What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

61

Hey y'all!

Další díl je tady, máte radost? ;) doufám že jo, protože já sama jsem pyšná na to, co jsem vyprodukovala :D a pokud tomu tak je, budu (jako obvykle) ráda, pokud po sobě zanecháte stopu ;)

Love,

Miky xx

Potom už šlo všechno hrozně rychle. Kluci měli ještě několik vystoupení, celé moře rozhovorů, show a dalších srandiček, které dohromady měly vytvořit veliké promo pro nové CDčko, ještě než vyjde. Byla to stará dobrá taktika, kterou kluci s managementem praktikovali už pár roků, a která vždy vyústila v desítky tisíc objednávek ještě před oficiálním vydáním. Tentokrát se na tom měla podílet i Delle.

Od víkendu u Horanových byla čím dál napjatější. Alisha se pořád neozývala a když už, tak jenom proto, aby Adeline uklidnila, že je pořád naživu, a aby ji jakž takž povzbudila. Ale to už moc nepomáhalo. Adeline byla zamlklá, věčně zamyšlená a skleslá. Rozčilovala ji její vlastní neschopnost přijít na něco, co by mohlo Nialla zachránit. Měla o něj strach a děsila se představy, že by jej měla opravdu zabít.

A tak od rána do večera pracovala na promu nového CD, aby se rozptýlila. A ono to pomáhalo, protože když pracovala deset, patnáct hodin denně, byla tak unavená, že neměla problém usnout. Spánek to byl sice neklidný, ale alespoň trochu ulevil jejímu ztrápenému tělu.

"Měla by se jít domů pořádně vyspat, brácho," řekl Louis, když s Niallem vešli do Adelininy kanceláře a naskytl se jim pohled na spící dívku. Seděla u stolu, otevřený počítač před sebou, hlavu položenou na složených rukou na stole.

Niall si povzdechl. "Říkám jí to pořád. Ale upřímně nevím, jestli je spánek to hlavní, co jí chybí."

"A co jiného?" Zajímalo Louise.

Niall kývl na Louise, oba vycouvali z místnosti, pak potichu zavřel dveře Adelininy kanceláře a rezignovaně se o ně opřel. "Nevím," pokrčil rameny, "nevím si s ní rady. Od doby, co jsme se vrátili od našich, je taková...jiná. Zamlklá. Každou chvíli se někam zadívá a přemýšlí. Jako by ji něco trápilo."

"Nemá svoje dny?" Zazubil se Louis.

Niall jej zpražil pohledem. "Měsíc v kuse?"

"No, tak to asi ne," uznal Lou. "Zkoušel jsi s ní o tom mluvit?"

"Zkoušel. Zbytečně. Vždycky nasadí pozitivní výraz, řekne, že se zamyslela nebo že to je tím množstvím práce... a pak změní téma. Jenže o chvíli později má zase ten zamyšlený, ponurý výraz ve tváři. Nevím, co mám dělat," povzdechl si znova a rozhodil rukama.

Lou se zamyslel. "A není to třeba něčím, co se stalo v Mullingaru? Co jste tam vůbec dělali?"

"Nic zvláštního. Posedávali, procházeli se, trávili čas s našima... není nic, co by jí mohlo ublížit. Leda že by ji tak rozhodilo moje fotoalbum."

"Proč by..."

"Amy," nenechal Niall Louise domluvit, "je tam plno Amy. Ale stejně mi připadá nepravděpodobné, že by tak Adele reagovala na její fotky. Vždyť o ní přece ví. Už od chvíle, co jsem jí poprvé opilý klepal na dveře," uchechtl se.

"Třeba jí to začalo přerůstat přes hlavu," napadlo Louiho.

"Já ti nevím, brácho, připadá mi to moc banální. Ale co když je to mnou? Co když jí nedávám to, co potřebuje?"

"Děláš si prdel?! Ty? Vždyť se na sebe podívej! Se všemi vycházíš tak dobře, až ti to závidíme. Ženské po tobě šílí. A vůbec se jim nedivím, protože jsi tak roztomilý, že kdybych byl ženská, tak po tobě šílím taky," ušklíbl se Louis.

Niall se zachechtal. "No to je moc pěkné. Teď abych se před tebou začal zamykat." Pak zvážněl. "Co když je tu něco... i přes to všechno... co je natolik důležité, že to hází stín na všechno ostatní? Co když je tu něco, co mi Adele nikdy neřekla? Vždyť ji znáš... nikdy nevíš, co se jí honí hlavou. Nevíš, co si doopravdy myslí. A co jí nevyčteš z očí, jako by neexistovalo. Ona je jako tajemný hrad v Karpatech."

"Třeba je něco v minulosti, co ji trápí a co se ti bojí říct. Možná má strach, že bys to neunesl."

"Mně je to fuk, Lou. Vždyť se po hádce se mnou šla v LA vyspat s tím barmanem," ušklíbl se Niall,  "a nedělám si iluze, že byl její první. Je mi fuk, jestli se po smrti Sama opíjela nebo si třebas něco dávala, měl bych u prdele, kdyby, co já vím, třebas dealovala nebo pašovala auta. Skousnul bych i to, kdybych se dozvěděl, že spala s někým z vás, i když je ta představa opravdu odporná, zvlášť když jsem viděl vaše ptáky. Ale skousl bych to. Skousl bych to a odpustil jí asi úplně všechno, protože ji miluju a chci s ní být už napořád. A zabíjí mě, když ji vidím takhle."

"Brácho... ty jsi úplně v prdeli," vyhrkl užasle Louis.

"Jo," vydechl Niall, "a proto musím něco udělat. Pomoz mi, Lou."

Louis se zamyslel. "A co tak někam vypadnout?"

"Co? Kdy? Kam?"

"No, až skončí tohle šílenství s CDčkem. A kam? Třebas někam, kam se vždycky Adele chtěla podívat."

"To je nápad," rozzářily se Niallovi oči, "a tam budu mít šanci poznat, jestli je to prací, mnou nebo ještě něčím jiným. Ty jsi génius, Lou!"

"Nemáš zač," zazubil se Louis, "už víš, kam to bude?"

Niall okamžitě přikývl. "Karibik. Chtěla tam žít se Samem. Třeba by tam mohla chtít žít i se mnou... Budu se jí na to muset zeptat."

Louisovy oči se rozšířily údivem. "Myslíš jako... to, co si myslím?"

Niall se usmál, otočil se a vyrazil směrem k Paulově kanceláři.