New life with Daddy ~ Larry ✓

121.

Jenom jsem protočil očima, rychle se převlékl a dolezl za ním zpátky na postel, abych si ho přitáhl na svou hruď a přehodil přes náš peřinu.
"Takhle je mi dobře," vydechl jsem spokojeně a rukama ho hladil po zádech.
"Tak? Co říkáš na mou rodinku?" zasmál jsem se.

"Miluju to tady," špitl jsem do teplé kůže a poslouchal tep jeho srdce.
"Máš skvělou rodinu, opravdu. Miluju je. Kéžby jsem měl taky takovou," kňukl jsem a jedna malá slzička sklouzla na jeho pokožku a následně se vpila do přikrývky. "Jsem rád, že si mě sem vzal."

Smutně jsem se na něj usmál. Neměl jsem rád, když byl smutný, proto jsem si ho přitáhl ještě blíž k sobě a vtiskl mu pár malých polibků do vlásků.
"Jsem moc rád, že jste si padli do oka. A i to, že se ti tady líbí. Měl jsem z toho trochu strach, ale všichni si tě oblíbili," usmál jsem se šťastně. "Pamatuj, že teď je to i tvoje rodina, nemusíš být smutný."

"Ty jsi moje rodina," špitl jsem jemně a políbil ho na čelist.
"A jsem za to opravdu rád." Hladil jsem ho po hrudi a tváři, abych ho cítil při mně.
"Těším se na zítra," zkonstatoval jsem a koukal na plátno, které jsem donesl jako dárek pro Louiho rodinu. Bylo mi blbé neodnést nic, tak alespoň plátno.

"Já jsem přeci taky rád, že tě mám," pousmál jsem se a pohladil ho po boku.
"Táta se potěší nejvíc, ale to už ti dnes asi došlo," zasmál jsem se a pak si i zívl.
"Když tady usnu a ty mi budeš něco povídat, tak promiň, ale ty dvě mě opravdu unavily," zasmál jsem se a opět si zívl.

"Maximálně si z tebe udělám polštář," zasmál jsem se a on si zívl.
"Myslím, že je čas jít spát, zítra budeme potřebovat energii," zhodnotil jsem a nastavil se tak, ať mě nikde netlačí... nebo já jeho.
"Sladké sny, daddy."

Než jsem mu stihl oplatit ta slova, usnul jsem. Ani nevím jak, prostě jsem upadl do říše snů a vzbudil se až ráno. Harry ještě poklidně pochrupoval v mém objetí a já ho s úsměvem pozoroval. Vypadal kouzelně a sladce.

Loui usnul jako kdyby ho někdo vypnul nějakým čudlíkem. Bavilo mě sledovat, jak poklidně spí, no to po chvíli uspalo i mě a ponořil jsem se za ním do říše snů. Ráno mě vzbudili jemné kroužky, které pomaloučku putovali po mých zádech.
"To už musím vstávat?" zaskučel jsem, pootevřel oko a koukl na něj.

"Nemusíš," usmál jsem se na něj a líbl ho na nos.
"Můžeme proležet celý den," pousmál jsem se a dál jej hladil po zádech, když jsem si ho držel v objetí. V tom se ale otevřely dveře, v nichž stála Lottie.
"Kluci, snídaně už je na sto... Ooou, vy jste tak sladcí!!" usmívala se na nás a už vytahovala mobil.
"Tak asi neproležíme celý den," zasmál jsem se.

"Asi ne," fňukl jsem a jěště ospale se koukl na Lottie.
"Dobré ráno," špitl jsem jěště neprobuzeným hlasem a schoulil se do klubíčka, abych se zakryl peřinou. Nechtělo se mi vylézat, byl jsem takhle spokojený. Měl jsem Louise a to mi stačilo.
"Jenom jsem vám přišla říct, že už je snídaně, ale klidně zůstaňte, něco vám odložím," vyhrkla rychle, než odešla a zavřela za sebou dveře.

"Díky!" křikl jsem za ní ještě a přitáhl si Harryho zpátky na svou hruď.
"Tak se naše přání přeci jen vyplní. Klidně si ještě zdřímni," zasmál jsem se a políbil ho do vlasů.
"Není ti zima, baby?" zeptal jsem se ještě a ujišťoval se, zda je dobře zakrytý peřinou. Chtěl jsem se o svého drahoušku postarat.

"Je mi skvěle, když jsem tady jako v kukle," zabroukal jsem a jenom jsem vykukoval ven spod peřiny.
"Je mi tak dobře, jak mi jen být může," přiznal jsem se mu a pod peřinou ho políbl na bříško. "Skvěle hřeješ."

Rukou jsem mu přejel přes jeho jemné kudrlinky a usmál se na něj.
"Jsem takový vyhřívaný polštářek," zasmál jsem se a za bradu si jej přitáhl nahoru do polibku, ať nemá hlavu pod peřinou, kdyby sem náhodou chtěl někdo opět vtrhnout...

