New life with Daddy ~ Larry ✓

115.

Jenom jsem němě přikývl a běžel za Liamem. Opatrně jsem zaklepal na dveře a když mi řekl dále, opatrně jsem otevřel a nakoukl do pokoje. Liam tam seděl na posteli a hlavu měl v dlaních.
"Liame?" šeptl jsem, opatrně si sedl k němu na postel a pohladil ho po hlavě.

Nakonec jsem se rozhodl pro míchaná vajíčka, to jsme tady opravdu dlouho neměli. Všechno jsem si hezky připravil a začal s děláním snídaně. Udělal jsem vajíčka a pro mě a Liama jsem osmažil i slaninu, kdyby chtěl. Nakrájel jsem i zeleninu a nakonec jsem to všechno uložil na stůl a jen čekal, než ti dva přijdou.

"Je mi to tak líto," šeptl a já hladil jej po ruce.
"Já vím Lili, ale tím, že se budeš ničit, mu nepomůžeš. Pojď dáme si snídani, pak mu půjdeme koupit čerstvé květiny a pak půjdeme přímo za Ninim, dobře?" šeptl jsem a zatahal ho do kuchyně. Potřeboval jíst.

"Dobré ráno," řekl jsem s úsměvem. Liam mi pozdrav oplatil a také se pokusil o úsměv, no moc mu to nešlo. Ani se nedivím.
"Tak, najíme se, ať nás Niall po probuzení nezabije a pak půjdeme," zasmál jsem se.

"Jo, asi jo," šeptl Liam a pustil se do vajíček. Já mu opatrně stiskl ruku, aby věděl, že v tom není sám.
"Skočíme mu koupit bílé růže, ty má nejraději," usmál jsem se povzbudivě, no Liam se rozbrečel.
"Jak můžeš vědět, jaké jsou jeho oblíbené květy, když já sám to nevím?!" vzlykal, no já ho hladil.
"Nic si z toho nedělej, Louis taky neví můj oblíbený květ. Já to vím jenom kvůli tomu, že jsme se o tom bavili při nehtech."

Když to řekl, na chvíli jsem se zamračil, no pak mi došlo, že je to pravda. No nebyl čas se pro to litovat nebo se za to na sebe zlobit.
"Jo, to je pravda," řekl jsem a raději se nedíval na Harryho. Snad se za to na mě nezlobí.
"Ale víš dost jiných věcí," povzbudil jsem ho.

Nad tím jak Louis usilovně přemýšlel jsem se musel zasmát. Vypadal opravdu soustředěně. No já věděl, že to neví, nikdy jsem od něj kytku nedostal.
"Přesně a Nini tě miluje. Víme to. Tak jez, ať už můžeme jít za ním, dobře?" uklidňoval jsem ho jak jsem mohl.

Liam se na nás nejdříve nedůvěřivě díval. Těkal pohledem z jednoho na druhého, než si povzdechl.
"Dobře," vydechl a pustil se do jídla. Díky bohu. Všichni jsme se mlčky pustili do jídla, abychom mohli co nejdříve odejít.

Všichni jsme snědli snídani, rychle poklidili a odebrali se do kavárny, kde Liam koupil nádhernou kytici. No a pak jsme jeli přímo do nemocnice. Pomaloučku jsme se šourali až do pokoje. Na naše překvapení se kolem Niniho moc nového nestalo. Byl tam jenom on, no žádné pípání nebo kapačky. Jenom on na postýlce.

Niall ještě podřimoval, no dle toho, že už kolem něj nebyli žádné přístroje, všechno bylo v pořádku. A možná už byl i vzhůru, jenom jsme to nestihli, než opět usnul. Vzal jsem Liamovi kytici z rukou a vložil ji do vázy s vodou, protože ten si sedl k posteli a ty kytky by klidně nechal uvadnout.
"Ahoj lásko," špitl se smutným úsměvem a pohladil ho po ruce, kterou měl volně položenou na posteli.

Já sám jsem si sedl z druhé strany a pohladil ho po drobné ručce.
"Ahoj Nini, už ti je líp, že ano?" šeptl jsem, pohladil ho palcem po ruce a spokojeně se usmál. Vypadal klidně. Ani jsem si neuvědomil jak a dovnitř vešel doktor.
"No, pan Horan je bojovník, ráno už nám bavil celé oddělení! Jenom pak usnul, potřebuje teď hodně spánku," vysvětlil s úsměvem doktor a my přikyvovali.

"No vidíte, já vám říkal, že bude v pořádku," usmál jsem se na Harryho a Liama, kteří také vypadali o dost šťastněji a hlavně klidněji.
"To samozřejmě bude," usmál se na nás všechny doktor a na chvíli se zahleděl do papírů.

"Tělo pana Horana se jenom potřebovalo dostat ze šoku. Dnes poobědě ho můžeme pustit do domácí léčby. Vidím, že o něj bude dobře postaráno," usmál se na nás doktor ponad papíry a odešel. My s Liamem jsme pořád drželi Niniho za ruce.
"Zkus ho políbit, v pohádkach to zabírá," napadlo mě

"Myslíš?" pousmál se trochu pochybovačně Liam, ale po mém i Harryho přikývnutí tak učinil. Naklonil se blíž k Niallovi a dal mu ten nejjemnější polibek, jaký jsem kdy u těchto dvou viděl.
Štěstí, že doktor už odešel a my měli klid.

