New life with Daddy ~ Larry ✓

97.

I s Louim jsme pobalili všechny věci a donesli je do auta. Loui se usadil za volantem a já hned vedle. Skroutil jsem se na sedadle a koukal jak na Louiho, tak na svět za oknem.
"Miluju jízdy autem."

"Opravdu?" pousmál jsem se, když jsem nastartoval.
"To jsem rád," mrkl jsem na něj a natáhl se k němu pro polibek. Pak už se mohlo jet.
"Tak pojďme, ať jim vše zatrhneme," zasmál jsem se.

Polibek jsem si užil. Byl to jeden z těch, který byl jako vystřižený z filmu. Jenom nepřišla klapka, ale cesta k Liamovi.
Seděl jsem v klubíčku na sedačce a koukal kolem. Všechno bylo tak krasně.
"Daddy? Co kdyby jsme večer šli do vany? Chce se mi mazlit. Pak..."

V klidu jsem jel po silnici a užíval si přítomnost mého malého zlatíčka. Byl tak roztomilý, jak se koukal ven oknem a všechno pozoroval svými velkými krásnými oči.
"Myslím, že bychom mohli. Společná koupel by nám mohla přijít vhod. Skvělý nápad, lásko."

"Jsem rád, že se ti můj nápad líbí," pípl jsem ze sedadla a sledoval běžící obraz za oknem.
"Opravdu Niniho s Liamem při ničem nevyrušíme? Aby se Liam nezlobil. Jak na nás, tak na Niniho," přemýšlel jsem nahlas. Ještě teď si pamatuju, jak dostal přes zadek jenom kvůli tomu, že mu spadl talíř.

"Neboj zlato, a i kdyby je při něčem vyrušíme... Oni budou beztak pokračovat a až pak se k nám připojí. Vždy to tak bylo a asi i bude," zasmál jsem se. "Ale neboj se, nikdo přes zadek nedostane."

"Dobře. Nechci, aby měl Nini problémy," broukl jsem si sám pro sebe.
"Těším se na něj. Nikdy jsem neměl takového kamaráda. A teď už konečně mám," pípl jsme, když jsme vjeli do města.
"Už jsme tady?"

Zanedlouho jsme byli opět ve městě a to moje zlatíčko se pořád koukalo ven z okna a sledovalo krajinu ubíhající za oknem.
"Už tam budeme," přikývl jsem a o malou chvíli jsme parkovali před jejich domem. Společně jsme vystoupili a zaklepali na dveře. Nikdo ale nechodil. Ani zvonek nikoho nepřilákal. Ovšem, bylo odemčeno, jak jsem zjistil.
"Jo, ti dva mají plné ruce práce," zasmál jsem se.

"Jdeme dovnitř?" pípl jsem a koukl na Louiho. Ten jenom se smíchem vešel dovnitř, jako kdyby to bylo uplně normální. šli jsme až do obývacího pokoje, kde se svalil na gauč a já se položil k němu.
"Budeme čekat?" zeptal jsem se tichounce chvilku předtím, než se na schodech ozvali kroky.

"Mám takový dojem, že ani nemusíme," zasmál jsem se, když jsme zaslechli kroky. O nemalou chvíli se v obýváku objevil i Liam.
"Zdar kluci. Co vy tady jako děláte?" podivil se.
"Přišli jsme na návštěvu," ušklíbl jsem se a přitáhl si Harryho blíž k sobě.
"Tak nám dejte ještě chviličku," ušklíbl se také a pro něco sáhl do šuplíku u televize.

Spokojeně jsem se hlavou opřel o jeho rameno a sledoval Liama jak vytáhl ubrousky, takže asi opravdu myslel jenom chviličku.
"Dejte nám tak 10 minut, klidně si něco nabídněte. V lednici je jěště cheesecake, koupil jsem ho včera, je opravdu dobrý," poznamenal Liam. než vylezl zase nahoru po schodech.

"Jasně!" křikl jsem ješte za ním a Harryho pohladil po zádech dlouhým krouživým pohybem.
"Tak? Dáme si z toho cheesecaku, ne?" usmál jsem se na něj. Měl jsem na něj chuť od té doby, co ho Liam zmínil.

"Ano, rád bych si dal," pípl jsem a i s ním šel do kuchyně. Loui otevřel lednici a opravdu tam byl cheesecake. Velký tvarohový cheesecake!
"Mňam! Ten vypadá skvěle!" vypískl jsem a ihned začal hledat nůž a talíře.

Harry tam doslova poskakoval jako malý zajíček a otevíral všechny šuplíky.
"Počkej, ty můj zajíčku, já je najdu, ty pak můžeš krájet. Souhlas?" usmál jsem se a po paměti sáhl do horní zásuvky a sebral dva talířky.