Vytáhl si mě za bradu k jeho rtům. Kdyby jsem měl obojek, vytáhl by mě určitě za něj, no teď musel využívat jenom ruce.
"Můj polštářek," broukl jsem do jeho rtů a prohloubil polibek.
"Jenom můj," doplnil jsem a prohrabával se jeho vlasy.
"Ale ta snídaně by nebyla špatný nápad," přiznal jsem se po chvíli hlazení.

"Tak jo," zasmál jsem se a rukou ho lehce poplácal po zadečku.
"Vstáváme," mrkl jsem na něj a vstal z postele, abych se mohl pořádně protáhnout.
"Snad nám Lottie opravdu něco odložila," zasmál jsem se a přešel k našim kufrům, abychom se mohli převléknout.

Po poplácání jsem se odvalil z jeho těla a posadil se na okraj postele. Čekal jsem, co mi Loui vybere. Dnes byl štědrý den... kdyby jsme doma, určitě bych se celý den promenádoval po domě v sukýnce, ale u jeho rodičů by to nebylo dobré. A tak jsem skončil s kalhotama a velkým svetrem.
"Děkuju, Daddy."

"Hodný kluk," políbil jsem ho do vlasů, když si ode mě převzal kalhoty i s velkým vánočním svetrem. Kdybychom byli doma, to by teprve viděl...
Oba jsme se rychle převlékli (co se neobešlo bez vzájemného okukování) a pak sešli schody dolů, kde všichni seděli u stolu a snídali.
"Veselé Vánoce!" vykřikla Daisy a i s Pheobe nás běžely obejmout.
"Vám všem taky," zasmál jsem se. Byly roztomilé.

Daisy se přiřítila ke mně a já si jí vyhodil na ruky a tváří se přitiskl k té její.
"Veselé Vánoce!" popřál jsem šťastně. Všichni mi opětovali široký úsměv. Sedl jsem si k stolu a pustil se do vánoční snídaně. Byli to skvělé lívance.
"Jsou výborné, paní Tomlinsonová!"

"Jsem moc ráda, že ti chutnají," usmála se máma, když už jsme se oba ládovali jejími úžasnými lívancemi. Mně se nikdy nepovedli tak skvěle, proto jsem tyto její tak miloval.
"Chceš ještě přidat Harry, když ti tak chutnají?" usmála se na něj, když dojedl. Na jeho tváři hrál veselý úsměv.

"Jestli můžu, prosím," pípl jsem a nastavil talíř, protože jsem byl hladový a tohle bylo skutečně vynikající!
"Samozřejmě, musíme tě trochu vykrmit, jsi jako tříska," zasmál jse Louiho táta a dolil mi džus.
"Až tak špatné to se mnou není..." zaobalil jsem a raději se věnoval jídlu.

Musel jsem se pousmát. Všichni Harryho tak krásně přijali, i když to nebyla holka, kterou bych měl jako jediný syn domů přivést. Ne... Všichni si ho oblíbili a dokonce se o něj i zajímali. Byl jsem šťastný. Opravdu šťastný!
Po snídani se holky hned rozběhly do obýváku, aby mohly koukat na vánoční pohádky, čemuž jsem se jenom zasmál.
"Chceš se k nim připojit nebo se chceš jít projít?" zeptal jsem se Harryho a pohladil ho po stehně. Chtěl jsem dnešek strávit s ním a vynahradit mu to, že jsem ho tady včera nechal a šel s holkami na kluziště.

Když už jsem byl plný až po okraj a jenom jsem jako kulička seděl na židli, měl jsem pocit, že nevstanu.
"Asi bych se chtěl projít. Aspoň na chvíli, potřebuji na vzduch," ušklíbl jsem se a pohladil si vypouklé bříško, které bylo plné skvělého jídla.
"Myslím, že jít ven je skvělý nápad," špitl jsem a vstal od stolku. Koukl jsem na sebe a raději vyběhl nahoru, abych si dal jiné kalhoty. Když jsem se vrátil, Loui na mě koukal ode dveří i s mou bundou v rukách.

Harry ještě vyběhl nahoru se tepleji obléknout, zatímco já na něj čekal v předsíni.
"Můžeme jít?" zeptal jsem a po jeho přikývnutí jsem mu pomohl do bundy.
"Tak pojďme," usmál jsem se a otevřel mu dveře. Společně jsme se vydali do krásně zasněžených ulic a pak do parku, hezky ruku v ruce.
"Tenhle park miluju už od dětství. Ještě když jsem byl prcek mě sem brávala máma. Chodili jsme na pikniky, ale podle mě je nejkrásnější takhle v zimě," pousmál jsem se, když jsem se rozhlížel kolem.