New life with Daddy ~ Larry ✓

106.

"Vypadá spokojeně, no ne?" zasmál se Liam, když si cinkli a i Liam se napil. Alkoholu jsem neholdoval a tak jsme se jenom s Ninim pustili do limonády. Ta byla teď celá naše.

Kolem vládla klidná atmosféra, než ji Lima tak nějak narušil svou otázku...
"Liame, můžu tě ujistit, že oproti tomu jak málo jedl, než jsme se seznámili, teď jí o hodně víc," zapojil jsem se do debaty, i když tázán byl Harry.
"Dělá velké pokroky, co se jídla týče," pousmál jsem se na Harryho. Jo, někdy mě štve, když nedojí všechno (jako třeba dnes), ale jsem rád, že vůbec jí.
"A ne jen s jídlem, jak se tak koukám," pousmál se Niall a očima těkal mezi mnou a Harrym.

"Tak to můžeš posoudit z toho, že když jsme se potkali poprvé, málem jsem před vámi utekl a skrýval se za postelí jako nějaké polekané štěně. A k Louimu jsem se přibližoval jen zřídka," zasmál jsem se a maličko se uvolnil, když mě Lou pohladil po zádech.
"A jím o hodně víc... za chvíli ze mě bude velryba!"

"No, zas tak moc nejíš," podotkl Liam a já se tiše zasmál.
"Moc ne, ale oproti jedné až dvoum pytlíkovým polévkám za den je to dost," zasmál jsem se.
"Cože? To jsi jedl tak málo?" zesmutněl Niall a zahleděl se na něj.

Stydlivě jsem sklopil hlavu a v té chvilce mi přišlo zajímavější dokonce i prostíraní na stole, než pohled na Niniho či Liama.
"Nebyli peníze..." pípnul jsem jenom tak do větru a omotal kolem sebe Louiho ruku.
"Jak to, že nebyli peníze? Tvoji rodiče nepracovali nebo...? Dvě polévky za den, měli by jít na sociálku," pohoršoval se Liam a já jenom zakňučel a koukl na Louiho. Necítil jsem se dobře, když se mluvilo o mých rodičích.

Soucitně jsem se podíval na Harryho a rukou ho objal kolem ramen.
"Prosím, nebavme se o tom. Harrymu není tato téma příjemná," řekl jsem s pohledem na ty dva.
"Navíc, je to minulost. Nemusíme to řešit," pousmál jsem se na Harryho a políbil ho na tvář.

"Jo," pípnul jsem spokojeně a položil svou hlavu na jeho hruď, abych se uklidnil. Nenáviděl jsem myslet na mého otce.
"Dobře, chápu, ale kdyby něco, jsme tu pro tebe Hazz. Jsme přátelé, no ne?" usmál se na mě Nini a pohladil mou ruku.
"Jo, to jsme," pípnul jsem s úsměvem na tváři.
"Udělám ti nehty, Hazz?" zasmál se Nini. Sice mi je dělal dva dny zpátky, no asi se na to těšil, protože po mém přikývnutí vytáhl všechno, co mi na ně chtěl dát dnes.

S úsměvem jsem se podíval na Liama a pak na ty dva, když se malinko od nás posunuli, aby si mohli udělat nehty.
"Díky za pochopení," šeptl jsem směrem k Liamovi. Ten jen s úsměvem přikývl a dolil mi sklenku.
"Tak co vy dva? Co to bude, až to bude?" zeptal se s úsměvem na rtech a zadíval se na ně.

"Dnes? Udělám mu jenom bílé proužky, jenom takové jemné, ať to nekřičí," usmál se Nini, zatímco mi sundaval lak.
"To bude vypadat skvěle. Kde si se to všechno vůbec nauči Nini?" zeptal jsem se jenom tak.
"Dělám nehty, Hazzo, normálně na objedávku a tak," zasmál se pyšně Nini a zabrousil mi okousané kraje.

"Jo, Niall si takhle vydělává. Trval na tom, že chce nějak přispět do domácnosti a když si jednoho večera dělal nehty, moc se mi líbili. Udělal si kurz a teď dělá nehty jako profesionál," usmál se na něj hrdě Liam a upíjel ze své sklenky.

"Měli jste štěstí, oba jsme vlastně umělci," zasmál jsem se a sledoval Niniho při práci.
"Vlastně jo, Hazzo. Ikdyž ty si nám své obrazy nikdy neukázal," broukl zamyšleně Nini a věnoval se okraju nehtu, aby byl hezky začištěný.
"Nemám jich doma moc. Téměř všechny jsem musel prodat, ale teď maluju občas, abych tady něco dal do rodiny," broukl jsem s úsměvem k Louimu.

"Jo, když otevřeli tu novou veterinární kliniku, začalo ke mně chodit o dost méně lidí a Harry mi chtěl pomoct," usmál jsem se na něj a pohladil ho po zádech.
"Ale pár jich mám odfocených v mobilu, počkej," řekl jsem nadšeně a vytáhl mobil z kapsy. Rychle jsem si našel fotky jeho obrazů ještě z doby, kdy jsme si jen psali.
"Můžu?" ujistil jsem se ještě s pohledem na Harryho.