To bylo tak krásne. Nini se maličko zavrtěl a tak jsem ho se smíchem štípl do jeho ruky. V te sekundě Nini otevřel oči a těkal po nás všech.
"Proboha, Nini," zaskučel Liam a ihned ho objal tak silně, že jsem měl pocit, že ho udusí. "Žiješ..."

"Ale Když ho udusíš, tak už nebude," uchechtl jsem se, když jsem viděl, jak silně ho mačká. Liam se trochu odtáhl a začal mu pusinkovat celou tvář.
"Tys nám teda dal, Nialle," vydechl jsem s úsměvem a přisedl si k Harrymu.

"Tohle už nedělej jasný?" zafňukal jsem. když se od něj Liam odtáhl a já ho jemně objal, abych mu náhodou neublížil.
"Promiň, posnažím se," zaskučel a jeho hlas byl maličko jiný než normálně. Nini nás pořád sledoval, no pak otočil hlavu na kytici květin.
"Mé oblíbené, ty si nezapomněl daddy. Děkuju!"

"Nezapomněl," přikývl Liam s drobným úsměvem. Opravdu se chtěl pro Niniho změnit, jak nám říkal. Chtěl, aby se vše změnilo, aby mu byl lepším přítelem a ne jenom daddym.
"Jak se cítíš?" usmál jsem se na něj.

"Blbě, ale už líp," pousmál se na Louiho, ale pořád po očku sledoval květy na stolku. Liam mu asi opravdu nikdy nedal květiny, proto byl tak dojatý. Ale bylo krásné to vidět. Doufal jsem i za Niniho, že si to Liam zapamatuje.
"Ale budeš v pořádku, modřiny se zahojí a budeme na tebe dávat pozor," zasmál jsem se a pohladil jej po ruce.

"Ale prosím vás, nedělejte si o mě takovou starost. Pár pitomců mě sice zmlátilo a byl jsem chvíli v bezvědomím, to ano, ale jsem v pořádku. Co nevidět budu zase běhat a dělat vám zle," zasmál se a pak nás sledoval s úsměvem na tváři. "Děkuji, že jste přišli."

"Bál jsem se o tebe Nini. Kdo by mi pak dělal nehty?" broukl jsem a jemně jej dloubl do ramene.
"Já taky miláčku. A za všechno se tak moc omlouvám. Budu se ti o moc víc věnovat, všude tě budu vozit. Nikdy ti už neřeknu, že nemám náladu, opravdu, změním se," šeptal Liam se svěšenou hlavou a na plachtu pod ním kapaly slzy.

Niall se nejdříve pobaveně usmíval na Harryho, no když se mu přimlouval i Liam, překvapeně vykulil oči.
"Liame, co to plácáš?" podivil se.
"Liam nám říkal, že se ti méně věnoval," doplnil jsem.

"Je to pravda... Kašlal jsem na tebe, šlo mi jenom o sex. Ani jsem nevěděl jaké květiny jsou tvé nejoblíbenější a ani to, že je máš rád... Ale budu dokonalý. Pro tebe. Slibuju!" zapřísahal se a jemně hladil Niniho ručku jako kdyby to byl poklad.

"Liame," šeptl s drobným úsměvem a sledoval Liamovi ruku jak hladí tu jeho.
"Daddy," špitl ještě a přitáhl si ho do polibku. Já si zatím s úsměvem přitáhl Harryho k sobě a dál je pozoroval.
"Jak nám ty děti rychle rostou," zasmál jsem se.

"Nezlobíš se na mě?" zaskučel Liam s rudýma očima.
"Proboha, Liame... Samozřejmě, že ti odpouštím!" zasmál se Nini a líbl jej na nos. Byli tak rozkošní!
"Ale nějakou kytici občas snesu," pousmál se Nini.
"Cokoli, lásko, cokoli..."
"Já taky dostanu kvítky?" zeptal jsem se s úšklebkem.

Pohled jsem hned stočil k Harrymu a na oko se zapřemýšlel.
"To myslíš jako na zahradu?" zasmál jsem se s úšklebkem na rtech.

"Blbče!" zaskučel jsem a jemně jej praštil do ruky. Takhle si ze mě střílet... Já taky jěště nedostal kytici! I když jsme s Louim byli o moc kratsí dobu.
"Notak, Hazzo, vždyť i na zahrádce by si mohl mít hezké kvítky," pousmál se Niall.

"Navíc ty, co budou v zemi, nám vydrží déle než ty ve váze," usmál jsem se na něj. Harry byl pořád zamračený.
"Promiň, už si nebudu z tebe střílet," pousmál jsem se a políbil ho na tvář.

"Nikdy jsem nevěděl pěstovat kvítky, takže asi by se toho moc neurodilo," zabručel jsem a položil jsem ruku zpět na Niniho postel.
"Lásko, ty budeš mít kvítky každý den, teplé snídaně i večeře, filmové večery všechno!" mumlal pořád Liam

"Na internetu bychom si našli jak na to. Když tak zavolám mámě, ta má květin plnou zahradu," zasmál jsem se.
"Zas to tolik nepřeháněj," zasmál se Niall na Liama, ale z očí mu srselo štěstí.