New life with Daddy ~ Larry ✓

50.

Harry nejdřív vstal a očividně měl v plánu se rozejít do pokoje, no já ho předběhl.
"Nejsi, jsi moje princezna a já si tě tak i budu nosit," mrkl jsem na něj s úsměvem a uložil ho do peřin. Chtěl jsem ho políbit na dobrou noc, no když jsem se rty přisál na ty jeho, nemohl jsem se odtáhnout. Jeho rty byli tak sladké. Dva nadýchané polštářky, které jsem tak rád líbal.
Odtáhl jsem se až překvapený z jeho věty.
"Co jsi to řekl?" optal jsem se překvapeně.

Viděl jsem, jak byl z toho překvapený a já byl z toho rád! Včera jsem se rozhodl, že to bude můj daddy. Hlavně můj Loui, kterého moc miluju.
"Můj daddy," usmál jsem se a koukl nahoru do jeho modrých očí. "Jenom můj daddy."

Nevěřil jsem vlastním uším. On... Myslel to vážně? Asi jo ty idiote, jinak by to neřekl a neusmívat se u toho!
Usmál jsem se na něj taky po mírném šoku a začal mu obdařovávat jeho obličej motýlími polibky. "Moje princezno."

"Jenom tvoje," pípl jsem a věnoval mu další pusinku na krk.
"Jdeme spinkat?" mňoukl jsem a skroutil se do jeho objetí. Bylo mi tak krasně, cítil jsem se bezpečně a doma.

Oba jsem nás přetočil a spokojeně se na něj usmál.
"Jdeme," přikývl jsem a věnoval mu dlouhou pusu na čelo.
"Dobrou noc, princezno moje, hezky spinkej," šeptl jsem a sám se vydal do říše snů, s ním v objetí. Ráno jsem vstal dřív než obvykle. Potřeboval jsem si dole něco zařídit. No i tak jsem nezapomněl na snídani pro mé zlatíčko.

Spinkalo se mi hezky, ale ráno bylo ráno... Hlavně mě probudila podmanivá vůně palačinek, které byli přelité Nutelou. Bože mňam a ty jahody! Byl jsem vzhůru asi deset minut, i tak jsem ale ujídal nutelu s jahodami.
'Sladké ráno pro mou princeznu.' Musel jsem se nad tím vzkazem šťastně usmívat jako idiot.

Převlékl jsem se do čistého trička a pláště a sedl si za stůl. Koukal jsem do diáře a dnes bylo naplánováno jenom jedno vyšetření, ale uvidí se, možná ještě někdo přijde.
Zašel jsem si do skladu, měli nám přivést rouška a rukavice, včera jsme je sem nanosili v krabicích. A dnes jsem si hned dvě rouška a rukavice odložil. Bude to pro Harryho překvapení. Chtěl bych ho sem zavést, aby mohl být s těmi zvířátky i on.
"Dobré ráno Louisi! Připraven k práci," ohlásil se můj asistent vesele.

Celý den jsem uklízel a dokonce omyl i koupelnu. Navlékl jsem se do mé oblíbené černé sukýnky a uklízel. Uklidňoval jsem se tím, až nakonec odbili 3 hodiny a já ohříl oběd ze včera. Když Loui vešel, ihned jsem se mu hodil kolem krku.
"Chyběl si mi, Lou," pípl jsem, když už jsem mu visel kolem krku.

"Ahoj princezno, ty mě taky," usmál jsem se a dlouze ho políbil. Konečně jsem ho měl u sebe.
"Co kdybychom se najedli a pak bych ti něco ukázal?" Hned se na mě s úsměvem podíval.
"Ne ne, nepovím ti to," mrkl jsem na něj. "Mimochodem, ta sukýnka ti moc sluší."

"Děkuju!" zasmál jsem se a několikrát se otočil kolem dokola. Teď, když se to už nějak všechno dalo dokupy, jsem se před ním cítil opravdu svobodně. Jako snad jěště nikdy.
"Tak dobře, pojď jíst, už to ohřívám." Usmál jsem se a ihned mu na talíř naložil hodně brambor a kousek masa. V mysli mi ale pořád plulo, co pro mě asi má.
"Dobrou chuť!"

"Děkuji, ty jíst nebudeš?" Naštěstí mě hned vyvedl z omylu, když i před sebe postavil svou, i když od té mé menší porci.
"Tobě taky dobrou chuť," usmál jsem se na něj a pustil se do jídla. Po obědě jsem omyl nádobí a Harry zatím netrpělivě seděl u stolu. No, seděl... on pohupoval nohama a malinko tam poskakoval nedočkavostí.
"Tak jo. Jdeme na to překvapení. Asi ti to prozradí moje otázka, ale... Kde máš léky na alergii?"

"Na alergií? Jo... No asi vím. Dej mi chviličku," pípl jsem a zaběhl do svého pokoje, kde jsem vyhrabal malou bílou krabičku s léky.
"Tady Loui, mám ji!" zasmál jsem se a položil ji před něj. On si jí celou koukl a na stůl mi jednu pilulku položil. A k tomu i roušku a rukavice.
"My půjdeme dolů?? Opravdu ??"

