Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 25.

,,Jak jako přes noc?!" zeptám se šokovaně. Přišli jsme zrovna ke mně domů po tom našem tréninku, který se nakonec zvrtl v učení pozemního boje, když na mne Eren vybafnul tuhle novinku.
,,Prosím, Levi, jen jednu noc! Nechci se za nimi vrátit," prosí a udělá na mne psí oči, ,,přísahám, že tě tu nebudu otravovat!" řekne ještě a zasalutuje. Ten určitě...
,,Chtěl jsem relaxovat," postesknu si.
,,Ne, to s tebou za zadkem fakt nejde," dodám, když už otvírá pusu k protestu.
,,Prosííím. Zase se nebudeš nudit," řekne a v jeho očích se zablýská očekáváním a napětním, co řeknu na tohle.
,,Erene, říkám, že jsem chtěl relaxovat. Nechci se nenudit," podotknu a on si povzdychne.
,,Ale jedinečný zážitek s kamarádem, jako jsem já, ti za to stojí!" prohlásí a já se začnu smát, načež on si uraženě odfrkne.
,,Prosím... Vezmu tě na večeři!" vyhrkne a já pozvednu obočí. Na večeři, jo? Na jinou stranu, alespoň bych nemusel vařit...
,,Tak dobře," souhlasím nakonec, v očích mého společníka nadšeně zablýská a než se naději, tiskne mne k sobě a ječí mi do ucha.
,,Bude to nejlepší večer v tvým životě, uvidíš!" zavýskne a já ho odstrčím.
,,Jestli mi budeš takhle ječet do ucha častěji, ještě si to rozmyslím," podotknu, podvědomě ale vím, že jeho už nevyhodím. Myslím, že by byl schopen přespat na zemi přede dveřmi, kdyby šlo do tuhého a vzhledem k tomu, že jsem za něj zodpovědný, jelikož je můj parťák, nesmí být nemocný. Taky ho budu potřebovat na nahrávání rozhovorů.

Jasně, Levi, ozve se můj vnitřní hlas. Určitě to neděláš kvůli ničemu jinému, dodá ještě. A kvůli čemu to asi dělám, hmm?
Hmm?!
A teď mlčí, pomyslím si naštvaně. Proč bych ho tu jinak měl chtít? Tsch...

,,Tak co chceš dělat?" zeptám se rezignovaně.
,,Co chci dělat já? Nechtěl jsi relaxovat?" optá se s úsměvem na tváři. To by mě zajímalo, jak jsme se z původního respektu, který ke mně měl, dostali na tohle. Chová se ke mně jako by byl můj kamarád... na jinou stranu, to taky je.

,,Chtěl jsem relaxovat. Ovšem pokud tu budeš ty, jakože budeš, tak to nejde. A nepochybuji, že mne stejně nebudeš k něčemu nutit, takže se ptám rovnou, abych věděl, co mne čeká," řeknu smířeně a zašklebím se, když se zářivě usměje.
,,Čemu se tlemíš, spratku?"
,,Tvé důvěře k mým dobrým nápadům," odvětí pobaveně.
,,Kdyby byly dobré, důvěru bych k nim měl," podotknu a on si odfrkne, hned poté se ale na jeho tvář vrátí ten typický veselý úsměv.
,,Navrhoval bych zajít na tu večeři a potom se projít? V noci, ve tmě je Západ nádhernou částí našeho světa. A taky bych ti rád něco ukázal," řekne s tajemným úsměvem a já se také lehce usměji.
,,Věřil bys, že to dokonce ani nezní jako špatný nápad?" zeptám se a on se pyšně usměje.
,,Žádný můj nápad není špatný," řekne hrdě a já se zašklebím.
,,Vážně? Ani to vybafnutí na mne před měsícem? Nebo to, jak jsi teď zkazil holkám chvilku? Nebo..." chci pokračovat, on se ale zatváří tak zmučeně a ztrápeně, že se musím zašklebit.
,,Náhodou, i to byly chytré nápady. Jen nevyšly tak chytře, jak jsem předpokládal..."
,,Vlézt holkám do pokoje oknem byl chytrý nápad? V čem prosímtě?"
,,No, kdyby tam zrovna umíraly, jakože to tak znělo, dostal bych se tam včas a zachránil je," namítne.
,,Jasně. A vybafnout na mne bylo chytré, protože...?"
,,Protože jsem na sebe skvěle upozornil," řekne s úsměvem a já zamrkám, abych se ujistil, že se mi ten hňup opravdu nezdá.
Ne, nezdá.
,,A to by obyčejné "Ahoj, Levi" nestačilo?" zeptám se a on pokrčí rameny, jako by na tuhle variantu ani nepomyslel.

Faktem je, že už od doby, co jsem ho poznal mě tenhle kluk vždycky dokáže totálně vykolejit. Je zvláštní. Nechápu, proč si pro obdařování svou společností vybral ze všech možných lidí zrovna mě, ale i když se to nepřiznává zrovna lehce, musím uznat, že jsem za to rád.
,,Levi, ty se usmíváš!" vyhrkne Eren nadšeně a fascinovaně mi po rtech přejede palcem. Hned vzápětí si ale uvědomí, co udělal, ruku stáhne a celý nebere nachový odstín. Musím se nad jeho reakcí zašklebit. Opět mne dokázal překvapit... Je tak neskutečně nevinný... že by byl ještě panic? Určitě je, musí být. Pochybuji, že by jinak byl takhle stydlivý. Na jinou stranu, musím uznat, že je to jedna z věcí, která se mi na něm neskutečně líbí.

Není to tak dávno, co jsem si přiznal, že mne přitahuje. Je přesně ten typ kluka, který bych uvítal v posteli. O jeho orientaci nepochybuji, to, jak přede mnou rudne jasně dokazuje vše. A pokud ne, je důkazem to, že například Monice se do výstřihu nepodíval ani jednou. Stejně tak nepochybuji o tom, že by mne určitě nechal být nahoře. Kdybych ho neznal tak, jak ho znám, ochotně bych s ním strávil nádhernou noc, ovšem teď, když ho znám, nemůžu. On je křehký, naivní, snaží se vždy vidět pozitivní stránku všeho. Není hloupý, ale nechápe, že takhle tenhle svět nefunguje. Cítím, že bych ho před tím vším měl chránit a pokud bych mu provedl něco takového, zničilo by ho to.

Reakce jeho těla jsou pro mne jasné a pochopitelné. Vidím na něm, že se mu líbím také, ale za žádnou cenu nechci zlomit jeho křehkou duši. Pro jeho dobro jsem schopen sám si ho odepřít. Nevím, o co jde z jeho strany, ale z mé jde čistě o fyzickou přitažlivost, tím jsem si jist. Nejsem schopen nabídnout mu své srdce, nejsem schopen milovat. Nechci mu o tomto lhát. Já nejsem ten, kdo ho může udělat šťastným. A jeho štěstí je pro mne důležitější, než to mé.

Zaslouží si někoho skvělého. Zaslouží si chápavého a něžného přítele, který ho bude na rukou nosit a zahrnovat ho polibky. Zaslouží si někoho, kdo se s ním bude vodit za ruce a šeptat mu něžná slůvka kdykoli to bude možné. Někoho, kdo se o něj postará, tak, jak si to zaslouží.

Eren je úžasný. Je krásný, milý, dokonalý. A zaslouží si někoho, kdo pro něj bude dokonalý stejně tak.
Ale já to nejsem.