116.

1.6K 129 8
                                    

"Promiň, jenom o tebe nechci přijít," zafňukal Liam směrem k Nialovi.
"Tak uvidíme, možná se do toho pustím. Když od tebe žádné nedostanu, tak si je budu muset vypěstovat vlastní," povzdechl jsem si zase já směrem k Louimu a v hlavě přemýšlel, jak by to na zahradě mohlo vypadat.

Lehce jsem se zamračil, no raději jsem se usmál, ať to na mně nikdo nepozná. Byl jsem maličko překvapený Harryho slovy, no raději jsem už mlčel a v hlavě vymýšlel plán, kde a jak koupím kytky.
"Jsem opravdu rád, že jsi v pořádku. Dnes tě pustí i domů," usmíval se Liam.

"Domů a ihned do postele, kde budeš ležet celý den," přesunul jsem svou pozornost zpátky na Niniho.
"Správně, Hazzo! Nini, budeš ležet a ani se nehneš. Nevystrčíš ani nohu z domu, než budeš úplně v pořádku," zkonstatoval Liam a políbil jej na čelo.

"Sakra, to jsem zase dopadl," protočil Niall očima, ale stejně se dál zamilovaně a hlavně spokojeně díval na Liama.
"Budu si tě hýčkat a starat se o tebe," usmál se na něj i Liam.

"Jěště si stěžuj," zasmál jsem se a opřený o Louiho. Sledoval jsem s jakou něhou k němu Liam najednou přistupoval, jako k opravdové panence a dotýkal se ho tak jemně, aby mu ani nepokrčil oblečení.
"Kdy už mě pustí? Nemám nemocnice rád," zakňučel po néjaké chvilce Nini.
"Doktor řekl, že kolem oběda, jestli bude všechno tak jak má."

"Ale sám říkal, že na tom vypadáš celkem dobře a můžou tě pustit klidně i dřív, když už si tady stihl bavit všechen personál," zasmál jsem se. Niall se pousmál a trochu mu zrůžověly tvářičky. Asi nečekal, že se dozvíme, jaký je to komik.

"Jezuus, vy jste prostě rozkošní," broukl jsem a nechal se Louim zmáčknout jako plyšák.
"Nini, nechceš horkou čokoládu? Skočíme s Louim do automatu," navrhl jsem načež Nini ihned začal přikyvovat.
"Daddy pojď."

"Jo, jo, už jdu," zasmál jsem se a při zvedání se ze židle jsem nad ním kroutil hlavou. Nechali jsem těm dvěma prostor jenom pro sebe a když se za námi zavřely dveře od nemocničního pokoje, vydali jsme se po chodbě k nejbližšímu automatu pro horkou čokoládu.

"Jsem rád, že je Nini v pořádku," pípl jsem a přitáhl se k Louimu, aby mě mohl jednou rukou objímat. Takhle jsme spolu došli až k automatu a já navolil velkou horkou čokoládu.
"Koukni, buzeranti!" křikl najednou někdo a začali se k nám přibližovat dva kluci.

S úsměvem, že je Harry šťastný a že je Niall v pořádku, jsem i s ním šel hledat automat. No když jsme se ocitli při něm, nějací kreténi na nás začali křičet. Ruku, kterou jsem neměl spojenou s tou Harryho, jsem automaticky při tom oslovení sevřel v pěst. Zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl, než jsem se na ty dva otočil. Byli o hlavu nižší než já a takhle si dovolovali? Pche...
"Přejete si?" zeptal jsem se tvrdě.

"Daddy," fňukl jsem a ihned se skryl za Louiho, kterého triko jsem svíral tak mocně, až jsem měl pocit, že ho roztrhnu.
"Co my chceme? Nevím jestli mi budeš rozumět, buzerantsky neumím," zasmál se ihned a párkrát si praštil pěstí do dlaně.
"Daddy," fňukl jsem opět.

Harry se hned schoval a já nestrhával pohled z těch dvou primitivů. Z očí jim sršeli blesky, no já se jich jen tak neleknu. Ne, když způsobují to, že se Harry bojí...
"Zřejmě jo, když si mi odpověděl na otázku," ušklíbl jsem se a hned na to po mně vystartoval. Jeho pěstse rychle přibližovala k mému břichu, no i s Harrym jsem rychle uhnul.
"Harry, jdi za Liamem a Niallem," řekl jsem rychle a opět se zhluboka nadechl.

Jenom jsem rychle přikývl a rozběhl se do pokoje, kde ležel Nini. Bál jsem se o Louiho, ale já bych mu moc nepomohl. Do pokoje jsem vtrhl se slzami v očích a celkem zadýchaný. Musím začít cvičit...
"Liame, Loui má problém!" zaskučel jsem, když se na mě oba koukli. Liam ihned vstal.
"Kde je?" zeptal se, já jenom ukázal na chodbu. "Zústaň tady, Hazzo."

"Jdi za tím druhým!" křikl ten přede mnou na svého kumpána, no dřív, než se za Harrym stihl vydat, skočil jsem mu do cesty.
"Ale, ale... tak buzerant si chce hrát!" zasmál se škodolibě a jednu mi vrazil. Nezůstal jsem však pozadu a ránu mu dvakrát oplatil.
"Dva na jednoho? To není moc férové," uchechtl se Liam za mnou a já se na něj vděčně usmál.
"A ty jsi jako kdo?"
"Někdo, kdo to tady jde zarazit," řekl ledově klidným hlasem Liam.

