65.

2.5K 137 20
                                    

Byl jsem rád, že Harry nevyváděl dál a šel se mnou do kuchyně. Jen nerad a se smutkem se pustil zpátky do jídla.
"Niall ti to dozajista odpustí. Není to poprvé, co dostane menší výprask za rozbití talíře. Niall je v kuchyni malinko nešikovný. Divím se, že mu teď dovolil Liam něco dělat," uchechtl jsem se.
"U nich doma má Niall přímo zakázáno do kuchyně jenom nakouknout. Jednou ji málem podpálil, to proto." Harry se malinko pousmál, ale stále měl v očích smutek.
"Určitě ti to odpustí, nemusíš se bát. Jste přece kamarádi."

"Budu ti věřit," zamumlal jsem a pohladil sám sebe po ruce pro uklidnění. Najednou se ozval zvuk kůže, která narazila na pokožku. Raději jsem si zakryl uši a skroutil se k Louimu.
"Nechci to slyšet. Nechci myslet na to, že je to kvůli mně," pípl jsem a zabořil si hlavu do jeho hrudě. Nechtěl jsem myslet na to, že ho kvůli mně trestá.

"Klid zlatíčko," šeptal jsem do jeho vlásků a tiskl si ho k sobě.
"Jak znám Liama, tak Niall dostane jenom 10 ran, aby si to zapamatoval. Ale pomohl si mu, jinak by dostal 20," pohladil jsem ho po vláscích. Najednou jsem zaslechl hlasité plesknutí a vzdych.
"A jak se zdá, Niallovi se to i líbí," zasmál jsem se.

Zvedl jsem hlavu, když se nade mnou Loui zasmál. Začal jsem poslouchat taky a opravdu. Po každém plácnutí se ozval vzdech.
"Jemu se to líbí?" zeptal jsem se a koukl na něj nahoru.
"Opravdu se mu to líbí? Je to zajímavá směsice zvuků..." pípl jsem znovu a koukal na Louiho ruce na těch mých.

"To víš, Niall je zvláštní osůbka, patří k těm, jemž se menší bolest zalíbila," zasmál jsem se a stiskl mu ruce.
"Ještě pár ran a jsou tu opět s námi, tak klidně dojez a uklidíme to pak tady," řekl jsem. Políbil jsem ho na čelo a objal ho.

"Dobře," pípl jsem už klidněji a snědl poslední lívanec. Vstal jsem z Louisova klínu a on vstal taky. Sebrali jsme všechny talíře, všechny umyli a uklidili, než se vrátil Liam s Niallem. Liam se usmíval a Niall byl celkem rudý, ale neplakal ani nefňukal. Ihned jsem mu skočil kolem krku a přtiskl se k němu.
"Promiň mi to... Promiň, mohl jsem za to já."

Hezky jsme to tady uklidili, než se ti dva vrátili a Harry se hned hodil Niallovi kolem krku a omlouval se. Liam si jen s úsměvem sedl zpátky ke stolu, zatímco ti dva si tam něco šeptali.
"Vypadáš spokojeně," zasmál jsem se.
"Divíš se? Už dlouho jsem mu nedal na zadek a neslyšel ho nad tím vzdychat," zasmál se taky, ale tak, aby nás ti dva neslyšeli.

"To je v pořádku Hazzi. Díky tobě jsem dostal míň ran a jenom rukou, takže to bylo celkem fajn," zasmál se jako sluníčko.
"A jinak, přišla mi smska, že ty věcičky přijdou dnes, takže si myslím, že Liam s Louisem budou spokojení," řekl spokojně. Na to se za námi ozvalo zakašlání, tak jsme se od sebe raději odstrčili.
"Nepustíme si film? Nebo nejdeme ven? Vžyť je tam tak hezky!" usmíval se Niall na ty dva za stolem.

Nám dvěma bylo bez našich zlatíček jaksi smutno, pořád se tam jenom objímali, než Liam zakašlal. Byl majetnický, ale tak což.
"To není špatný nápad, jdeme ven?" usmál se Liam a všechny oči se stočili na mě. I mírně vystrašené Harryho.
"Půjdeme na zahradu," řekl jsem nakonec a my dva se zvedli.

"Dobře!" usmál jsem se a zalezl raději do pokoje, aby jsem se mohl převléknout. Chtěl jsem se Louisovi líbit, tak jsem si na sebe natáhl jeho velikou bílou košili, kterou jsem si uvázal nad kalhoty. Malinko jsem si před zrcadlem, prohrábl si vlasy a hned potom šel za nima. Sebral jsem si boty a běžel dolů, kde byli dveře do zahrady. Všechni už byli venku, tak jsem se raději jenom rychle obul a šel za nimi. Niall seděl na houpačce a Liam s Louisem na lavičce kousek od něj. Nejdřív jsem se porozhlédl jestli je tu bezpečno a pak jsem si šel sednout k Niallovi.

