New life with Daddy ~ Larry ✓

55.

Byl roztomilý. Nechal to ze sebe všechno jít ven, že si ani neuvědomil, že zasténal. Pak stuhl. Sám pro sebe jsem se zasmál a ještě jednou ho tam políbil.
"Nelekni se," špitl jsem a vyhodil si ho do náručí. Hned omotal nohy kolem mých boků.
Přesunul jsem se s ním v tomhle "objetí" do obýváku a lehl si na gauč.
"Jak se s ním cítíš?" vyzvídal jsem.

"Upřímně?" pípl jsem a zakoukal se na něj určitě pořád s rudými tvářemi. Nikdy jsem se před nikým takhle neozval. Jsem idiot, že se neumím udržet. Pozoroval jsem Louiho reakci na mou otázku a když přikývl, přejel jsem po něm opět prsty.
"Já nevím. Je to zvláštní. Ale snažím se nepanikařit, takže snad dobře. Doufám, že to zvládnu..." zamumlal jsem konec věty do jeho trika.

"Ty moje statečné koťátko," usmál jsem se na něj a začal ho hladit po bocích a hlavně po zádech. Chtěl jsem ho nějak uklidnit. Dělal jsem mu tam různá kolečka a nechal ho ležet na mé hrudi.
"Děkuji, že to pro mě děláš, zlato. Vážím si toho. Je to od tebe velmi milé."

"Já vím, takže by si si toho měl vážit!" zasmál jsem se a šťouchl mu prstem do hrudě, která pode mnou zavibrovala.
"Ale tak zatím se držím, jěště mám před sebou..." natáhl jsem se a sebral do rukou jeho telefon, kde svítilio odpočitávání. "23 hodin a 45 minut." Až Když jsem to přečetl jsem si uvědomil, jak dlouho to jěště je.

"Vážím si toho opravdu moc, nemusíš se bát," zasmál jsem se a dal mu malinkatou pusinku na jeho drobný nosík.
"Nemysli na to, jak dlouho ho ještě máš mít na krku. Prostě na to nemysli vůbec. Nakonec to uběhne rychle. Navíc, několik hodin u toho strávíš spánkem," zasmál jsem se.

"Vždyť já vím, jenom je to podivné, mít něco pořád na krku. I když je celkem volný, pořád je tam ten nepříjemný škrtivý pocit," mumlal jsem do jeho trika a občas zvedl pohled i na něj.
"Dodám, že se ti aspoň líbí, co vidíš," povídal jsem dál a přitom mu odfoukl pramínek vlasů z čela. Ani jsem to nezachytil, když se jedna jeho ruka z mého boku přesunula na srdíčko vepředu obojku.

"Promiň. Víš, ono se to tak dělá, aby měl submisiv pořád pocit, že někoho má a že někomu patří. Nějak jsem se asi nechal unést," zasmál jsem se trochu plaše.
"Líbí se mi to moc. Ta bílá ti moc sluší a to srdíčko vepředu tě dělá roztomilým a nevinným, což ty nakonec i jsi."

"Heeej, já nepodepsal, že budu hrát v nějakém sadomaso pornu," zakňučel jsem a zabořil hlavu do jeho trika. Ikdyž jsem se asi právě prozradil, že jsem si něco takového koukl, když mi o tom prvně řekl.
"Nic jsem neřekl...."

"Ty jedno trdlo," zasmál jsem se a rozcuchal mu vlasy. S tímhle se mi nepochválil, miláček můj.
"Vždyť já vím, že si nic nepodepsal, já to prostě přitáhl ze zvyku. Pokud rozumíš," šeptl jsem. "Prostě to má být takhle."

Jeho posledná věta se mi otřela kolem ucha a já se musel otřást. Působilo to na mě až moc magický. Jeho prsty vklouzli za obojek na zadné straně a opatrně zatahal. A já byl malinko přiškrcený, až jsem musel vypustit všechen vzduch z plic.
"M-myslíš, že ano, daddy...?"

"No, někteří to dávají i těsněji, ale mě to přijde vůči osobě, kterou miluji moc kruté. Nechci tě udusit," šeptl jsem a pohladil ho po tváři. Pustil jsem ten obojek a nechal ho dýchat.
"Kdyby se ti hůř dýchalo, řekni, uvolníme to, když to chceš vydržet."

Když tlak na mém krku povolil, musel jsem si oddechnout. Zatímco se mi do těla opětovně vracel kyslík, v celém těle mi putovalo příjemné vrnění. Nechápal jsem, co to bylo a chtěl jsem víc.
"Mohl by si to udělat znova? Prosím," zamumlal jsem. Vzpomínal na to, jak byl můj ohryzek zmáčknutý tvrdým kovem.

