New life with Daddy ~ Larry ✓

59.

"Awww...." zaslechl jsem z druhé strany pokoje, kde se usmíval Niall a s hvězdičkama v očích nás sledoval.
"Vidíš, já ti říkal, že tě miluje!" usmíval se vítězně Liam a sám hladil Nialla po noze. "Jste rozkošní kluci!"

"Hajzle jeden," zavrčel jsem přes smích.
"Co kdyby mi řekl ne, nebo rovnou utekl, ha? Niall by už byl bez svého dominanta," ušklíbl jsem se na něj.
"Ale vyšlo to," mrkl na mě. Harry se na nás jenom nechápavě díval.

On to celé udělal naschvál! To nemyslí vážně!
"Liameeee!" zafučel jsem s nafouklými tvářemi a pozoroval jeho šťastný úsměv směrující na Nialla, který se taky smál.
"Tak ale aspoň Louis vidí, že mu věříš. Bylo to k něčemu dobré," obhajoval se Liam.

Pořád jsem to ještě rozdýchaval. Uznávám, že to byl od Liama podraz, ale nás dva a vztah mezi námi to posunulo dál a bylo to krásné.
"Příště už ti nedovolím se ho nic takového ptát," plácl jsem ho do ramene. Zmetek jeden!

"Pokaždé když přijdete mě jenom rozhodíš!" zakňučel jsem táhle a sledoval jeho reakci. Čakal jsem, že se aspoň omluví, ale to by nebyl Liam, aby se nezašklebil s palcem nahoru.
"Rádo se stalo! Kdyby tady nejsem, tak spolu jěště nejste, protože by jste se báli jeden druhého... Takže nemáte zač!"

"To možná jo, za to děkovat můžeme, ale víš jako psychickou námahu to dá se z toho dostat?" zasmál jsem se a jednou rukou pohladil to mé koťátko po boku. Cítil jsem se hned klidnější, když jsem ho měl po boku. Nebo spíš na klínu?

Lísal jsem se k němu opravdu jako kočka, ale já potřeboval ujištění, že nic z toho, co řekl Liam se v blízké době nestane.
"Lou a pak někdy, samozřejmě když už budete s Hazzou někde... no dejme tomu v další fázy vztahu, naši kluci by nám mohli udělat hezké divadýlko," zasmál se Liam a v očích se mu něco blísklo. A já byl zase jediný, co ničemu nerozuměl.

On se mě to vážně zeptal? Nebo jsem jenom špatně slyšel? Ne, slyšel jsem určitě moc dobře.
"Liame, to snad nemyslíš vážně," promluvil jsem, překvapivě, klidným hlasem.
"Žádné takové. Harry je můj a nebude se tady svlékat i před tebou."

Počkat, svlékat před Liamem? To nemyslí vážně, že? Já se bojím ukázat v osušce před Louisem, né to jěště před Niallem a Liamem.
"Ale notak, Louisi, já se jenom zeptal, klid. Jen proto, že Harry je opravdu krásný kluk a je od tebe velice sobecké si ho nechat pro sebe," vysvětloval Liam s klidným pohledem, jako kdyby mluvil o počasí. Bázlivě jsem se malinko víc natiskl na Louiho a chytl jednu jeho ruku do těch svých.

Přitáhl jsem si blíž to moje vyděšené koťátko. Tohle bych mu nikdy neudělal. Liamovi už zase hráblo!
"Uznávám, Harry je krásný, na to jsem přišel i sám. Ale víš, že pokud ti to jednou nedovolím, tak už to nemáš zkoušet. Vím že nejsem jeho dominant, abys to i plnil, ale mysli na svého suba a ne na mého Harryho," řekl jsem pevně.
"Klid, jen jsem se zeptal," bránil se. Na Niallovi bylo malinko vidět, že taky nečekal jeho otázku, no nechtěl to dát na sobě znát.

Tahle debata byla opravdu zvláštní. Můj pohled se opatrně přenesl na Nialla. Jeho tělo bylo uvolněné, ale pohled naznačoval, že sám netouží po tom, co Liam navrhoval.
"Možná názor později změníš, ale to nevadí. Změňme téma... Nepůjdeš se mnou zítra do klubu? Kluci to tady spolu zvládnou."

Dělá si ze mě dnes prdel? No páni. Jestli dnešek přežiju, tak už všechno...
"Dlouho jsem tam nebyl, ale nevím, zda se mi chce. Navíc tu nechci nechat Harryho a vzít ho s sebou by taky nebylo dobré," namítal jsem.
"Sakra Louisi, Harry tu bude s Niallem, bude to v pohodě," naléhal.

"Nebyli jsme spolu dlouho! Mohli by jsme se jít zabavit a kluci tady můžou povídat o svých věcech. Zítra tě vyzvednu v sedm," ukončil to nakonec a mrkl na něj. Takže zítra budu celý večer s Niallem? To bude príma!
"Klidně běž Lou, potřebuješ chvilku relaxu a vypnout hlavu. Mně to nevadí a aspoň si s Niallem popovídáme."

"Dobře, ale pokud nebudu pak schopný pracovat na další den, takovou ti vrazím Liame, že se z toho budeš dlouho vzpamatovávat," zavrčel jsem se smíchem. Mého dokonalého přítele jsem si přitáhl blíž k sobě a dlouze ho políbil.
"Snad to bez tebe zvládnu," šeptl jsem mu do ouška. Na jeho přítomnost jsem si tak moc zvykl!