Niall se venku hned rozběhl k houpačce a začal se na ní pomalu houpat. Liam si se smíchem sedl vedle mě na lavičku, kde jsme si jen tak povídali. Když Harry přišel, byl převlečený. On věděl jak na mě, že se mi v bílé líbí. Navíc to bylo moje oblečení, v kterém byl tak rozkošně maličký.
"Vítej na zahradě, zlato," řekl jsem s úsměvem, když se posadil na houpačku.

"Proč jsem sem nikdy nešel?" pousmál jsem se maličko smutně, protože zahrádka byla opravdu kouzelná a já miluju rostlinky. V starém bytě jsem je měl témněř všude, kde jsem mohl. Asi se budu o ně starat i tady.
"No co Hazzy, jak si na tom s důvěrou? Už si na tom líp? Aspoň jak to vidím," usmál se na mě Liam. Místo odpovědi jsem stiskl mezi prstama Louisovu košili.

Po Liamově otázce se Harry trošku stáhl a hrál si s košilí, co měl na sobě. Taaak roztomilý.
"Harry je moc šikovný a dost pokročil. Dobře vidíš, odvahu i důvěru už má. Ale určitě chceme na tom ještě malinko zapracovat, už jsme o tom mluvili." Nemohl jsem být na Harryho víc pyšný s jeho rozhodnutím. Musel jsem se zkrátka pochlubit.

"Jo," pípl jsem a zakýval hlavou na znak souhlasu. Byl jsem spokojený, že on je se mnou spokojený.
"Hazzyyyy! Že ti můžu udělat copánky, prosím!" zasmál se Niall za mnou. Asi jenom čekal jestli přikývnu a když jsem tak udělal, nic mu nebránilo v tom, aby se začal pročesávat mými vlasy. Spokojeně si u toho něco broukal a kluci nás sledovali. Všechno vypadalo jako z filmu, než Niallovi zazvonil telefon. Ten vystřelil z houpačky jako raketa, odběhl pryč a vrátil se s obří krabicí.
"Koukni, co nám přišlo!" zasmál se jako sluníčko a otevřel krabici plnou věcí, co jsme včera objednali.

Spokojeně jsme ty dva naše kluky sledovali. Určitě to vypadalo, jakoby jsme my dva s Liamem byli hrdí rodičové a ty dva naše děti, které jsme sledovali. Naštěstí to tak nebylo...
Harry byl tak sladký s těmi copánky.
Niall pak někam odběhl a vrátil se s obří krabicí. "Co to tam máte kluci?"

"Koukni!" Zasmál se Nini a vytáhl jednu sukni, kterou si objednal. Liam se ihned sladce usmál a rukou si ho přivábil k sobě. Ja sám jsem si vytáhl mou modrou s obláčky a obojek s krajkou.
"Co myslíš, budu v tomto vypadat hezky?" zeptal jsem se potichounku Louiho s rtíky přitisknutými na jeho ucho.

Niall z krabice vytáhl sukýnku a pak další. Liam si ho hned zavolal k sobě. Sledoval jsem je, něco si tam spolu šuškali. Najednou ke mě pricupital Harry. Jeho dech se mi odrazil od pokožky u ucha a já se mírně otřásl. Zrak mi padl dolů a já doširoka otevřel pusu.
"Harry," šeptl jsem a rukou přejel po látce sukýnky a obojku. "Je to krásné. Budeš v tom sladce nevinný, lásko."

"A bez toho nejsem Tomlinsone?" zavrčel jsem se smíchem a hraně ho praštil do ramene.
"Takže, když si to neobleču, nejsem dost nevinný! No to mi je novinka," smál jsem se. Niall s Liamem to asi zaslechli taky a začali se chichotat spolu se mnou.
"To si budu pamatovat," zamumlal jsem nakonec a ťukl mu obojkem po nose.

Poslouchal jsem ho, ale nelíbilo se mi to. Tak jsem to přeci nemyslel.
Ještě chvíli budeš mluvit a já tě umlčím, pomyslel jsem si. No když zase něco začal mluvit, přitáhl jsem si ho k sobě na klín a dlouze jej políbil.
"Ty trubko, tak jsem to přeci nemyslel a ty to víš," šeptl jsem mu do rtů.
"Nevinný a sladký jsi pořád. Ale v tomhle budeš krásný ještě víc. A to ses ptal, jestli v tom budeš hezký. A to kurva budeš, zlato," políbil jsem ho znovu.

Když jsem uslyšel to slovíčko, přitiskl jsem mu prst na pusu a párkrát po něm poklepal.
"Nemluv tak ošklivě, prosím, aspoň ne při mě. Dohoda?" pokáral jsem ho a jěště jednou mu po něm ťukl.
"Nebudeš mi mluvit jako dlaždič, když já si nesmím ani zaklít," zapípal jsem a přitiskl se k němu zády.
"Tak ten tě má pod palcem!" zasmál se Liam celkem uštipačně.

New life with Daddy ~ Larry ✓Where stories live. Discover now