New life with Daddy ~ Larry ✓

49.

Ten cheesecake byl opravdu báječný a to jak mi přišel zlíbnout šlehačku bylo rozkošné. S širokým úsměvem jsem své ruce položil na jeho boky.
"Dneska jsi nějaký přítulný," šeptl jsem spokojeně a políbil ho na tvář. "Co tak najednou?"

"Chyběl si mi," mňoukl jsem a opět se přitulil líčkem. Llíbl jsem ho opět na tvář a uložil si jeho hlavu na rameno. Jemně mě pohoupával do rytmu a konečně jsem ho cítil, měl ho u sebe.

"Byl jsem jenom dole, zlato," zasmál jsem se, ale i přesto ho dál šťastně objímal. "Ale ty si mi taky chyběl. Nejraději bych tě měl u sebe celý den."

"Promiň, já nemůžu být dole, asi bych se ukýchal," zamumlal jsem jemně a pohladil ho po vláscích.
"Lou... Chtěl by si vidět tu sukýnku?" zeptal jsem se tiše a sklonil hlavu s rudými tvářemi.

"To máš asi pravdu," zamumlal jsem. Jo... v mé hlavě se nějak začal rodit plán, jak ho tam dostat. Ale to bude překvapení.
"Nemusíš se přede mnou stydět zlato. Když chceš něco udělat, prostě to udělej," usmál jsem se na něj něžně a nadzvedl mu jeho rudou tvářičku.

"Tak... můžu?" zeptal jsem se jemně a vstal z jeho klína. Zalezl jsem do mého pokojíku, kde jsem na sebe natáhl bílé triko a sukýnku. Ihned mě pohladila po stehnech.
Opatrně jsem vylezl se skloněnou hlavou. "Líbím se ti?"

Ani jsem mu na to nestihl nic říct a už odběhl k sobě. Jenom jsem pobaveně nad ním zavrtěl hlavou a raději omyl nádobí, než se vrátí.
Hned jsem na něj otočil oči. Ty mi málem vypadli z důlků, když jsem ho viděl.
"Oh, Hazz," povzdechl jsem si. "Libí je slabé slovo. Jsi nádherný."

"Děkuji..." mňoukl jsem a jemně se zatočil, aby se sukýnka točila kolem mě.
"Opravdu se ti líbím, Loui?" Musel jsem se ujistit. Co kdyby mi to říkal jenom tak? To by mě mrzelo. "Chci se ti líbit Loui...."

"Opravdu Hazza, moc. Jsi v tom krásný," pověděl jsem mu a rozešel jsem se k němu.
"Popravdě, ty se ani snažit nemusíš. Jsi okouzlující za každé okolnosti," mrkl jsem na něj a políbil ho na čelo.

"Louiiiii!" zakňučel jsem a strčil si hlavu do jeho hrudě.
"Máma tě neučila, že lhát se nemá?" usmál jsem se a opatrně ho líbl na spodek brady. "Pretože tohle je určitě lež! Jediné, co je na mně hezké, je ta sukýnka."

"Učila. Ale já nelžu," usmál jsem se na něj široce a jemně ho pohladil po tváři.
"Ne ne, to ty jsi hezký. V sukýnce, v kalhotách, v čemkoliv. A nehádej se, beztak si budu myslet své," ušklíbl jsem se s tichým smíchem. "Jaké sukýnky ještě máš zlato?"

"Jěště tu rúžovou, víš, kterou myslím... Pak jednu černou a bílou. Ale tahle se mi líbí ze všech nejvíc," pípl jsem a obejmul ho, abych se mohl schovat.
"I tak si však myslím, že tě to máma nenaučila a lžeš," zachichotal jsem se a skočil na gauč, kde jsem se zamotal do mé oblíbené obří deky, co tu Loui má. "Pojď ke mně."

Byl jsem rád, že je pro něj nejkrásnější a z velké části bude i nejoblíbenější. Jsem moc rád, že jsem mu ji koupil.
"Klidně je tu můžeš nosit, víš že se nemusíš stydět," pronesl jsem a dostal se k němu pod deku přitahujíc si ho do objetí.
"Jdeme se jen tak mazlit nebo chceš koukat na nějaký film?"

"Hmm, jen tak mazlit a při tom si pustit nějaký film do pozadí?" usmál jsem se a líbnul ho na vystouplou klíční kost. Chtěl jsem i pokračovat na tvář, no zvonek mě přerušil. Kdo to sakra mohl být? Liam s Niallem tady byli včera, určitě nepřišli opět.
"Loui... kdo do je? Někdo zvoní," zamumlal jsem a koukl na něj.

V objetí jsem si ho stáhl na sebe, ale vyrušil nás zvonek.
"Nikoho nečekám. Nevím kdo to je," zamračil jsem se lehce a vstal. "Zůstaň tady, jdu se kouknout."
Sešel jsem schody dolů a otevřel dveře. "Mami? Co tu děláš? Ahoj holky."
"Louisi, můžu ti je tady na chvíli nechat?"

Dolů jsem zaslechl dětský chichot a pak dupot nohou. Rychle jsem na sobě natáhl do deku, abych se zakryl, ale ty dvě mi ji ihned strhli z hlavy.
"Louuuu! Co to tady máš za pána?!" zakřičela ihned ta menší.
"Ten má vlásky, Lou! Já chci taky takové!" vykřikla druhá.
Pomoc!

