What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

44

Hello, loves! Další díl je tady ;) Doufám, že se Vám líbí, jak se děj vyvíjí... co myslíte, že z toho bude? ;)

Pokud mi zanecháte komentář, budu moc ráda :)

Enjoy,

Miky xx

"Můžu dál?" Otevřely se dveře a objevila se v nich Niallova hlava.

Delle zvedla hlavu od papírů a přikývla. Niall se usmál, vklouzl dovnitř a řádně za sebou zamkl.

"Proč mám pocit, že se mi vyhýbáš?" Začal, když se posadil vedle Adeline na sedačku.

"Nialle, já... nevyhýbám. No, možná trošku," dodala, když zvedl obočí, "ale neber si to nějak špatně. Já... prostě je to pro mě všechno nové a nechci nic uspěchat a..."

"Pšt," položil jí Niall prst na rty a pousmál se, "moc mluvíš."

Adeline sklapla pusu. Nevěděla, co říct. Niall ji pohladil po tváři a pak jemně přitiskl své rty na ty její. Tělem jí projela jiskřička tepla. Nepatrná, ale byla tam.

Ale houby. Nic to nebylo. 

"Co bys řekla na malé noční dobrodružství dnes po koncertě?" Zeptal se nečekaně Niall a v očích mu jiskřilo.

"Co? Dnes? Já... já... musím si něco zařídit," vykoktala Adeline.

"Zařídit?" Podivil se Niall. "Co si chceš zařizovat... v noci?"

"Spánek," zazubila se Adeline a v duchu si dala facku.

Sakra, jsi normální?! Pane bože, Bowmanová, začni se do prdele ovládat!

"Dneska v noci jsem špatně spala. Člověk by si řekl, že se ve vlastní posteli vyspí dobře a ono je to úplně naopak..." uchechtla se a doufala, že jí to Niall sežere. Povedlo se.

"Chápu," přikývl, "tak zítra? Chci být zase s tebou... jenom já a ty. Když jsou kolem kluci, nemůžu se na tebe ani podívat, ani usmát, nic... Sledují mě a já už to nemůžu vydržet."

"Fajn," souhlasila Delle.

"Skvěle," zazubil se Niall, "ani jsem nečekal, že to půjde tak lehce. Vezmeš mě k sobě domů?"

"Cože?!"

Niall se chytl za hlavu. "Takhle jsem to nemyslel," vymumlal a roztomile zrudl, "chtěl jsem jenom vědět, kde bydlíš. Jaký máš dům. Co děláš, když máš volno. Mohli bychom se podívat na film, uvařit si něco k jídlu a hlavně... měli bychom tam soukromí. Žádní paps, žádné holky a hlavně ne kluci, kteří už něco tuší. Takhle jsem to myslel. Zní to líp?"

Adeline přemýšlela. Vlastně to neznělo úplně špatně. Mohla se zase o Niallovi dozvědět něco víc. Přijít na nějaké nové, na první pohled nepodstatné detaily, které však mohly rozhodnout o úspěchu či neúspěchu celé akce. A celkem bez rizika. Na druhou stranu... kdyby objevil tu místnost...

Tehdy se ozvalo bušení na dveře.

"Adele, jsi tam?"

"Sakra, to je Harry! Musíš se schovat!" Popadla Delle Nialla za paži a strkala ho k závěsům v zadní části pokoje.

"Až mi slíbíš, že zítra večer půjdeš se mnou na rande k tobě domů," vytrhl se jí a chytl ji za ruku.

"Fajn, a teď zmiz!" sykla a když si byla jistá, že o jeho přítomnosti nesvědčí vůbec nic, odemkla a otevřela dveře.

"Co chceš, Harry?"

Ten její ne moc zdvořilou otázku úplně ignoroval a vešel do pokoje. Adeline se uměla perfektně ovládat, ale když viděla, jak tam slídí, měla co dělat, aby jej z místnosti nevystrčila.

"Jsi tu sama?" Zeptal se nakonec Styles.

"A cos čekal?" Zvedla Adeline obočí.

"Noo... byla jsi zamknutá. Takže by se dalo očekávat, že tady děláš něco... nekalého. Nebyl tu třebas Niall?"

"A co by tu asi dělal, nevíš?" Ušklíbla se Delle.

Harry pokrčil rameny. "Doufal jsem, že mi to řekneš ty."

"Dej mi pokoj, Hazz. Už na to nemám sílu," zatvářila se Adeline otráveně. A těžko říct, jestli výraz, který se objevil na jejím obličeji, byl přetvářka nebo ne.

"Fajn. Kdybys Nialla potkala, tak ho pošli na pódium. Někam o přestávce zmizel a teď ho nemůžeme nikde najít."

"Fajn, pošlu ho, kdyby šel kolem," vystrčila ho Adeline ze dveří.

"Jenom by mě zajímalo, proč ses zamykala," stihla ještě zaslechnout, než zavřela a opřela se o dveře.

"Aby mi tu nelezli idioti jako ty!"

Když na chodbě utichly Harryho kroky, odlepila se od dveří a povzdechla si.

"Ten blbec mě jednou přivede do hrobu," vymumlala. 

Niall se za záclonou rozesmál. "Neboj, ono ho to přejde."

"Kdy?" posteskla si Delle.

"Pravděpodobně až tehdy, kdy mu dáme to, co chce."

"Jenže na to je ještě brzy."

"Já vím," vymotal se konečně Niall ze záclony, přišel k Delle, chytl ji kolem pasu a zadíval se jí do očí, "chci ti dát čas. A proto se klidně budu schovávat, jak dlouho budeš potřebovat."

"Děkuju," vydechla, "jsi úžasný." A myslela to naprosto vážně.

"Alespoň je to vzrušující," usmál se Niall a políbil ji na čelo. "Musím jít, ať kluci nečekají. Tak tedy zítra?"

"Zítra," přikývla Delle a modlila se, aby se toho dožila.

* * *

Každá akce byla nebezpečná. Téměř vždy končila smrtí, a docela často hodně nečekanou. Z lovce se totiž mohla jednoduše stát lovná zvěř. A Adeline si toho byla dobře vědoma. Proto vždy vše plánovala do posledního detailu a u jednoho plánu to nekončilo. Mít plán záložní, pro případ, že by se něco pokazilo, bylo otázkou života a smrti. A tentokrát tomu nebylo jinak.

Vystoupila z auta nedaleko rezidence Dannyho Lincolna. Z dálky by si jí běžný pozorovatel vůbec nevšiml, dokonale totiž splývala s okolními stíny. Jediným pohybem zkontrolovala revolver a vydala se k domu. Pomocí videa, které natočila minule, a které si dnes asi stokrát přehrála, aby si zapamatovala kód, se jednoduše dostala na pozemek vily. Když k ní přiběhl pes, sklonila se k němu.

"Ahoj, Blesku! Místo!"

Pes poslechl jako beránek a odplížil se zpátky do své boudy. Adeline tedy pokračovala k domu. Tam vytasila sérii specializovaných falešných klíčů a když se dveře s tichým cvaknutím otevřely, tiše si oddychla.

Šlo to výborně.