117.

1.6K 136 11
                                    

"Jsou sladcí," šeptl jsem Louimu do ouška a položil si hlavu na jeho rameno.
"Od teď se od tebe nehnu! Ani náhodou, už nikdy," šeptal Liam Ninimu a hladil ho po vláscích.

Nini se jenom smál, už ani neměl potřebu mu to vyvracet. Stejně věděl, jako my všichni, že by to Liamovi nevymluvil.
Když už byli oba nachystáni a připraveni, mohli jsme se vydat na odchod. Na chodbě jsme se ještě rozloučili s doktorem a pár sestrami, než jsme konečně opustili budovu a všichni si nasedli do auta.

Nini si sedl ke mně dozadu a kluci byli ve předu.
"Jsem rád, že jsi v pořádku," šeptal jsem jemně. Hladil jsem mu u toho vlásky, které jsem mu uhlázel na bok a jemňounce líbal na čelo, protože jsem věděl, že to má rád. Věděl jsem, že to právě teď potřebuje.

Liam si chtěl sednout dozadu k Niallovi, no Harry ho předběhl, tak si sedl dopředu. Celou cestu byl jako na jehlách a až moc často po nich pokukoval dozadu, zda jsou v pořádku.
"Liame, klid, už se nic nestane," šetl jsem mu a odbočil do naší ulice. Začínám Nialla litovat, Liam ho určitě nepustí samotného ani na záchod...

"Broučku," pousmál se Liam dozadu na nás oba.
"Můžeme dnes, prosím, zůstat u Louise?" pousmál se Nini a nahodil na něj své obří očiska. A všichni jsme věděli, že mu to dovolí.
"Bylo by to fajn," pípl jsem, protože jsem chtěl Niniho při sobě. Bál jsem se o něj.

Na chvíli jsem se soustředil jenom na to ticho, které pak nastalo. Liam vypadal, že usilovně přemýšlí. Určitě chtěl jít domů a postarat se o svého chlapce. Mít ho na očích a už ho nepustiť z objetí. No těm dvěma se prostě odolat nedá.
"Fajn," řekl nakonec, což těm dvěma vzadu vykouzlilo obří úsměvy. "Ale zítra půjdeme domů hned po snídani. Musíš si odpočinout a doma je přece doma."

"Jupí," broukli jsme oba naraz spokojeně. Byl jsem rád, že může Nini zůstat a můžeme si všichni udělat takový klučičí večer.
Nini se sice bázlivě rozhlížel, když měl vyjít z auta, no vcelku jsem to chápal. Asi se bál, jestli se někde neukážou ti idioti.
"Neboj, Nini, jsi v bezpečí. Dáme na tebe pozor," šeptal jsem mu a držel ho za ruku, aby se nebál.

Harry vystoupil z auta a odvedl Nialla dovnitř. Liam se za nimi starostlivě vydal až jsem osaměl. Pokroutil jsem nad nimi pouze hlavou a vydal se za nimi. Liam si v patře přebral Nialla od Harryho a s povzbuzujícím úsměvem se vydali do Harryho pokoje.
"Už bude v pořádku. Pojďme taky spát," šeptl jsem směrem k Harrymu, který se za nimi pořád díval. Člověk by ani neveřil, jak ten den rychle utekl...

"Jo..." Fňukl jsem a koukal za Ninim. Byl jsem rád, že vypadá vcelku v pořádku. Držel se dobře a snad se to nezmění.
"Už jdu," pípl jsem a pomaloučku šel za Louim.
"Vidíš, a pak se mi někdo bude divit, že se bojím lidí," pípl jsem a už převlečený zalezl pod peřinu.

"Ale broučku," řekl jsem něžně, rychle se převlékl a zalezl si k němu do postele, abych ho mohl uvěznit ve velkém objetí.
"Už to neřeš, prostě se to stalo, to už nezměníme. Niall byl prostě ve špatný čas na špatném místě. Ale už je v pořádku, ne?" pousmál jsem se a věnoval mu polibek na pravý spánek.

"Ale nemusel být, kdyby se to stalo jinak," šeptl jsem a skryl se do jeho hrudě. Mrzí mě, že se tohle stalo.
Když se na mých zádech objevili jeho ruce, které mě pomaloučku hladili, nemohl jsem si odpustit maličký úsměv.
"I tak ho malinko lituju, Liam ho teď nepustí nikam samotného nejméně rok!"

Musel jsem se zasmát jeho poznámce. Oba jsme moc dobře věděli, že je to svato svatá pravda.
"Neboj, Niall mu to oplatí tím, že odmítne s ním spát," zasmál jsem se. "Bude ho mírně vidírat. Nebo si to jednoduše vydupe, Liam má pro něj slabost."

"Stejně jako ty pro mě," broukl jsem se šibalským úsměvem a jemně jej líbl na rty.
"Ale tak bohužel, našli sme způsoby, jak si vás omotat kolem prstu," broukl jsem mu do ouška a položil si hlavu na jeho rameno, odkud jsem sledoval jeho profil. "Má to své výhody, co ti budu povídat."

