89.

2.2K 148 14
                                    

Spokojeně jsem zabručel a nechal se hladit a drbat všude kam dosáhl.
"By si zkusil mi říct, že si to nezasloužím," zavrčel jsem a přetočil se na břicho. aby mě mohl drbat na zádech. Jeho ruka ale najednou sklouzla na mé pozadí a já se na něj koukl nahoru. Chtěl jsem ho schodit dolů, ale hned na to mi přistála rána na zadečku.
"Louuuu."

"Tohle se dělá, princezno?" zeptal jsem se se zdvyženým obočím a ještě jednou ho plácl. Ovšem mírně.
"Takhle vrčet na Daddyho?" zamračil jsem se a opět ho praštil. Harry vypískl a malinko se pomrvil.

Proč mě bije? Vždyť jsem pomalu nic neudělal. Jenom jsem na něj malinko zavrčel, protože mě provokoval.
"Heeej, ale no tak, nic jsem neudělal," zaúpěl jsem a chtěl si chytit můj bolavý zadeček. Najednou mi přistála rána i na ruce.

"Ruce pryč, zlobidlo," řekl jsem přísně. Překvapeně se na mě podíval. Pořád říkal něco o tom, že nic neudělal. Já měl ale jiný názor.
"Budeš už hodný?" optal jsem se a nadzvedl obočí.

"Nevím co jsem udělal, ale tak tedy přisahám, že už to neudělám," broukl jsem a snažil se ho uprosit pohledem. Nešlo to. Na pozadí mi přistála další rána.

"Nevím, jestli ti mám věřit," ušklíbl jsem se a ještě jednou ho uhodil.
"Určitě už budeš hodný?" zkusil jsem to znovu. Harry začal zběsile přikyvovat. Napřáhl jsem se pro další ránu a on se přikrčil. Místo rány jsem ho ale po jeho pozadí pohladil, místy dokonce obě půlky zmáčkl.
"Hodný chlapec," šeptl jsem spokojeně a na záda, těsně nad zadečkem, jsem mu věnoval pusinku.

Bál jsem se dalšího úderu. Vzpomínal jsem na dobu, kdy mně otec mlátil. Bál jsem se. Pak mě ale pohladil a věnoval mi malý polibek.
"Děkuju," zašeptal jsem potichounku a skroutil se do klubíčka. Bál jsem se pohnout, aby mě opět nepraštil. "Promiň mi, omlouvám se."

"Vidím, že je ti to ľúto, neboj, už se nezlobím," usmál jsem se na něj a to klubíčko si vytáhl na klín, abych ho mohl pořádně obejmout a políbit.
"Jsi moc šikovný. A ještě jsi mi i poděkoval, to jsem nečekal, ale i za to jsem rád, lásko."

"Bál jsem se, co jsem udělal," pípl jsem a líbl ho na krk. Chtěl jsem ujistit, že je všechno v pořádku.
"Promiň mi. Už mě netrafíš?" Pípl jsem s otázkou v očích a sledoval jak se na mě kouká.

"Už ne, už jsi hodný. Navíc si mě moc potěšil," přikývl jsem na pravdu mých slov. Pohladil jsem ho po vlascích a pak i po zádech.
"Nemám rád, když na mě někdo vrčí," objasnil jsem mu.

"Promiň mi, nevěděl jsem to," pípl jsem a omluvně ho políbil na krk.
"Mrzí mě, že jsem to udělal. Neměl jsem na tebe vrčet, nebylo to slušné," přiznal jsem se a sklopil hlavu. Nechtěl jsem, aby byl naštvaný.

"Klid zlato, hlavu vzhůru," zasmál jsem se a prsty mu hlavu nadzvedl, abych se mohl vpít jak do jeho očí, tak do jeho rtů.
"Nevěděl si to, ale teď už víš. A já zase vím, že už to víckrát neuděláš. Už na to nemysleme."

"Už na to nezapomenu, neboj se. Dáme si něco k jídlu? Hezky prosím," pípl jsem s veselým pohledem. Chtěl jsem, aby byl rád. Nechtěl jsem, aby mezi námi byla zlá atmosféra. "Je tam jěště něco? Nebo si uvaříme?"

"Ještě něco tam je, ale měli bychom si něco uvařit, protože když to sníme, zítra už nebudeme mít co jíst," zauvažoval jsem a hned na to vstal. "Tak co si na zítra uvaříme?"

Kývl jsem hlavou a vymotal se z deky. Chtěl jsem být při něm.
"Loui?" pípl jsem při pohledu na mou ruku. Vzpomněl jsem si na hodně věcí. "Myslíš, že mně někdy najde? Už ho nikdy nechci vidět."

New life with Daddy ~ Larry ✓Where stories live. Discover now