Nad skrytou lichotkou jsem se musel jenom začervenat. Někdo tak dokonalý jako Loui a aby mu chyběl někdo jako já?To nebude pravda.
"Spíš jak to zvládnu já bez tebe," mňoukl jsem mu do kůže na krku. "Ale tak nevadí. My s Niallem to tady zvládneme."

"Ty jsi moje statečné kotě, to zvládneš," šeptl jsem mu do ouška, na které jsem ho pak i políbil.
"Tak jo, zítra v sedm se tady tedy stavím," řekl nadmíru spokojeně Liam. To jsem zvědav, jak to pak  dopadne...

"Takže vy si uděláte hezky večer v klubu a my s Hazzou si uděláme hezký večer s pizzou na gauči. Bereš Hazz?" zasmál se na mě šťastný Niall a něco mi napovídalo, že raději by zůstal se mnou, než aby šel do toho klubu s kluky.
"Beru!" zasmál jsem se a ukázal mu můj ďolíčkový úsměv.

Harry měl tak krásný úsměv, kterým mě vždy odzbrojil. Udělal bych pro něj cokoliv.
"Tak tedy dobrá, jsme domluveni," uznale jsem přikývl a usmál se. Vím, že to tady s Niallem zvládne.

"Jupí!!" vykřikli jsme oba s Niallem skoro ve stejnou chvilku, až se na nás Liam s Louisem museli smát. A pak se rozhovor stočil už k celkem normálním tématům.
"LouLou..." zívl jsem, když už na hodinkách bylo 10 hodin večer. "Už to chce postel."

Povídali jsme si opravdu dlouho, nedával jsem moc pozor na čas, to až Harry mě na něj upozornil.
"Jo, my už taky půjdeme," pousmál se Liam a i s Niallem se najednou zvedli. Já i Harry jsme je oba vyprovodili až dolů.
"Tak pojď, jdeme spát," pousmál jsem se na mé ospalé koťátko a vedl ho zpátky schody nahoru.

"Můžu si, prosím, skočit do sprchy Daddy? Moc prosím, smrdím a mám slepené vlásky," zamumlal jsem mu do náruče, když jsme vešli do jeho ložnice. Už už přikývl, pak se ale v jeho očích objevilo malinké zablísknutí jiskry.
"Moc prosím!"

Nejraději bych jenom zalezl do postele a s ním se zachumlal do peřin, ale když spomenul sprchu, něco ve mě blýsklo.
"Sprcha?" Věděl jsem, že mi to neprojde, ale zkusit jsem to chtěl. "A můžu jít s tebou?"

"Já... Ne... No, promiň, ale já, no... Ne, promiň, jenom... Já sestydím," koktal jsem s rudými tvářemi a přitisknutým ručníkem k hrudi. Hned potom jsem zalezl do koupelny a pro jistotu zamkl. Rychle jsem se omyl, osušil, natřel krémem a běžel za ním. Opatrně jsem se vnutil k němu do postele.
"Loui... Já... Promiň."

Věděl jsem to, nepřekvapilo mě to. Ale celkem mě pobavilo, jak odsud utekl. Jako malinké dítě. Nebo spíš mé koťátko? Jo to spíš.
Pak se krásně voňavý vrátil ke mně až do postýlky. Přitiskl jsem si ho k sobě a políbil ho do krásně vonících čistých vlasů.
"Neomlouvej se. Jen jsem to chtěl zkusit. Nemusíš se tím trápit."

Tiše jsem zakňučel a položil hlavu do prohlubně mezi jeho krkem a ramenem.
"Ale mě to mrzí. Jsi můj přítel a tahle má stydlivost je strašná..." kňučel jsem do jeho kůže, která mě uklidňovala, ale i tak jsem na srdíčku pořád cítil špatný pocit z toho, že jsem ho odmítal. Určitě z toho musel být frustrovaný.

Nežně jsem se na něj usmál a pohladil ho po tváři. Byl krásný, jako vždy.
"Podle mě je to roztomilé. Nevadí mi, že jsi stydlivý. Na dobré se dlouho čeká, ne?" zasmál jsem se a políbil ho na čelo. "Ty moje zlatíčko."

"Daddy," pípl jsem a pohladil ho palcem po zádech, kde jsem měl ruku. Líbilo se mi takhle, měl jsem ho blízko a jeho dech mě hladil po oušku.
"Co by si chtěl?" zeptal jsem se a koukl na něj nahoru. Jeho modrá očka mě hypnotizovala.

Harry byl od přírody zvědavý, ať už to znamenalo, že se bude po zjištění odpovědi tvářit a chovat jakkoliv.
"Nějak nechápu, na co se ptáš," zasmál jsem se nervózně, ale i tak jsem ho začal líbat na jeho bezchybný krk.

"Vždy, když se na mě takhle podívaš, něco chceš a tak se ptám, co je to teď," zasmál jsem se a opatrně zapletl prsty do jeho vlásků. Narozdíl od mých byli krásně rovné a měkké jako hodváb.
"Jenom by mě zajímalo, co je to tentokrát," zasmál jsem se a jedním prstem mu ťukl po nose.