New life with Daddy ~ Larry ✓

79.

Sako i s kalhotkami k němu jsem měl odložené v šatníku na chodbě. Vybral jsem si ho a oblékl i s košilí, která u nich byla. V zrcadle jsem si sám sebe prohlédl. Hmm, kravata by k tomu taky nebyla špatná, ale ta byla v ložnici.
Když jsem věšel do ložnice, málem mě kleplo. Harry v té košili vypadal tak malinkatý a krásný.
"Jsi krásný zlato," řekl jsem a přišel k němu blíž. Pomohl jsem mu tu košili zapravit tak, aby mu nebyla až tak velká, ale ani přiléhavá. Rukávy mu byli dlouhé, tak jsem je malinko vyhrnul.
"Vypadáš kouzelně," usmál jsem se, když jsem mu napravoval límeček, aby byl vidět obojek. "Chceš k tomu i podkolenky?"

"Nevyhrnuj mi ty rukávy," pípl jsem smutně, protože na konci zápěstí už byli vidět jizvy. Shrnul jsem si je zpátky dolů a jenom je malinko omotal, aby mi nebyli až příliš dlouhé.
"A no asi jo. Vezmu si ty s mašličkou, ty se k tomu budou hodit," usmál jsem se a otočil se na něj. Nebudu lhát, vypadal sexi! Né jako obyčejně, ale teď vypadal jako bůh sexu.
"Já jenom nechci, aby lidé viděli mé ruce."

"Tak jo, ty s mašličkou," usmál jsem se a otočil se k jednomu šuplíku, kde jsem takové věci pro Harryho odkládal, aby nemusel běžet vždy do jeho pokojíku. Beztak už se zabydlel tady u mě.
Vyndal jsem z něj ony podkolenky a vrátil se k Harrymu, který seděl na naší posteli.
"Ukaž," usmál jsem se a on mi nastavil svou nožku. Natáhl jsem mu obě podkolenky a hezky si ho prohlédl. "Nádhera," šeptl jsem.
"Ukaž mi to rukávy," šeptl jsem ještě. Harry odmítl.
"Neboj, se, nikdo je neuvidí. Upravím je tak, aby to vypadalo hezky a aby nikdo nic neviděl, ano?" ujistil jsem se.

Natáhl mi podkolenky a musím uzant, vypadalo to hezky. Pak mi ale zase chtěl upravovat rukávy. Já nechtěl, ale Lou mě nakonec přemluvil. Nakonec je ohrnul tak, že nebylo opravdu nic vidět a na konce uvázal stužky, takže to vypadalo kouzelně.
"Vypadám pro tebe dostatočně hezky, daddy?" mňoukl jsem a otočil se kolem dokola přímo před ním.

"Tak vidíš, jak hezky to vypadá. A ty si nechtěl," zasmál jsem se. Harry se postavil, doběhl k zrcadlu na zdi a prohlédl se. Pak se vrátil ke mně a otočil se kolem své osy, několikrát.
"Hezky? Zlato, tohle není vůbec hezké. Tohle je dokonalost sama!"

"A ty jsi potom co?" pípl jsem a zavěsil se mu kolem krku.
"Ty jsi bůh hříchů!" zasmál jsem sa a jemně jej líbl na krk. Najednou ale dolů zazvonil zvonek.
"Půjdeš tam? Je celkem brzo a bojím se, aby to nebyl někdo jiný než Liam s Niallem. Já jdu když tak udělat čaj, asi si chtějí jěště popovídat."

"Jasně, zlato," špitl jsem mu do úst, když jsem se natáhl pro rychlý polibek a nechal ho jít. Sám jsem se vydal dolů otevřít dveře. Jen co jsem tak udělal, to blonďaté stvoření mě zdvořile pozdravilo a už běželo schody nahoru, div že se nezabil.
"Pomalu Nialle!" křikl za ním Liam.
"Nazdar," zasmál jsem se a přivítal se s ním.
"Konečně se někam společně vydáme. Po sto letech," zasmál se.

"Nini!" vypískl jsem, když se ke mě přiřítilo to roztomilé stvoření.
"Harry, vypadáš kouzelně a neuvěřitelně šukatelňe!" zasmál se Niall a plácl mi po pozadí skrytém pod látkou sukně.
"Ty jeden úchyle! Nezapomeň, že svého daddyho mám, nepotřebuju druhého."

"Tak pojď, Harry dělá čaj." Společně jsme vyšli schody nahoru a šli do kuchyně. Chvíli jsme ode dveří sledovali ty naše cukrové víly, než si nás všimli.
"Daddy! Pojď, dáš si čaj?" optal se Niall Kiama a už ho usadil na židli u stolu. Zasmál jsem se a natáhl se pro čtyři hrnky, aby měl vůbec z čeho pít. A my taky.

"Ty ses nám ale vyfikl, Harry. Vypadáš jako cukrová víla! Ale Loui to bude mít večer těžké! Uhlídat tě před úchyli... Ale mi mu pomůžeme, že Nialle?" usmál se na mě Liam, zatímco Ninimu věnoval pusinku do vlasů.

