče, je sice starý, ale vycvičený. počká na mě, i když tu nebude mít jablka, řeknu si a spěšně se vydám k oné budově.

kolem recepční, pozorující mě, jako by viděla ducha, proběhnu, aniž bych jí věnoval pozornost. Rychle zapadnu do výtahu, který mne vyveze do příslušného patra, z něj pak přes chodbu až ke kanceláři patřící mým bývalým šéfům.

Vpadnu dovnitř jako velká voda a rychle za sebou zabouchnu dveře.

,,Pane Acker-" začne Hoover, já mu ale skočím do řeči: ,,je to důležité, prosím, vyslechněte si mě. Asi mi nebudete chtít věřit, ale nejspíš budete muset," odtuším a nevědomky se zašklebím, pak ale pokračuji. V rychlosti jim shrnu vše, co potřebují vědět, včetně svého původu, mých domněnek a toho, v co se nakonec vše zvrtlo.

,,Potřebuji, abyste byli připraveni. Na cokoli. Musíte nechat hlídat důležité oblasti západu, včetně této budovy," ukončím své povídání.

,,My to věděli," ozve se poté Braun, ,,věděli jsme o vašem původu. Chtěli jsme si vás tu ale nechat, byl jste schopný a nějak... jsme vám věřili. Bertold to vyřídil s Annie, která mu ale předala zodpovědnost... Možná, že se proto chvilkami mohl zdát... tvrdý, řekněme," řekne opatrně a já na něj vytřeštím oči, pak se ale rychle vrátím do původního relativně klidného stavu.

Oni všechno věděli. Annie jim vše řekla. Proto mne nenechávali chodit s nimi k důležitým rozhovorům, proto mi tehdy těsně před mým odchodem Braun říkal všechny ty věci... on věděl, kdo jsem. Myšlenka, že i přesto říkal, že mu budu chybět, zvláštně zahřeje u srdce. Škoda jen, že jsme se nepotkali za jiných okolností, v jiném čase, na jiném místě. Třeba by z nás byli přátelé.

,,Jak to jde?"
,,Dobře. Máme vše pod kontrolou a nikdo nic netuší."
,,To je dobře. Jsem si totiž na 100% jist, že z tohohle by při odhalení byly neuvěřitelné problémy."

V ten moment se mi vybaví celý rozhovor, který jsem tehdy nahrál na diktafonek. Oni mluvili o mně! Ne o válce, celou tu dobu se bavili o mně! Je možné, že i ty papíry v tašce pana Brauna, že to ve skutečnosti nebyly plány k válce, ale k naší výpravě? Že šlo celou tu dobu o mě?

V mé tváři se nejspíš musí zračit jakési prozření, uvědomím si, jelikož pan Braun se na mne chápavě usměje.

,,Počítej s námi," odpoví Hoover pevně na můj předchozí dotaz.

,,Tady nikdo žádnou bombu odpalovat nebude. Hlídky postavíme, jak nejdříve to bude možné," přislíbí ještě. A mně nezbývá, než s neskutečnou úlevou poděkovat.