What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

59

Guys!

Konečně se mi po zkouškách a zabydlení se v novém místě (Erasmus life) povedlo nastartovat mozkové buňky odpovědné za kreativitu. Co to znamená? Že se můžete těšit na častější díly! Doufám, že z toho máte alespoň trochu radost ;)

Posílám další díl a doufám, že se vám bude líbit. Pokud ano, budu ráda, když po sobě zanecháte stopu ;)

Enjoy!

PS: v přílohách máte fotku Amy ;)

Víkend u Horanových byl jako detox pro duši. Alespoň tak to i Niall, i Adeline vnímali. Konečně mohli vytáhnout paty z domu, aniž by na ně za každým rohem číhal někdo s foťákem nebo plakátem k podpisu. Konečně se mohli volně nadechnout. Alespoň na chvíli.

V sobotu po obědě si Niall šel zdřímnout. Adeline se pokoušela o to samé, ale brzy to vzdala. Chvíli sledovala spícího Nialla (protože samozřejmě trávila více času v Niallově pokoji než tom svém), ale potom se vydala dolů. Maura zrovna seděla na gauči a četla si knihu, Bobby něco kutil v kuchyni.

"Adele! Dáš si kafe?" zvedla Maura hlavu, když se před ní Delle objevila.

"Myslím, že by mi celkem bodlo," usmála se a posadila se vedle Maury.

"Bobby! Udělej ještě jedno, prosím!"

"Jistě!" ozvalo se z kuchyně.

"Co tě přivádí k nám dolů? Nemůžeš spát?" obrátila Maura svou pozornost zpátky na Adeline.

"Tak nějak. A taky jsem vás chtěla o něco poprosit."

"Ano?"

"Moc bych chtěla vidět Niallovo album fotografií."

Maura se usmála. Vstala z gauče, přešla ke skřínce v rohu místnosti a vytáhla z ní tlustou složku. Pak se usadila zpátky k Adeline a složku otevřela. Hned na první stránce byl Niall jako čerstvě narozené miminko. 

"Bože, ten je roztomilý," rozšířily se Adeline rty v širokém úsměvu. 

"Je," přikývla Maura, "to mu, myslím, zůstalo. Někdy, když se usměje, úplně vidím tohle miminko a říkám si, kdy se to všechno stalo."

Pak obrátila stránku, potom další. Niall na fotografiích rostl a rozvíjel se. Tady byl převlečený v kostýmu vojáka, tady zase s bráchou pózovali s hudebními nástroji. Potom přišla puberta. Adeline se smála a Maura s ní. Niall se totiž na polovině fotek tvářil, jako by focení pro něj byla největší otrava na světě, na polovině zase pózoval s různými (ne vždy úplně hezkými) výrazy na tváři. Pak přišla éra One Direction. Niall v Xfactoru. Potom už ne sám, ale s dalšími čtyřmi kluky. Niall na pódiu, Niall v Buckinghamském paláci, Niall při rozhovorech v televizi.

"Napadlo by vás někdy, že album, které začalo tak... obyčejně, promiňte ten výraz," usmála se Adeline omluvně, "bude pokračovat... takhle?" ukázala prstem na fotku Nialla před plným stadionem.

Maura zavrtěla hlavou. "Vůbec. Dodnes pořád nemůžu pochopit, co se to děje. A to je to několik let..."

"Hlavně jen jestli je Niall šťastný."

"O tom nepochybuji," usmála se Maura a otočila stránku alba.

Adeline naprázdno polkla. Na fotce byl Niall s krásnou blondýnkou, opravdu hodně, hodně podobnou jí samotné. Seděli... přesně na té sedačce, na které zrovna seděly ony s Maurou. Drželi se za ruce a usmívali se do foťáku.

"To byla u nás poprvé," pousmála se Maura.  "A tady," ukázala na další fotku, "to byli u nás na Vánoce."

"Dámy, vaše káva," objevil se v pokoji Bobby, postavil před ně hrníčky s horkým nápojem a poroučel se zpátky do kuchyně.

"Díky, Bobby!" zavolala ještě za ním Maura a pak se otočila zpátky na Adeline a album, které měla na klíně.

Na další stránce byli Niall s Amy na červeném koberci Brit Awards, oba oblečení do gala a něčemu se smáli. Adeline bodlo u srdce něčím, co nedokázala pojmenovat. Že by to byla žárlivost...?

"Povídejte mi o Amy, prosím," otočila se na Mauru. "Jsem s Niallem a s kluky už několik měsíců a jediné, co o ní vím je, že mi byla podobná a že ji Niall chtěl požádat o ruku. Mám pocit, jako bych žila v jejím stínu. Chápu, že není jednoduché o ní mluvit... ale ubíjí mě to. A Nialla se ptát nechci."

"Já vím, Adele," povzdechla si Maura, "je to pořád hodně čerstvé a bolavé. Ale povím ti o ní, máš na to právo. Jen nevím, co bys chtěla vědět."

"Hlavně jaká byla. Co ráda dělala, co ji bavilo. A jaký měli s Niallem vztah."

Maura přikývla. "Vztah měli moc hezký. Amy byla moc hodná. Trochu nesmělá, co je u modelek dost neobvyklé."

"Byla modelka?" nadzvedla Adeline obočí.

"Ano, pracovala hlavně v New Yorku a taky tam bydlela. Do Londýna se přestěhovala po tom, co se rozešla s přítelem, a chtěla začít znova. Jak že se to jen jmenoval? Tom? Dan? Ben? Už nevím."

"To není podstatné," přerušila Mauru Delle.

"No, každopádně se přestěhovala. S Niallem se potkali v nějakém baru... a zbytek už byl historie. Myslím, že to tady měla ráda, často sem jezdili. Vždy si sedla na houpací síť v zahradě a četla si. Nebo si půjčila moje kolo a projížděla se po okolí. Někdy s Niallem, někdy sama. Vždy s sebou brala polaroid a přivezla si fotky lidí, květin, všeho, co jí přišlo pod ruku. Byla to skvělá holka," usmála se Maura smutně a zadívala se na fotku na další stránce alba.

Byli na ní Amy s Niallem. Šťastní jako blechy. A na další fotce... Niall sám. V ruce měl otevřenou malou krabičku, v ní prstýnek. Bylo vidět nervozitu, ale zároveň nedočkavost. Oči mu zářily tak moc, že to nešlo přehlédnout i přes to, že to byla jenom fotka. 

"Tohle nám poslal jen několik hodin před tím, než se u něj objevila policie s tou příšernou zprávou. Chtěl... chtěl ji tehdy požádat o ruku."

Adeline jen přikývla. A proti své vůli cítila, jak se jí do očí hrnou slzy.

"Myslíte, že ještě někdy bude takhle šťastný?"