What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

11

Hello loves,

zdravím vás zase po týdnu, tentokrát už z domu (musím taky trochu chodit do školy, abych odmaturovala :D ) a posílám další díl.

Taky vám chci připomenout letní soutěž, která stále ještě probíhá- prodloužila jsem ji do 15. září, doufám, že se ještě některá z vás zapojí :) Taky mě pořád můžete sledovat na instagramu (@itsmikyhere) a nebo mrknout na blog, na který najdete odkaz v popisku mého profilu. 

Tak, to bude na dnešek všechno,

Enjoy xx

Uplynulo několik dnů. Byl pátek, den před odjezdem na tour. Adeline se už ve své nové práci rozkoukala a roli osobní manažerky zvládala naprosto perfektně. Paul si ji nemohl vynachválit a kluci ji naprosto zbožňovali a poslouchali na slovo. Během týdne byla Adeline na večeři i s Harrym a Liamem, jenom Niall se jí stále vyhýbal, nemluvil s ní a za celou dobu se na ni ani nepodíval. I když byli spolu se všemi kluky v klubu, vyhýbal se jakémukoli kontaktu s ní jako čert svěcené vodě. Z pohledu Adele jí to bylo jedno, ale z pozice cleanera ji to neskutečně znervózňovalo. Během pěti dnů totiž obvykle svou oběť potkala, poznala, přečetla a zničila a pak zmizela, ale ne Nialla. U toho byla po pěti dnech pořád na první metě. Byla sice pravda, že na to měla ještě asi pět měsíců, ale to, že byl Niall úplně mimo všechny její šablony, bylo prostě nepohodlné a znepokojující.

Byl pátek večer. Adeline měla sbaleno a nachystáno a jenom v noční košilce seděla na sedačce u televize se sklenkou vína a miskou jahod, když se ozval zvonek u dveří. Adeline se zamračila. Kdo sakra zase co chce?! Když otevřela dveře, překvapením otevřela pusu.

Stál tam Niall. Měl na sobě košili a úzké džíny, střapaté vlasy, přiblblý úsměv na rtech a sotva se držel na nohou. Bylo jasné, že pil, a to hodně.

"Nialle? Co tady sakra děláš?!" chytla se Adeline za hlavu.

"Dellynko," škytl, "tady jsi! Hledal jsem tě."

"Co...? Proč...?" nechápala, ale než stihla říct víc, Niall se jí pověsil kolem krku a začal něco nesrozumitelně mumlat.

Adeline si povzdechla. Co má teď dělat s opilým Niallem ve svém bytě, několik hodin před odletem?

"Pusť mě, nebo mě udusíš," vymumlala a Niall trochu povolil svůj stisk. Vysmekla se mu z náruče a dotáhla ho dovnitř, do bytu. Posadila ho na sedačku a doběhla do kuchyně pro sklenku vody.

"Na, napij se," sedla si vedle něj a sklenku mu podala. Niall si lokl, ale hned se zašklebil.

"Je to hnusný," zašklebil se.

"To věřím, ale trochu ti to ztlumí kocovinu. Pij," přikázala mu.

Niall ji ale neposlouchal. Hypnotizoval ji svýma modrýma očima, pak odložil sklenku někam za sebe a prsty se dotkl její tváře. Adeline sebou překvapeně trhla.

"Jsi úplně stejná jako ona," vymumlal.

"Cože? Jako kdo?"

"Moje Amy."

"Tvoje Amy?" zopakovala Adeline. Niall má nějakou Amy a ona o tom nic neví?

"Ano. Měla stejné vlasy. Stejné rty. Stejně se smála. Byla stejně krásná. Jenom měla jiné oči," říkal Niall a svým pohledem skenoval každý centimetr její tváře.

Adeline bojovala sama se sebou. Opilý Niall, který vypadal, že se mu každou chvíli v kalhotách vytvoří boule, byl silným lákadlem. Ihned však ten nápad zavrhla. Niall byl sice sexy, to jo, ale vůbec nebyl typ na jednu noc a navíc... Nemohla se vyspat se svým klientem. Kdyby byl pouze jejím cílem, proč ne, ale když mu měla ještě pět měsíců dělat manažerku, rozhodně si to nemohla dovolit. A pak ta Amy. Co byla sakra zač?!

"Kde je Amy teď?" zeptala se Adeline.

"Umřela," pokrčil Niall rameny jako by se nechumelilo a svalil se na sedačku. Ve vteřině se obývákem rozléhalo jeho tlumené chrápání.

Delle se ani nepohnula. Koukala na opilého, spícího Nialla a snažila se zpracovat všechno, co se právě dozvěděla. Pokud to dobře pochopila, Niall měl nějakou Amy, která z nějakého důvodu zemřela a byla podobná jí samotné. A proto... no jistě! Proto Niall brečel, když se u nich objevila! Proto se jí vyhýbal! Moc mu připomínala jeho Amy. Jo, to dávalo smysl. Jenom co teď s opilým, chrápajícím Niallem na sedačce?

Adeline si vzpomněla, že v jedné z mnoha složek, které dostala od Paula, byly různé osobní informace o klucích. Musely tam být určitě i adresy.

Zvedla se ze sedačky a přešla do pracovny, kde se na stole vyjímala hromádka složek. Adeline si povzdechla. Než to najde... Nemohla ale nechat spícího, opilého Nialla na své sedačce, když zítra odlétali.

Složku, kterou hledala, našla překvapivě brzy. Po prolistování několika papírů narazila na Niallovu adresu. Papír vzala, vrátila se do obýváku, popadla mobil a zavolala taxíka. Pak se otočila zpátky na Nialla.

Ten se spokojeným výrazem na tváři pochrupoval, ruka mu visela ze sedačky dolů a jeho nakřivo zapnutá košile se zvedala a klesala spolu s jeho dechem. Adeline jej s úšklebkem na tváři sledovala. Ty budeš mít zítra pěknou kocovinku, chlapče.

Když se před domem ozval zvuk motoru, vyskočila ze sedačky a seběhla dolů.

"Dobrý den," vyhrkla, "můžete mi, prosím, pomoct? Můj opilý... uhm, kamarád usnul na sedačce, sama ho dolů nedovedu."

"Beze všeho, slečno," zazubil se taxikář a Adeline znovu poděkovala vyšším mocím za to, jakým šarmem ji obdařily. Taxikáři obvykle takhle milí nebývali.

Spolu s řidičem Nialla nějakým způsobem dostali do auta. Ten se trochu probral a když mu Adeline prohledávala kapsy a vytáhla odtamtud padesátilibrovou bankovku, usmál se na ni a něco nesmyslně zamumlal. 

"Dovezte ho prosím sem," ukázala řidiči Niallovu adresu, "a postarejte se, aby vešel dovnitř. Děkuju."

"Samozřejmě, vidím, že vám na něm záleží," mrkl na ni, ale Adeline rázně zavrtěla hlavou.

"Je to jenom můj klient, a teď i váš," poukázala na skutečnost, že prací taxikáře je trochu něco jiného, než se starat o její a Niallovy relace. Strčila mu do ruky Niallovu padesátilibru, což bylo mnohem víc, než by za obyčejný převoz dostal, zabouchla dveře taxíku a vrátila se domů. Při pohledu na hodiny zaúpěla. To se vážně hodně vyspí.