S mamkou jsem se ještě dohodl, kdy si pro ně přijede. Ale já nedával pozor, kde ty dvě jsou. Samozřejmě, že už nestály vedle mě. Jejich hlasy se ozývali seshora.
"Daisy, nech ho," poručil jsem jí, když jsem v jejich rukou uviděl deku. Hned jsem jim ji vzal.
"Moc se omlouvám Harry. Nevěděl jsem, že přijdou."

"Já...Um, no... v pohodě. J-já se raději půjdu převlíct, dobře? Já, no, nechci vás rušit. Půjdu malovat..." pípl jsem a rychle se zabalil do deky, aby nebyla vidět sukně. Docupital jsem až do mého pokoje, kde jsem se převlékl a zasedl za plátno. Tohle mi celkem chybělo, jenom já a barvy.

"Daisy! Neběhej! Pheobe, nech tu sošku, můžeš ji rozbít!" Co k tomu dodat... S dvojčaty co neumí sedět na místě déle než pět vteřin je to těžké.
"Prosím, už si sedněte. Pustím vám pohádku," zkusil jsem tuhle cestu.
"Ano! Pohádku!" vykřikly obě najednou. Pustil jsem jim Hledá se Dory a šel se podívat na Harryho.
"Na čem pracuješ?"

"Já, no... maluju. Potřeboval jsem se trochu uklidnit," pípl jsem a opět máchl štětcem nad plátnem. Jeho sestry na mě byly asi až moc rychlé. Raději jsem si zalezl do pokoje a uklidňoval se. Nejsem zvyklý na tolik lidí a tolik akce. Potřebuju i klid.

"Za holky se omlouvám. Ty dvě jeden neuhlídá," zasmál jsem se nervózně. Z obýváku jsme slyšeli smích, asi se smáli něčemu v pohádce. Já se díval, jak ladnými pohyby táhne štětec s modrou barvou po plátně. Bylo zajímavé ho pozorovat.
"Louisi, kde jsi?!" Povzdechl jsem si a s pobaveným úsměvem se tam vydal.
"Jdu je zkontrolovat."

"D-dobře," pípl jsem potichounku, když se zavřeli dveře. Za těch pár dní, co jsem s ním byl, jsem si na něj zvykl až moc. A když při mně nebyl, svíralo mi srdíčko. Chtěl jsem, aby byl při mně, jenom tak a hladil mi vlasy. To mi připomíná, že dnes se musím jít osprchovat. Už určitě smrdím.

"Co se děje?" zeptal jsem se hned jak jsem vešel do obýváku.
"Bylo nám za tebou smutno," řekla Daisy a hned mě zatahala ke skříňce pod televizí, kde byly stolní hry.
"Louisi, kde jsou puzzle?"
To bude ještě na dlouho...

Dokončil jsem obraz, když už byla venku tma a všude bylo ticho. Opatrně jsem se i s hygienou a krémem vplížil do koupelny. Koukl jsem se do zrcadla. Kudrliny mi lítali do všech strán.
"Stylesi, ty vypadáš strašně!" zavrčel jsem na sebe do zrcadla a zalezl raději do sprchového koutu. Proč musím být tak ošklivý?

Ty dvě mi dali opravdu zabrat. Člověk by ani neřekl, jak je stavění puzzle a sledování pohádek, plus dělání malého občerstvení pro ty dvě ďáblice náročné.
Mamka si pro ně přišla asi 2 hodiny poté, co je sem dovezla. Já byl jenom rád, že už jsou pryč a všude je klid.
Než jsem stačil poklidit, usnul jsem na gauči a probudil mě dotyk ruky a deky na mém těle.

Když jsem vylezl ze sprchy, smutně jsem se koukal na odraz v zrcadle.
"Stylesi, ty vypadáš!" vynadal jsem sám sobě, opatrně se otřel a natřel krémem. Doufal jsem, že když přijdu do Loisova pokoje, bude tam, ale nakonec jsem ho našel ležet na gauči. Opatrně jsem ho přikryl huňatou dekou a pohladil ho po tváři. "Spinkej zlatíčko."

Pootevřel jsem jedno oko a když jsem spatřil to moje zlatíčko, hned jsem se usmál a natáhl k němu ruce.
"Pojď sem," šeptl jsem a otevřel oči. Nejdřív váhal, ale pak si lehl ke mně do objetí. Nos jsem mu zabořil do krku a nasál jeho vůni. "Krásně voníš."

Opatrně jsem se k němu přitulil a pohladil ho po jeho hrudi, která mě kolíbala krasným rytmem.
"Byl jsem ve sprše Lou-Lou," usmál jsem se a líbl ho do místečka pod krkem, kde jsem si pak i uložil hlavu.
"Jsem moc rád, že ti voním Loui. Ale už mi ten krém dochází," usmál jsem se jemně a koukl na něj nahoru.
"Ale tak nevadí," doplnil jsem a přitiskl jsem se k jeho ruce.

Jednou rukou jsem ho kolem pasu objímal a držel, ať mi nespadne a druhou jsem mu na zádech jezdil a dělal různá kolečka.
"Když ti dojde, tak ti koupíme nový. Ta vůně k tobě pasuje," pousmál jsem se a políbil ho do vlasů. "Budeme spát tady, nebo chceš jít do postele?"

"Já... asi raději do postele, tady budeme oba ráno rozlámaný!" připomněl jsem mu. Najednou jenom vstal a vyhodil si mě do náruče.
"Heeej, já nejsem pytel brambor!" smál jsem se a křičel, až jsem nakonec spadl do nadýchaných peřin. A následně se mi Loui přisál na rty.
"Můj daddy."