Myslel jsem, že řekne něco ve smyslu, že souhlasí, nebo ať už tohle víckrát nedělám. Ale on chtěl ještě jednou přiškrtit. Opravdu jsem to nechápal, hlava mi to nebrala.
"Cože?" podivil jsem se. Hodil po mně štěněcí očka a já neodolal. Co bych pro něj neudělal...
Opět jsem zatahal za obojek.

Ze rtů se mi vydal přidušený zvuk. Sám jsem se toho lekl. Bylo to ale příjemné, takovým divným způsobem, až jsem se začínal sám sebe bát. Tlak za chvíli přestal a do mého těla se vrátilo příjemné mravenčení.
"D-děkuji, Daddy..." vydechl jsem a natiskl se k němu blíž.

"Pojď sem, ty moje mazlivé koťátko," šeptl jsem šťastně a přitáhl si ho blíž k sobě. Nějak uvnitř jsem byl rád, že mu to bylo příjemné a líbilo se mu to. Ale když uplyne 24 hodin, sundá si to a už nikdy si ho nenasadí. Vím to. Proto si tohle musím užít co nejvíc.
"Zítra už musím do práce. Taková škoda, že tě s tím neuvidím celý den. Jedině, že bych si nechal ještě den volna a někam bychom šli."

"Ne, musíš pracovat Lou. Co kdyby jsme se dohodli, že když půjdeš, sundáš mi ho a pak když přijdeš si ho dám, dobře?" broukl jsem opatrně s nadzdviženým obočím. Chtěl jsem mu udělat radost a možná to pak udělá jěště jednou, když ho hezky poprosím. Nevím co to je, ale líbí se mi to.

"Uděláme to tedy tak zlato," mrkl jsem na něj ještě a trochu mu pocuchal vlasy.
"Ještě rychle uvařím večeři. Udělám toho hodné, ať je i na zítra na oběd, jo? Pak půjdeme spát, co ty na to?"

"Hmm dobře,"pípl jsem a opatrně se postavil, abych ho mohl následovat do kuchyně. Loui udělal krásně voníci těstoviny a já si ihned naložil obří porci.
"Mňam!" usmál jsem se nakonec, když už jsem seděl při stole a zakusoval jídlo.

Oběma jsem nám naložil jídlo, které jsem rychle přichystal.
"Dobrou chuť, zlato," zamumlal jsem s úsměvem a plnou pusou těstovin. Harry se tím ládoval, jako by to byla jenom voda, prostě to do sebe rovnou házel.
"Zlato, klid, ještě se udusíš," zasmál jsme se.

"Promiň, promiň.... Jenom je to moc dobré..." vysvětlil jsem rychle a snažil se jíst pomaleji. Nakonec i pomalým tempem jsem všechno dojedl.
"Děkuji za večeři," mňoukl jsem nakonec při umývání nádobí. "Půjdeme spát, Lou? Prosím!"

"Za málo zlato. Pojďme spát, ať zítra vstanu do práce," zasmál jsem se, upratal nádobí a šel s Harrym do ložnice. Nechal jsem ho se jít převléci a pak jsem se k němu vrátil do postele.
"Dobrou princezno."

"Já si chtěl jěště povídat..." zamumlal jsem, když už jsem ležel na jeho hrudi.
"Ale tak když musíme jít spát, tak dobře," doplnil jsem a natáhl na nás peřinu.
"Děkuji za dnešek Lou, opravdu. Dnes to bylo skvělé."

"Vlastně si ještě povídat můžeme," pousmál jsem se a pohladil ho po vlasech.
"Je jedno kdy přijdu dolů," zasmál jsem se.
"Jsem rád, že se ti dnes líbilo. Bál jsem se, že se ti tam líbit nebude," zasmál jsem se lehce nervózně, i když jsem neměl důvod.

"Proč? Bylo tam úplně nádherně! Dokonale! Tak krásné místo jsem jěště neviděl," povídal jsem nadšeně. Najednou se jeho prst zahákl o srdíčku vepředu a přitáhl si mě k sobě. Mou tvář ovanul jeho dech a pak se mé rty dotkli jeho. Horní kousek kovu se mi zaryl do kůže na krku a medzi polibky jsem ze sebe vyloudil vzdech.

Byl jsem opravdu moc rád, že se mu tam se mnou líbilo. Ale v tu chvíli jsem zrovna dostal chuť experimentovat. Já vím, že to vůči němu nebylo fér, ale ten obojek už si nenasadí a já toho chtěl využít když ještě můžu.
Z Harryho několikrát vyletěl menší vzdech a já věděl, že se mu to líbí. Přitáhl jsem si ho za srdíčko i za pas blíž k sobě a líbal ho dál. Hladil jsem ho po tváři, po jeho jemné kůži. Moje dokonalá princezna.