What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

20

Když dorazila do arény, bylo něco málo po desáté, co znamenalo, že by tam už všichni měli být. Alespoň teoreticky. Kdo chybí, jí bylo jasné, ještě než vpochodovala do společné místnosti.

"Třeba zaspal..."

"...a nebo se zasekl někde v koloně."

"V tuhle hodinu kolony obvykle nebývají."

"Taky se mohl večer opít."

"A nebo skončil u nějaké kočky v posteli."

"A nebo všechno dohromady," dokončila Delle spekulaci tří čtvrtin skupiny One Direction a upoutala tak na sebe veškerou pozornost.

"Ahoj Delle," zazubil se Liam, "nevidělas Nialla? Jako jediná s ním sdílíš hotel."

"Neviděla. Byla jsem na snídani ve městě. A popravdě, ani jsem nevěděla, že je taky v hotelu. Tak nějak jsem si myslela, že svůj dům v LA máte všichni," zalhala Adeline s nevinným výrazem na tváři a pro potvrzení svých slov pokrčila rameny.

"Tak to je v prdeli," ulevil si Louis, "Paul se zblázní a pak ho zabije."

"To by se musel prvně objevit," ušklíbla se Adeline, "ale čekat na něj nebudeme. Už několik minut máte být na zvukovce, takže padejte na pódium. Jakmile se Niall objeví, pošlu ho za vámi. A kdybych potkala Paula, pokusím se ho uklidnit, ano?"

"Jsi nejlepší," usmál se Harry a následován Liamem a Louisem vypochodoval z místnosti.

Adeline je po chvíli následovala a už po několikáté vyťukala Niallovo číslo. Pořád to nebral. Ne, že by se o něj nějak bála, přece jenom, kdyby se mu něco stalo, tak by měla práci hotovou, ale byla nervózní kvůli Paulovi. Dostat kluky na místo bylo víceméně její starostí.

"Kde jsou kluci?" proběhl kolem ní Paul. My o vlku...

"Na pódiu. Zkouší."

"A Niall už tu je?"

"Před chvílí mi volal, že je v koloně, ale že doufá, že tu bude co nejdřív," zalhala Adeline.

"Taky doufám," zabručel Paul a zmizel někde v chodbách arény.

Právě tehdy se rozletěly dveře a dovnitř vpadl udýchaný blonďák. Bylo vidět, že nestíhal, měl na sobě totiž pořád to stejné oblečení, co včera, vlasy střapaté a špatně zavázané boty.

"Pane bože, kde jsi byl?! Už tě všichni sháněli! K čemu máš sakra mobil?!" vyjela na něj Adeline.

"Promiň, vybila se mi baterka," vyhrkl, "a jak vidíš, nestihl jsem se ani převléknout, učesat a ani nasnídat. Víš, jaký mám hlad?!"

"Tvůj hlad mě absolutně nezajímá, a tvoje vlasy momentálně taky ne, ty až večer. Co mě zajímá je to, že na tebe všichni čekají a mají už skoro půlhodinový skluz!"

"Fajn! Tak po mě přestaň křičet a řekni mi, kde jsou kluci!" byl už Niall podrážděný.

"Na pódiu, kde by byli," protočila očima Adeline.

"Fajn!" odsekl Niall.

"Fajn!" vrátila mu to Adeline.

Poté se mezi nimi rozhostilo několikavteřinové ticho, které rozhodně nebylo příjemné, a které přerušil Niall.

"Poslyš, Adele, musíme si promluvit."

"Ano, ale teď na to nemáme čas. Padej na pódium," ukázala Adeline směrem k sálu.

"Myslím to vážně."

"Dobře, já vím! Teď běž zkoušet!"

Niall přikývl a rozběhl se ke dveřím na pódium, přičemž se skoro přizabil, když si přišlápl tkaničku své špatně zavázané boty.

"A zkus se při tom nezabít!" zavolala na něj Delle a protočila očima. Je fakt nemožný. Co na něm Lish vidí, sakra?!

Měla dost práce, musela zkontrolovat časový harmonogram, a zakomponovat do něj individuální plán každého ze skupiny a také hudebníků, potom se musela postarat o to, aby měli kluci v šatně dostatek vody a také, že dorazila jejich zavazadla s oblečením na večer. No a potom taky zkontrolovat je samotné na pódiu a pohlídat, aby zkoušeli a nedělali kraviny.

Zrovna, když chtěla splnit další bod na seznamu, do místnosti vpadl kluk s kufry a lahvemi vody. Když ji uviděl, otevřel pusu a vykulil oči.

"Do-dobrý den," vykoktal, "tady jsou ty-ty kufry a voda."

"Paráda," zaradovala se Adeline, "děkuju, ušetřil jste mi plno práce. Vodu hoďte na stůl a kufry do rohu, děkuju. Musím ještě něco zařídit."

"Ano, samozřejmě," horlivě přikývl kluk a zadíval se na ni jako na svatý obrázek, ale Adeline nad tím neměla čas přemýšlet. Vzala do ruky pár dolarů a vyběhla z arény ven.

Tohle nebylo v jejím popisu práce, ale věděla, že pokud by nezařídila tohle, po zbytek dne by poslouchala kňourání blonďaté čtvrtiny One Direction, jaký má hrozný hlad.

Když se o několik minut později vrátila, kufrový klučina už byl pryč. Delle popadla svoji složku i tašku, kterou právě přinesla, a vydala se do sálu. Kluci se váleli po pódiu a místo zpívat, dělali závody v plazení. Pane bože, já ty idioty roztrhnu jako ty hady, na které si hrají.

"Dost!" zavolala a upoutala tak na sebe pozornost nejen těch čtyř 'jako-že-hadů', ale i celého týmu, který tenhle výjev sledoval a měl z toho legraci. Ha ha ha, počkejte, až řeknu Paulovi, jak pracujete, to vás smích přejde.

"Teď ne!" zakňoural Louis, "skoro jsem vyhrál!"

"Pauza deset minut!" nařídila Delle a ihned si ji zaškrtla ve svém harmonogramu, "a Niall ke mně!"

Jeden 'had' se zvedl z pódia a pořád ještě nepřevlečený, a teď ještě víc střapatý, se dostavil k Adeline. Ta mu bez slova podala tašku.

Když Niall zjistil, co je uvnitř, rozzářily se mu oči. "Jídlo! Jsi ta nejlepší manažerka pod sluncem!" a samou radostí Adeline objal. Pak mu nějak došlo, co právě udělal, a zastyděl se.

"Nojo, já vím," ušklíbla se Delle, "alespoň mi tu nebudeš celý den kňourat, jak tě mučíme hlady. Honem to sněz a mazej zpátky na pódium. A tentokrát žádní hadi!"