"Bohužel, no," pritakal jsem s úsměvem. Oba měli své způsoby, jak nás na něco přemluvit.
"Jo, stačí, abys na mě zamrkal těma svýma velkýma očima a zavrtěl zadečkem a já pro tebe udělám cokoliv," zasmál jsem se a rukama sklouzl trochu níž, abych ho dostal do rozpaků. Bavilo mě, když se červenal. Byl k sežrání.
S širokým úsměvem jsem jej sledoval do doby, než si zívl. "No nic, je čas jít do říše snů, kotě. Zítra pak dáme Ninimu ten dárek za jeho skvělé rady."

Byl jsem už opravdu unavený, takže jsme se spánku skutečně nebránil. Spokojeně jsem se stočil do klubíčka a přivinul se k horké hrudi, která mě hřála na tváři a dodávala mi pocit bezpečí.
"Sladké sny, daddy," broukl jsem, než si jeho ruce našli místo na mém pasu a já spokojeně neusnul.

Harry byl zřejmě docela unavený, protože netrvalo dlouho a opravdu usnul. Co na to říct, poslední dny byli opravdu náročné. Fyzicky i psychicky.
Ráno jsem se vzbudil na to, že mi někdo pusinkuje celý obličej a tajně jsem doufal, že to není zase další Liamův žert, jako když jsme byli mladší, on u mě přespal po párty a usmyslel si vzbudit mě takhle.

Sluníčko mě šimralo po tváři a byl jsem vzbuzen jako první z naší dvojky. Loui vypadal opravdu rozkošně, když spal s vlasy na všechny světové strany. Usmyslel jsem si, že ho vzbudím hezky, a tak jsem začal líbat každičkou část jeho obličeje. Až do doby, než se jeho víčka nezačala hýbat.

Polkl jsem a opatrně otevřel oči. Úlevou jsem jsem si vydechl a široce se usmál.
"Dobré ráno, koťátko." Pusinky jsem mu samozřejmě hned oplatil v podobě prvního a dlouhého ranního polibku.
"To je mi ale krásné probuzení," ušklíbl jsem se. "Ale mám hlad. Co by sis dal ke snídani?"

"Nevím, měl jsem moc práce s vymýšlením, jak tě vzbudím," ušklíbl jsem se a ukradl si od něj jěště jeden polibek. Ranní políbky byli ty nejlepší!
"Ale cokoli kuchař udělá, za to budu opravdu vděčný. A
 možná kdyby to byli toasty s mozzarellou, opravdu bych se na svého Daddyho nezlobil."

"Dobře broučku, Daddy ti je teda udělá," usmál jsem se potěšeně.
"Zatím se převlečeš a jako hodný kluk pak budeš klečet u mé židle, že ano? Ať vidí i Niall a Liam, jak dokonalý kluk pro mě jsi," mrkl jsem na něj, ještě jednou ho políbil a šel do kuchyně připravit snídani.

"Samozřejmě," šeptl jsem a pro sebe se usmál. Umím být hodný! Oblékl jsem si na sebe černé legíny a obří bílý svetr, který miluju. A takhle připravený jsem si to mířil do kuchyně, kde jsme si klek u židle, která patřila Louimu a se zády jako pravítko a sklopenou hlavou čekal na Louiho.

Oběma jsem nám udělal toasty. Mně s vajíčkem a Harrymu s mozzarellou, k tomu i zeleninu a pro nej džús a sobě kávu. Pár toastů jsem přichystal i pro kluky, ale ti už si na ně dají, co jen budou chtít.
Když jsem se otočil, musel jsem se potěšeně usmát. A když už jsem dal celou naši snídani na stůl a já usedl na svou židli, vytáhl jsem si ho do klína a dlouze ho políbil.
"Opravdu hodný kluk," usmál jsem se.

"Jenom pro mého daddyho," pípl jsme a nechal se políbit na tvář a krk, než jsem se pustil do mého jídla, na které jsem se tak moc těšil.
"Mňam! Děkuju Daddy, přesně na tohle jsme měl chuť. Jsi skvělý Daddy," broukal jsem si spokojeně a uždiboval při tom zeleninu.
"Vajíčka pořád nemusím," zaskučel jsem, když mi kousek toho jeho chtěl dát do pusy.

"Nevadí, zbyde víc pro mě," zasmál jsem se a taky pomalu ujídal ze své snídaně. Byl jsem rád, že mu chutnalo.
"Dobré ráno," slyšel jsem za námi ještě ospalý hlas.
"Nialle, ahoj. Jak ti je? A kde je Liam?" zeptal jsem se toho unaveného klubíčka, které už si klekal k židli naproti té mé.

"Cítím se dobře, opravu líp, než včera večer. A už jde, jenom se obléká," usmál se a sklopil hlavu k podlaze, než se opravdu neobjevil Liam a nepohladil jej po vlasech. Nini se pak spokojeně posadil na místo u stolu.
"Dobrou chuť, kluci!"

"Děkujeme za snídani, dobrou," usmál se Niall a on i s Liamem se pustili do snídaně. Byl jsem rád, že je mu už dobře. I když... Ono to přejde, když bude s Liamem a ten mu všechno zakáže a bude mu pořád za zadkem.
"Jo, abychom nezapomněli než odjedete," zasmál jsem se, když jsem dojedl. "Harry, skoč do ložnice pro to překvapení," mrkl jsem na něj.

New life with Daddy ~ Larry ✓Where stories live. Discover now