What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

35

My loves!

Ano, Miky ještě žije. A dneska Vám přináší zbrusu nový díl! Doufám, že se ještě najde někdo, kdo to  bude číst. Slibuju, že se budu snažit přidávat nový díl častěji než jednou za dva měsíce ;)

Love,

Miky xx

Tu noc nemohla spát. Byla hrozně unavená, ale neodbytné myšlenky ji usnout nenechaly. Musela myslet na to, co se stalo. Nemohla to vstřebat. Bylo to něco tak nečekaného, že ji to naprosto rozhodilo. 

Proto když se druhý den dopoledne dostavila na schůzku managementu se skupinou, cítila se naprosto strašně. A pravděpodobně tak i vypadala.

"Ahoj Delle, jsi v pohodě?" zeptal se hned ve dveřích Louis, když viděl, jak se Adeline mátožně pohybuje.

Ta položila své velké kafe na stůl, s úlevou se posadila a sundala sluneční brýle.

"Pane bože, co se ti stalo?!" lekl se a poukazoval tak na fakt, že by se v pytlích pod jejíma očima daly nosit brambory.

"V noci jsem nespala."

"Proč?"

"Zeptej se Horana!"

"To tě ta hádka tak rozhodila? Nebo... ne, je mi to jasné. Po prvním útoku paps jsem vypadal úplně stejně. To bude dobrý," povzbudivě se usmál. 

Adeline jenom nepřítomně kývla. 

Když se dostavili Harry a Liam, Louis jim vysvětlil, jak se věci mají. Delle mu za to byla moc vděčná. Nechtěla se v tom hrabat.

Přesně ve dvě se ve dveřích objevil Paul. "Niall nedorazí, prý je mu špatně," oznámil místo pozdravu, "kolik toho včera vypil?"

"V klubu moc ne. Otázkou zůstává, co dělal potom."

"Delle, nevíš o tom něco?" obrátil se na ženskou část osazenstva, která podřimovala v křesle.

"Hm? Ne," odpověděla, aniž by se nad otázkou nějak zamýšlela.

"No to je jedno, teď s tím stejně nic neuděláme. Vlastně je možná dobře, že tu není. Chtěl jsem o něm s vámi mluvit. Mám totiž pocit, že to s ním za posledních pár týdnů jde zase z kopce. Chci říct, byl už přece docela v pořádku. Ale asi měsíc zpátky se začal chovat divně."

Tohle zafungovalo, protože Adeline se zvýšeným zájmem zvedla oči od svého kafe. "Měsíc zpátky?" zopakovala, "takže vlastně od doby, co jsem tady?"

"Vlastně ano, ale s tebou to nemá nic společného."

"Obávám se, že má," ozval se Harry. 

Všichni na něj překvapeně pohlédli. Adeline se snažila s Harrym navázat oční kontakt, ale ten jako by ji schválně ignoroval. 

Kolik toho víš, Stylesi? No tak! Podívej se sem! Podí... pane bože.

"Jak dobře jsi znal Amy, Paule?" pokračoval Harry.

Paul pokrčil rameny. "Skoro vůbec. Párkrát jsem ji viděl, Niall ji do práce moc nebral. Vždycky tak nějak odděloval osobní život od toho veřejného. Ale co to má společného s Adele?"

Harry se pousmál. Párkrát přejel prstem po svém telefonu, pak vstal a přešel k Delle.

"Co to kurva děláš?" zašeptala.

Žádná reakce. Harry přiložil mobil Adeline k tváři tak, aby Paul viděl na displej. "Tak co, už chápeš?"

Paulovi se rozsvítily oči. "Že mi to dřív nedošlo! Vždyť jsou úplně stejné!"

"No to teda nejsme!" zaprotestovala okamžitě Delle.

"No a tak když se Adélka objevila," zignoroval Harry její námitku, "Niallovi připomněla jeho bývalou lásku a deprese se dostavila zpátky. Říkejte mi Sherlock," zakončil a pyšný na svou prezentaci se posadil zpátky na své místo.

Adeline si oddychla. O včerejšku nevěděl.

"To dává smysl," zamyslel se Paul, "no, fajn, tohle by mi stačilo. Dneska už toho stejně asi víc nevyřešíme, když tu Niall není. Mazejte se dát trochu dohromady a pak padejte do arény. Všichni si doufám pamatujete, že dneska máte poslední LA koncert. Já se zatím pokusím vzkřísit toho skřeta. Delle, pomůžeš mi?"

"Vlastně jsem se tě chtěla zeptat, jestli bych dnešní koncert nemohla vynechat. V noci jsem nespala a cítím se strašně."

"Fajn, odpočiň si a dej se dohromady. Zítra odlétáme a potřebuju, abys byla schopná života a pomoci nejen v Sacramentu, ale i v Portlandu a v Seattle."

"Díky," usmála se vděčně Delle a vydala se ke dveřím. Upřímně řečeno, spánek ji až tak netrápil. Kolikrát musela vydržet ve střehu více než 24 hodin, když jí šlo o život, ale teď to bylo něco jiného. Vážně nestála o setkání s Niallem.

Zrovna sahala na kliku, když k ní přiskočil Harry a dveře jí otevřel. "Račte, slečno."

"Díky," zazubila se.

"Můžu tě vzít do hotelu? Stejně jedu s Paulem, pomoct mu s tím skřetem," nabídl se a Delle souhlasila.

"Moc hezky o něm mluvíte."

"Že jo," ukázal zuby pro změnu Harry, otevřel Delle dveře od auta a nakonec do něho sám naskočil a nastartoval. 

Chvíli jeli mlčky, pak ale Harry promluvil. 

"Sledoval jsem tě."

"Hm?"

"Dneska na schůzi. Byla jsi nervózní, když jsem začal o Niallovi. Když jsem k tobě přišel, viděl jsem v tvém pohledu skoro paniku. A pak sis hlasitě oddechla, když jsem skončil."

"Jsem unavená, chovám se divně," snažila se to zlehčit Adeline. Rozhovor, který zrovna Harry načal, se jí vůbec nelíbil.

"A to je další věc. Ty jsi nevyspaná, Niallovi je prý špatně... Nepřišel na schůzku, pak ty nejdeš na koncert. Zdá se mi to, nebo se jeden druhému vyhýbáte?"

Jako na zavolanou zrovna zastavili u hotelu. Adeline urychleně otevřela dveře, vyskočila z auta, a pak je za sebou zase zabouchla. Přešla na druhou stranu a když Harry otevřel okénko, opřela se o něj a promluvila na něj tak, aby to působilo, že se jí to vůbec netýká.

"Víš, Hazz... I Sherlock někdy nezná odpovědi na všechny otázky. Měj se."