Harry měl na chvíli vyděšený pohled, když přišla řeč na úchyly.
"Neboj se broučku. Tebe nikomu nedám," šeptl jsem mu do ouška a přitáhl si ho za bok k sobě blíž. Prst jsem lehce zahákl za obojek. "Všichni budou vědět, že jsi jen a jen můj. Nikoho jiného."

"Jsem jenom tvůj," pípl jsem a líbl ho na nos. Bál jsem se, ale už jsem byl klidnější. Věděl jsem, že si na mě dá pozor a že se nemusím ničeho bát.
"Tak tedy jak to bude? Přijdeme tam a potom začne to představení? Kolik to bude trvat?"

Bylo krásné to slyšet i z jeho úst. Krásně to znělo.
"Nejdřív musíme s Liamem ukázat průkaz, aby věděli, kdo jsme. U vás stačí říct, že jste náš doprovod. Jinak bez průkazu či doprovodu dovnitř nikoho nepouští. Pak nás usadí do boxu poblíž pódia, představení bude trvat kolem půl hodiny. Za jeden večer někdy předvedou i víc představení, ale téma je pořád stejná," vysvětlil jsem mu.

"Aaaaha, dobře, takže skráceně - být při tobě a v klidu. Pak se nic nestane," pípl jsem a sledoval jak kluci přikyvujou.
"Správně Harry, takže už to jenom zvládnout. Neboj, Niall bude pořád při tobě. Věřím, že to zvládnete, nebudeš v tom sám."

"Nic se ti nestane, toho se nemusíš bát, dáme na tebe pozor," uklidnil jsem ho a již hotový čaj nalil do čtyř hrnků. Pak jsem se i s Harrym vedle sebe usadil ke stolu.
"Hádam, že nás usadí do nejakých křesel nebo na sedačky, můžete klečet vedle sebe. Pak si tě posadím na klín."

"Budu při tobě. My nemáme zakázano se tulit, takže kdyby náhodou, budu tam pro tebe a klidně tě budu držet za ruku," usmál se na mě Nini a natáhl ruku přede mě.
"Ďekuju, určitě budu potřebovat trochu podpory. Jinak to snad zvládnu, když tam budeme trochu dál od ostatních, zvládnu to, tedy budu se snažit."

"Tenhle požadavek nám jistě splní. Budeme někde hezky vzadu," popřemýšlel jsem.
"Jo, i minule to tak bylo. Jeden pár tam takhle byl poprvé a jeho sub se styděl a trochu bál, tak požádali o stůl vzadu," doplnil má slova Liam.

"To slovo se mi nelíbí," zabrblal jsem nespokojeně.
"Co se ti na tom nelíbí, vždyť to je normální pojmenování. Sub jako submissivní. Jak jinak by se tomu mělo říkat?" zajímal se Liam. Já jenom zavrtěl hlavou.
"Vždyť jsme partneři, normálně kluk nebo tak. Tamto je malinko potupné."

Věděl jsem, že se mu to oslovení nebude líbit. Jo, tahle role ve vztahu se dá nazvat i jinak - baby, babyboy, princess, můj kluk... Ale oficiální je submisiv, nebo-li sub.
"Zlato, tohle ještě zní normálně. Tedy ne tak zle. Ještě si neslyšel, jak to zní v ženském rodu," zasmál jsem se a políbil ho na vršek hlavy. Můj malý princ.

"To si umím domyslet, ale nechci. Proč se tomu nemůže říkat hezky jak mi říkaš ty, když se tulíme? To je hezké. Tohleto je takové, nevím, ostré, takové neosobní. Není to hezké," vysvětlil jsem s mírně nafouklou tváří.
"Takže při mazlení... No podívejme Louisi, co to tady je? Prej mazlení, to je nějaký tajný kód?"

Protočil jsem nad Liamovou otázkou oči. Jako malé dítě...
"Ne, Liamem, není to žádný tajný kód. Je to tak, jak to Harry řekl. MAZLENÍ," vysvětlil jsem. Stejně mi dle jeho úsměvu a pobaveného výrazu nevěřil.
"Nevím jak vy dva, ale mi žádný tajný kód nemáme," řekl jsem nakonec. To ale Niallovy tváře zrůžověli. Tak přeci nějaký mají!

"Myslím, že už by stačilo. Pojďme už, ať máme hezké sezení," ozval se po chvilce Niall a sám vstal. Náhodou jsme ho opravdu všichni následovali.
"Tak a pak se tedy půjdeme najíst? Po vystoupení?" zeptal jsem se Louiho, když jsme nasedali k Liamovi do auta.

"To bychom mohli zlato. Půjdeme se někam nejíst, když odtamtud odejdeme," přikývl jsem a pohladil ho po ruce.
Jeli jsme kolem deseti minut, než jsme zastavili na parkovišti před klubem.
"Tak pojď," podal jsem mu ruku, když jsme vystoupili. V kapse už jsem měl připravený průkaz.