"Oni se tam porvou jako psy, zas," zaskučel Niall, ale asi na to byl zvyklý, protože byl těměř klidný.
"Perou se takhle často?" zeptal jsem se, protože mi jinak nešlo do hlavy, jak mohl být tak klidný.
"Jako né že každej den, ale občas něco nebo někdo přijde do cesty, tak mu to vysvětlí ručně stručně... jestli to můžu tak říct."

Ti dva si jenom odfrkli a hned se na nás vrhli. Nenechali jsme to jenom tak a všechny rány jim oplatili. Bylo vidět, že štěstí je na naší straně a když oba padli na zem, jen jsme si s Liamem odfrkli, vzali klukům tu čokoládu a vrátili se na pokoj.

Když se kluci vrátili, Loui měl roztržený ret a nehezky opuchlé oko, které se pomalu začalo vybarvovat do fialova.
"Proboha, Daddy," zaskučel jsem a hodil se mu kolem krku, abych ho mohl pořádně obejmout.
"Bože, Liame, ty ses zas porval jako pes!" zavrčel na Liama Nini.

Hned jak jsme se vrátili, Harry se mi hodil kolem krku. Udělal jsem asi dva kroky vzad, než jsem nabral rovnováhu a objal ho taky.
"Ale no tak. Tak strašné to není. Doma si dám na to led," zasmál jsem se a pohladil ho po zádech.
"Nini, samotného jsem ho tam nemohl nechat," pousmál se Liam a chytil Nialla za ruku.

"Jěštěže jsme v nemocnici. Doufám, že jste jim tam neudělali bordel," povzdechl si podráždeně Niall a káravě koukl jak na Louiho, tak na Liama.
"Neboj, jenom jsme tam ty dva posadili na židle. Vypadají jako pacienti, co usnuli," zasmál se Liam.
"Jste blázni! Oba!" zaskučel jsem zase já.

"Kliiid, nic tak strašnýho jim nebude. A než se proberou, nebo nás stihnou najít, budou ošetřeni a my už budeme pryč," usmál jsem se a objal Harryho.
"Mimo to, tady máš tu čokoládu," pousmál jsem se a poukázal jsem na stolek vedle Liama.

"I tak!" zaskučel jsem a několikrát ho praštil do hrudníku. Sice ho to nemohlo ani bolet, ale musel jsem to zkusit.
"Kdyby vám něco udělali, tak bych vás zabil!" zaskučel Nini z postele a upíjel čokoládu ze svého hrnečku.

"Ale no tak, kluci, vždyť se nám nic nestalo," zamručel jsem s drobným úsměvem a pak věnoval Harrymu pusu do vlasů, ať si ho trochu udobřím.
"Jo, jsme v pořádku a můžeme to hodit za hlavu, no ne?" přidal se Liam.

"Ne, nevíš jak se o vás Hazza bál?!" zaskučel Nini a vyčítal to oběma.
"Dobře, dobře," zasmál se Liam a pohladil Niniho po vlasech.
"Kdy už půjdeme domů?"

"Najdu doktora, ať podepíšeme propouštěcí papíry a můžeme i hned," usmál se Liam a vstal ze židle. Vnímal jsem to jen okrajově, protože jsem pořád líbal Harryho do vlasů a mumlal mu tam omluvy. Chudáček můj, nenapadlo mě, že by se mohl tak bát. Navíc o mě...

"Jseš strašnej blb," zasmál se Nini, když se koukal na nás dva.
"Takhle ho vyděsit. Já jsem na to od Liama zvyklý, ale chudák Hazza." Pořádně mu tím vyčistil žaludek.
"No co, kluci měli plný zobák řečí," obraňoval se Liam.

"Tak nějak," zasmál jsem se a ještě trochu jsem stiskl Harryho v objetí. Liam pak na chvíli odešel z pokoje a vrátil se až s propouštěcími papíry a s doktorem.
"Tak pane Horane, tady mi to podepište a můžete jít domů. Jen si dávejte pozor a buďte opatrný. Potřebujete ještě pár dní klid. Kdyby byli nějaké problémy, raději přijďte," usmál se na něj doktor.

"Takže žádné prasárny doma," zasmál jsem se Louimu do ouška a jemně jej kousl, aby to nikdo neviděl.
"Nebojte, dám na něj pozor. Nepohne se z postele, za to se zaručuju," usmál se Liam a podal doktorovi všechny papíry, který hned poté odešel s přáním hezkého dne. Liam ihned začal pomáhat Ninimu posadit se a vstát z postele. Dokonce mu nedovolil ani to, aby se sám oblékl.
"Liame, ale zase klid, já to zvládnu."

"Snad to nějak přežijou," zasmál jsem se tiše do Harryho ouška a dál sledoval ty dva.
"Jo, promiň. Ale raději tě chci mít pod kontrolou," řekl s mírně rudými tvářemi Liam a na chvíli si vedle Nialla jenom sedl.

New life with Daddy ~ Larry ✓Where stories live. Discover now