Zasmál jsem se. Vypadal překvapeně a v očích měl jiskru.
"Ano, zlato, opravdu půjdeme dolů. Jak vidíš, tak jsem ti zaobstaral roušku a rukavice, ale beztak si raději dej i ty léky," dořekl jsem a podal mu tu pilulku a pohár vody. "Chvíli počkáme a pak půjdeme dolů. Už se těším, až ti to tam všechno ukážu."

"I já! Tak moc se těším! Bože, psa jsem si nepohladil už roky!" usmál jsem se šťastně a čekal, než plilulka zaúčinkuje.
"Pojďme, pojďme!" Těšil jsem se a tahal ho dolů. Když jsem vešel do jeho kanceláře, odevšud bylo slyšet hodně zvuků.

Když vešel dolů, v jeho očích jsem mohl vidět tolik emocí spojených s radostí, že to nešlo pořádně popsat.
"Tak jo zlato, ještě si nasaď ty rukavice a roušku. Pak tě zavedu ke klecím se zvířátky, které jsme si tu museli na noc nebo na pár dní nechat," usmál jsem se na něj. "Zatím se klidně koukni po mé kanceláři."

Pomaloučku jsem se rohlížel a koukal na stůl. Byl celkem veliký, ze dřeva a na něm hodně papírů, tušek a taky kartiček, asi od léků. No když jsem se podíval pořádně, byl tady i rámeček a v něm jsem byl já.
"Loui... Proč tady máš mou fotku?" zeptal jsem se lehce zmateně a koukal sám na sebe tom rámečku.

Byl roztomilý, všechno si tady prohlížel. Byl jako štěňátko na novém, pro něj neznámém místě.
"Mám tady tvou fotku, abych tě měl alespoň nějak u sebe, když pracuji. Jen tak sem nemůžeš a já tě chci mít alespoň takhle na blízku," řekl jsem mu do ouška a objal ho.
"Jestli chceš, tak se ještě porozhlédlni, zvířátka ti neutečou."

"Nene, já chci jít za zvířátky," moc jsem se těšil. Aaž tak, že jsem nevěděl obstát na jednom místě.
"Pojďme, prosím!" usmál jsem se na Louiho, který mi otevřel dveře do nějaké další části. Byli tam velké klícky, v kterých byli kočky, psy a taky jeden papoušek.
"Ahoj, ahoj! Já jsem Korgi!" zakrákoral a já se zasmál.
"Ty jsi miláček!" zasmál jsem se a on, samořejmně, papouškoval.
"Miláček! Miláček!" Musel jsem se chichotat. Byl zábavný, ale vedle něj bylo koťátko, které mňoukalo a koukalo na mě.

Bylo krásné vidět Harryho šťastný úsměv. Hladil tam nejdřív toho papouška, ale když viděl to koťátko s velkými očíčky, hned se na mě podíval.
"Počkej, podám ti ho, ale opatrně, má zlomenou packu," upozornil jsem ho, když jsem otvíral klec.
"Tady," podal jsem mu ho.

"Bože, ty malá chudinko," pípl jsem a smutně i s koťátkem se sesunul na zem. Opatrně jsem si ho položil do klína a hladil ho po ouškách, kožíšku a ocásku.
"Ty malinké zlatíčko," šeptal jsem mu do kožíšku a hladil ho. Bylio tak malinké a rozkošné.
"Děkuji, že si mě sem vzal," pousmál jsem se, zatímco jsem pořád sledoval malé koťátko, které mi usínalo na nohou.

"To byla maličkost, zlato," usmál jsem se, dřepl si k němu a políbil ho na tvář.
"Libíš se mu," zachichotal jsem se a také podrbal to kotě mezi oušky. Harry ho ukolébal k spánku. "Ještě si někoho můžeš pochovat zlato, jestli chceš."

Koukl jsem se na podřimující zvířátka.
"Raději ne, nechci je budit, určitě měli dlouhý den. Jindy Loui, dobře?" usmál jsem se na něj a opatrně uložil koťátko do jeho klícky, kde mělo pelíšek. Jenom líně otevřelo jedno oko, mlasklo a spinkalo dál. Se šibalských úsměvem jsem se otočil na Louiho, nasadil milý úsměv a mňoukl.

"Jsem moc rád, že by ses sem chtěl ještě někdy vrátit," usmál jsem se něžně. Byl jsem rád, že se mu tu líbilo a že jsem mu udělal radost.
"Ty jedno kotě," zasmál jsem se po jeho mňouknutí, přitáhl si ho k sobě a políbil ho na čelo.
"Nejak zvláštně mňoukáš, neměl bych tě vyšetřit?" Zasmál jsem se mé větě, která měla být spíše jen vtip, pokud si to uvědomí.

Když to řekl, jemně jsem se odtáhl a koukl na něj.
"Heeej! Žádnej. Kovovej. Stůl!" zasmál jsem se a každé slovo umocnil šťouchnutím do jeho hrudě.
"Ale vyšetření v podobě mazlení na gauči beru," dokončil jsem a přitulil se k jeho krku. "Když na mě nic nezkusíš, nechám si na sobě i sukni."

"To byla jenom sranda zlato," zasmál jsem se a přitáhl si ho k sobě.
"Vidím, že koťátko chce rovnou přejít k fázy domácí léčby. Takže... jdeme se válet!" zasmál jsem se a šel i s ním nahoru.
"Nech si ji, budu ti jenom kreslit kolečka na zádech, patří to k léčbě," ušklíbl jsem se a mrkl na něj.