What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

66

Krásný večer! Zdravím vás všechny a posílám další díl. Ano, opět mi to trvalo a neomlouvá mě ani práce a studium, ale už je to tady. Snad se Vám bude líbit ;)

Love,

Miky

P.S.: budu ráda za každou stopu, kterou po sobě zanecháte ;)

Adele jej upřeně sledovala. Vypadal frustrovaně. Možná dokonce trochu naštvaně. I přesto se však v duchu modlila k bohu, osudu, přírodě i všemu, k čemu se dalo modlit, že se tady dnes slavilo. Věděla, že takhle to bude lepší. A ve chvíli, kdy ji tahle myšlenka prolétla hlavou, ji něčí ruka vtáhla do kruhu tanečníků a ani se nenadála, už tančila s nimi.

Niall se mezitím dostal k baru. "Dobrý večer, můžu prosím mluvit se správcem hotelu?" oslovil barmana.

"Pan správce tady není."

"A můžu se zeptat, kde je?"

"V hotelu," pokrčil barman rameny.

Niall v duchu zaklel. Pak se zhluboka nadechl, napočítal do pěti a znovu barmana oslovil. "Můžete mu, prosím, zavolat, a říct, že tady na něj čekám?"

"Samozřejmě, jenom tady dočepuju..."

"Hned!" sykl Niall. Už toho měl tak akorát dost. Nejen, že mu tady někdo kazil večer, ještě se musel potýkat s barmanem, kterému evidentně bylo všechno úplně jedno.

Dotyčný zakoulel očima a položil sklenici, do které se právě chystal nalít rum. "Jak si přejete, pane. Vaše jméno?"

"Niall Horan," vymlumlal a rezignovaně se opřel o bar.

Barman vykulil oči. "P-pardon, pane Horane, moc se omlouvám. Hned mu volám, bude tady určitě co nevidět."

"Jistě," mávl Niall rukou a otočil se směrem do prostoru. Ještě že jeho jméno dolétlo až sem, jinak by se správce asi nedočkal. Očima zabloudil směrem k místu, kde nechal Adeline, ale ta tam nebyla.

"Pan správce je na telefonu. Chcete s ním mluvit?" vyrušil jej z uvažování barman.

Niall přikývl a převzal si mobil. "Halo?"

"Dobrý večer, pane Horane. Přejete si?"

"Ano, už jsem si přál. Přál jsem si prázdný bar s romantickou výzdobou a koktejly pro dva na dnešní večer. Místo toho je tady nějaká oslava či svatba či co..." podrbal se Niall na hlavě.

"Ehm, to musí být omyl. Přál jste si prázdný bar na zítřejší večer."

"Co prosím? Ne, zítra už tady nebudu! Chtěl jsem pátek večer!"

"V mém diáři je zapsaná sobota. Dnes je v baru svatba."

"Jo, to už jsem taky poznal," vymumlal Niall a povzdechl si, "můžete s tím, prosím něco udělat?"

"Je mi líto, pane, ale na dnešní večer už nemůžu nic připravit, máme všude plno. Můžeme vám ovšem donést koktejly do pokoje a připravit romantickou večeři ve vaší vile."

"Není třeba, díky. Už jsme jedli," ukončil Niall a típl hovor, aniž by dal správci šanci znovu se omluvit. Nezajímalo ho to, stejně by to nic nezměnilo. Povzdechl si a podal mobil barmanovi. Ten na něj zvědavě koukal.

"Můžu vám nabídnout něco k pití?" oslovil jej.

"Jo, ten rum, co držíte v ruce," mávl rukou Niall, opřel se o bar a složil hlavu do dlaní. Jeho mistrovský plán právě ztroskotal. Znovu si povzdechl, pak zvedl hlavu a otočil se, aby vyhledal Adeline. Netrvalo mu to dlouho, tu krásku se totiž nedalo přehlédnout. A ani to, co dělala. Když ji totiž Niall zmerčil, právě si s nevěstou přiťukla a vlila do sebe průhledný obsah skleničky, kterou měla v ruce. Niall se pousmál. Vypadalo to, že se baví.

Adeline asi na sobě ucítila jeho pohled, protože se otočila směrem k baru, usmála se a vydala se za ním. "Přidáš se, lásko? Vypadá to, že než Scar - jako nevěsta - potkala svého muže, plánovala si vzít tebe. Tak co kdybys jí dal svatební dar a zůstal tady?"

Niall vyjeveně koukal. "Odkdy ty chceš být mezi lidmi?"

"Od té doby, co jsem přistála na tomhle ostrově," zazubila se Adeline, chytla jej za ruku a vtáhla do kruhu tančících svatebčanů. "S tebou," dodala a vtiskla mu polibek na tvář.

"Tak dobře. Ale jenom na chvíli, ať jim to tady moc nenarušíme," souhlasil nakonec Niall. Jeho původní plán už byl stejně v háji a tohle alespoň vypadalo, že bude zábava. Jak pro něj, tak evidentně i pro jeho krásnou přítelkyni. 

Z chvilky se nakonec stal celý večer. Oba se dobře bavili, jenom o sobě téměř nevěděli. Niall zůstal v obležení žen, Adeline se oproti tomu otáčela mezi svatebčany-gentlemany. Když se po několika hodinách dostal Niall k tomu, aby si s Adeline zatančil, téměř se mu složila do náruče.

"Lásko, jsi v pořádku?" lekl se.

Adeline se zářivě usmála a vehementně přikývla. "Naprosto. Dáš si se mnou drink?"

Tehdy mu to došlo a Niall zavrtěl hlavou. "Nedám. A ty si už taky nedáš, protože jsi evidentně pila už dost. Teď budeme tančit."

"Tak jo," souhlasila k jeho překvapení Delle a stulila se mi do náruče. Tančili na nějaký dojemný ploužák a Niallovi bylo úplně jedno, že na ně každou chvíli někdo zírá. Držel totiž v náručí tu nejkrásnější ženu, jakou znal, cítil její vůni a dotek a v duchu se modlil, aby na něm nešlo poznat, jak moc jej dovádí k šílenství.

"Nepůjdeme?" vycítila Adeline jeho rozpoložení a Niall přikývl.

Nenápadně se tedy vytratili do stínu noci a rozběhli se směrem ke své pralesní vile. Sotva se ocitli na terase, Niall jediným šikovným pohybem svlékl z Adeline krajkové šaty a pak i s ní v náručí skočil do bazénu. Tu noc šli spát až nad ránem.