Prolog

1.5K 75 21
                                    

Kdysi byl tento svět úplně jiný. Je tomu už opravdu dávno, přesto se však nezapomnělo a lidé si o té prapodivné době nepřestali vyprávět. Byl to svět tak krásný a přesto se v něm nežilo šťastně. Přesto touha po moci zvítězila nad možností míru a štěstí. Možná, že kdyby tehdejší lidé více přemýšleli nad ostatními či nad budoucností než nad sebou samými, neskončilo by to takto.

Vítám vás ve svém světě. Na planetě Zemi v roce 2430, tedy, na tom, co z ní zbylo. A to vše kvůli té hloupé výsadě. To vše kvůli právu být člověkem...

Možná bych vám měl vysvětlit, co se vlastně děje. Proč je v mé řeči cítit tolik ironie a nenávisti k předešlých lidem. Je to kvůli jejich povahám. Kvůli touze po moci, která pro předešlé obyvatele této planety znamenala vše. Přáli si být nejlepší. Přáli si vyhrát. Zvítězit nad ostatními, nad sebou samými, nad výčitkami... Přáli si vlastnit vše a nehleděli na ostatní, na ničivý výsledek, který to nepochybně celé bude mít.

Staré knihy vypráví o válkách, které národ "lidí" žijících na Zemi vedl. Vyprávějí o dvou světových válkách, které lidstvo přežilo, přesto že značně trpělo. Prý se zbraně zdokonalovali a vše se vylepšovalo i po válkách, nejničivější možná energie však předčila vše. Atomová.

Lidstvo vymyslelo atomové zbraně, nejdokonalejší ze všech možných. Tak dokonalé, že se samotná možnost války zdála hrozivá a nikdo si nechtěl připustit, že by se mohlo začít opět bojovat. Věřili ve svou vyspělost. Věřili ve svou dokonalost. Jak hloupé...

S jedním ale nikdo nepočítal. Vlastně s tím ani počítat nešlo. Nikdo nečekal, že se na hrozivost válek zapomene. Ano, lidé skutečně zapomněli, jak vypadá zabíjení, jak křičí umírající lidé, zapomněli, jak vypadá válka. Postupem času se z generace na generaci zapomínalo, nikdo vlastně ani nechtěl vědět. Ti, jež tyto hrůzy zažili postupem času zemřeli. Pak zemřeli i všichni, kteří to od nich alespoň slyšeli. Ze světa se vytratil strach, vytratily se vzpomínky, protože nikdo ani nechtěl, aby tyto negativní emoce zůstaly.

A tak v roce 2254 vypukla 3. světová válka, nejhrozivější a nejničivější událost v historii lidstva. Atomové zbraně zabili většinu lidí, stalo se však něco, co nikdy nikoho nenapadlo ani ve snu. Něco, s čím nikdo nepočítal.

Určitý druh lidí atomová energie nezabila. Ani jim neublížila. Staly se z nich však monstra. Krvelačné bestie. Titáni...

Ano, tak je nazýváme. Titáni. Jsou to několikametrové zrůdy, jež netouží po ničem jiném než po lidské krvi. Zabíjejí a neberou si sebemenší servítky. Ze samého začátku nikdo netušil, kdo se řadí mezi Titány a kdo je stále člověk. Válka skončila a přeživší lidé si tak chtěli užívat konec té nejstrašnější katastrofy, jaká kdy mohla lidstvo potkat, oni se však vzbouřili. Použili svou sílu proti nám, lidem a zabíjeli, jak mohli. Brzy jsme pochopili, že válka lidí proti lidem možná skončila, teď ale musíme čelit něčemu mnohem horšímu. Těm stvůrám totiž nemohu říkat lidé, oni jimi nejsou. I když tak vypadají.

Lidé se schopností měnit se v Titána mají jednu velkou výhodu- dokud se nezmění, nepoznáte nic. Vypadají jako úplně obyčejní, i se tak chovají. Spouštěčem přeměny obvykle bývá zranění, které si sami způsobí. Většina z nich se pro přeměnu tedy kousne například do ruky, ale je vcelku jedno kam, stejně jim nakonec nezbyde žádná jizva, nic.

Válka s nimi trvala dlouho. Dlouhá desetiletí až nakonec, roku 2382 opět zavládl mír. Titání lidé se stáhli a založili svá města daleko od nás, daleko od lidí. A my se opět mohli ponořit do sladkého pocitu, že nám nic nehrozí...

Být člověkem (Ereri/Riren)✔️Onde as histórias ganham vida. Descobre agora