"Jo, můžeš, to není soukromá věc," broukl jsem se smíchem a sledoval Niniho při práci, zatímco Loui ukazoval klukům mé práce jako pyšný rodič.
"Dám ti tam i kamínky?" zeptal se Nini při pohledu na jeden prst, no já jenom záporně zavrtěl hlavou.
"Raději ne, já je postrácím a pak se mi to nebude líbit."

Pyšně jsem natáhl ruku s mobilem k Liamovi a Niallovi, kteří si je s úsměvem prohlíželi.
"Páni, ty jsi vážně umělec Hazzo," přikývl uznale Liam.
"Jo, Harry je v tomhle opravdu šikovný," usmál jsem se.
"Měli byste si některé nechat a neprodávat. Nějaký by se vám hodil do obýváku," navrhnul ještě.

"Já všechny prodal jěště doma, tady jsem moc neměl čas malovat. Ale musím se k tomu vrátit," pípl jsem a koukal všude kolem. Všechny obrazy jsem prodával, abych měl na jídlo a na nájem. Nechával jsem si jich opravdu málo a nakonec museli jít i ty. Když si to tak vezmu, nikdy jsem neměl doma víc svých obrazů najednou.
"Určitě si na to musíš najít čas. Možná by jsi mohl namalovat něco nám do ložnice. Nějaký akt?"

Vykulil jsem na něj oči. No to snad nemyslí vážně...!!!?
"Tak na to zapomeň!" vypískl jsem a lehce se zamračil.
"Vždyť by to nemusel vidět na vlastní oči. Dali bychom mu fotku," ušklíbl se na mě Liam.
"Ani živě, ani na fotce!" přimhoužil jsem na něj oči.

"Náhodou... Podle mě by to vypadalo skvěle," broukl jsem, načež jsem si vysloužil překvapené pohledy od všech kolem stolu.
"Ale notak, pořád jsem umělec! Nenechám si ujít dobrou scénu k malování," vysvětlil jsem s mírným úsměvem na rtech.

Zřejmě jsem nebyl jediný, kdo byl překvapený. Tohle jsem fakt nečekal a chvíli jsem se na něj díval s mírně otevřenou pusou, než jsem se vzpamatoval a párkrát zamrkal.
"Tedy... Chápu, když si mě maloval nahého, ale byl jsem zakrytý plachtou... A tohle bys namaloval bez problémů?" zeptal jsem se zvědavě.

"Byl si první člověk, kterého jsem se dotkl tak po pěti letech... Proto jsem se tak styděl a hlavně jsi se mi líbil. Ale ve škole jsme akty malovali celkem často. Měli jsme dokonce samostatní hodinu jeden semestr, kde jsme malovali jenom akty, takže jo, myslím, že by mi to nedělalo problém. Klavně kdybych myslel na to, že je to dárek," vysvětlil jsem s úsměvem a asi jsem překvapil všechny kolem.

"Páni," vydechl Niall ohromeně a já jen beze slov přikývl.
"Tak, d-dobře," vykoktal jsem nakonec ze sebe.
"Ale žádný zapájení do aktu, jasný?" řekl jsem přísně Liamovi.
"Neboj," zasmál se.
"A dej si s tím klidně načas. Ať trochu při pózování trpí tím, že se nebudou moci u toho hýbat," ušklíbl jsem se.

"Neboj, budu malovat tak pomalu, jak mi barvy dovolí," usmál jsem se sladce a věnoval mu pusu na tvář. Těšil jsem se na to, podle mých učitelů mi akty šli vždy skvěle.
"Kdykoli budete mít čas, můžeme začít, ale spíš si musíte promyslet v jaké poloze vás budu malovat," vysvětlil jsem s úsměvem. Ano, být umělec je diagnóza...

"To bude těžké," zamyslel se Niall a pak dál pokračoval ve své práci.
"Neboj. Můžeme si nějaké projít a pak jednu z nich vybereme," ušklíbl se Liam a očima si Nialla prohlédl. Klouzal po něm pohledem jako tygr sledující svou kořist.

"Nechte si to na večer," zasmál jsem se, ale pak jsem si uvědomil, že spí u nás.
"Raději na zítřejší večer," doplnil jsem rychle celý rudý a ukryl si hlavu k Louimu do trika. Jo, vím, namalovat je nahé mi problém nedělá, ale myslet na to, jak Liam strká něco někam... to už je moc...
"Neboj Hazz, to bych mu nedovolil," zasmál se Nini a dokončil poslední neht na pravé ruce a pak sebral si mou levou, kde pokračoval v práci.

Liam primhouřil oči a plácl Nialla po zadku. Niall trochu nadskočil, rychle dodělal rozdělanou práci a pak raději sklidil všechny laky do taštičky, kterou si sem s sebou přinesl.
"Jo, souhlasím, nechte si to hezky na doma. V klidu si udělejte seznam a pak si ho můžete nerušeně celý projít," zasmál jsem se.

"To vůbec není špatný nápad Tommo!" zasmál se Liam a mrkl na Niniho, který si ublíženě hladil poznačené pozadí.
"No nevím, nevím jestli nebudeš mít celibát," zasmál se Nini a v Liamových očích se opravdu na chvíli objevil strach. Nini toho byl asi opravdu schopný.
"Okay, broučku. Už jsem ticho."