What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

1

Hey everybody!

Zdravím vás všechny u prvního dílu povídky. Už u prologu jste mi zanechaly krásné komentáře, které mě zahřály u srdce- moc vám za ně děkuju :)

Tahle povídka je něco úplně jiného, než jsem kdy napsala a dává mi celkem zabrat, takže doufám, že omluvíte to, že zatím bude přibývat jenom jeden díl týdně. Navíc jsou prázdniny, kdy vážně nesedím uvnitř. Kromě toho jsem začala pracovat na korektuře svých starších příběhů, co taky sežere dost času, za pár dní odjíždím domů z dovolené, balím se a jedu (resp. letím) dál, a ještě pro vás připravuji letní soutěž- je toho hodně, tak snad mi to odpustíte :)

Ještě je tady malé varování: povídka obsahuje vulgarismy a násilí. Ne moc, ale jsou tady :D

Jestli vás to neodradilo, tak už zbývá jenom popřát, ať se vám díl líbí :)

Enjoy xx

"Adame, vstávej." zašeptala dívka do ucha muže ležícího vedle ní.

"Adame." zopakovala hlasitěji.

Muž líně pootevřel jedno oko a když zjistil, kdo ho probudil, ihned ho zpátky zavřel.

"Kurva, Adame! Vzbuď se a padej, je sedm!"

"Cooo?" protáhl rozespale a prohrábl si vlasy.

"Je sedm." zopakovala dívka a když se nedočkala žádné reakce, naštvaně vylezla z postele. Přes své štíhlé, nahé tělo přehodila jemný a na první pohled drahý župan a vypochodovala z ložnice, při čem nezapomněla pořádně bouchnout dveřmi.

Seběhla schody a zastavila se v prostorné místnosti, která sloužila jako kuchyň i obývací pokoj zároveň. Líně přešla ke kávovému automatu a zmáčkla tlačítko, za jehož pomocí se po chvíli začala kuchyní linout lahodná vůně capuccina. Dívka nezaujatým pohledem sledovala kapající kávu a když byl hrníček plný, vzala jej do ruky a postavila na stůl. Potom z příslušné skříňky vytáhla dva kousky toustového chleba a líným pohybem je strčila do toustovače. Vypadala, jako by měla každou chvíli znovu usnout, ale nebylo tomu tak. Její hlava byla už teď plná informací, pracovních schůzí a časových údajů a ona věděla, že má přesně hodinu na to, aby opustila svůj dům s kufříkem v ruce a dům byl zamknutý a dostatečně zabezpečený. A bez Adama.

Dívka se zamračila. Muž ležící v její posteli jí už začínal lézt na nervy. Co z toho, že měl sexy tělo a uměl jí udělat dobře, jako žádný jiný? Začínal se až moc zajímat o věci, do kterých mu nic nebylo a to bylo znamením, že je nejvyšší čas to ukončit. A to definitivně.

Tousty byly hotové. Dívka je mírně namazala džemem, který vytáhla z lednice a přihodila několik jahod, které milovala. To vše pak postavila na stůl vedle kávy a natáhla se pro kufřík ležící na sedačce. V duchu si vynadala, že jej večer neuklidila. Co kdyby jej Adam našel? S jemným cvaknutím jej otevřela a vytáhla z něj tenkou složku. Tenkou? Zatím. Prolistovala několik papírů až se dostala ke sbírce fotografií sympatického, asi dvacetiletého kluka. Už asi po desáté si důkladně prohlížela každý detail jeho obličeje, počínaje jeho velkýma, modrýma očima a konče rty rozevřenými v širokém úsměvu. Soustředěně nakrčila čelo. Proč má na stole zrovna jeho fotky?

"Kdo je to?" ozvalo se nad ní, až leknutím nadskočila. Urychleně složku zabouchla a naštvaně se otočila se na narušitele. Fajn, tak teď o sobě definitivně rozhodl.

"Nikdo." vyhrkla a zamračila se. Dnes ráno už asi po desáté.

"Nikdo? A proto tady máš sbírku jeho fotek? Zlato, já nejsem blbý..."

"Neříkej mi zlato," zavrčela dívka, "to, že spolu spíme, nic neznamená."

"Dobře, zlato, nevztekej se," ušklíbl se provokativně a vtiskl dívce na tvář polibek, "jestli máš kluka, klidně to můžeme ukončit".

Dívka sebou pod jeho dotekem trhla a pak už jenom vztekle sledovala Adamova záda. Ten se ve dveřích otočil a poslal dívce vzdušný polibek.

"Tak pa! Uvidíme se večer!" zavolal a zabouchl za sebou dveře.

"To asi těžko, kreténe," ušklíbla se dívka, "pozdravuj v pekle."

Vstala od nedojezené snídaně a vyšla do ložnice. Z nočního stolku popadla svůj černý iPhone a po zadání složitého číselného kódu vytočila číslo.

"Adam." bylo jediné, co řekla. Poté odhodila mobil na postel a odebrala se do koupelny, shodila župan a dopřála si horkou sprchu. Poprvé po dlouhé době byla zase uvolněná a beze strachu, že někdo bude šmejdit v jejích věcech. Stačí se zbavit Adama, jak jednoduché.

Přesně v osm hodin popadla do ruky kufřík a vyšla z domu. Černé džíny i lodičky kontrastovaly s bílým sakem a dohromady tvořily luxusní dojem, ale na to se dívka moc neohlížela. Věděla, že už za chvíli na sobě bude mít něco úplně jiného. Nastartovala svého Mustanga a vyrazila do srdce Manhattanu.

Znuděným pohledem sledovala zácpu na cestě a prsty netrpělivě bubnovala o volant. Pak ale koutkem oka zaregistrovala přerušované modro-červené světlo policejního vozu a najednou zbystřila.

Když se po několika minutách kolona aut trochu posunula a jejím očím se ukázal pohled na téměř na šrot shořelé BMW obklíčené davy policistů, záchranářů, hasičů a náhodných čumilů, spokojeně se usmála.

"Možná by mi tě bylo líto, Adame," pronesla ledabyle směrem ke zdemolovanému autu, "kdybys nebyl takový idiot a nestrkal nos do věcí, do kterých ti nic není."

Než se kolona opět pohnula, dívka v tašce ležící na sedačce spolujezdce nahmatala mobil a vytočila jisté číslo, dnes už po druhé.

"Dobrá práce, Jone. Prachy ti pošlu večer."

Aniž by počkala na odpověď, hovor ukončila a mobil hodila zpátky na vedlejší sedačku. Tak tohle by bylo.

O několik minut později zmizela i s celým autem v podzemních garážích jednoho z mrakodrapů. Samozřejmě v tom nejvzdálenějším a nejtmavším koutě. Z malého cestovního kufru vytáhla černé, přiléhavé šaty, do kterých se ihned převlékla, koženou bundu a široký klobouk, vše ve stejném odstínu. V kabelce nahmatala kosmetickou tašku a vytáhla z ní červenou rtěnku, kterou si jediným plynulým pohybem obtáhla rty. Pak popadla kufřík i kabelku a vzdálila se od auta jistým krokem, jako by převlékání se v nejtmavším rohu podzemní garáže bylo něčím úplně normálním.

"Black Adeline is back, bitches." zašeptala, než se za ní zavřely dveře výtahu.