What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

8

Hola chicos, zdravím vás (naposledy) z Mallorcy a posílám další díl. Doufám, že se vám bude líbit a vy tak zanecháte nějaký ten hezký komentář ;)

Taky jsem vám chtěla připomenout, že pořád probíhá letní soutěž ;)

Enjoy xx

"Ne," řekla po chvíli, "jenom jsem se v životě nesetkala s klukem, který by svou hračku pojmenoval jako princeznu."

Po jejích slovech tři kluci za jejími zády začali podezřele kašlat a dusit se. Když se otočila, viděla, že jen obtížně tlumí svůj smích a jsou v obličeji celí rudí. Chtěla říct ještě něco o kytičkách a podobných kravinách, ale když zaregistrovala Niallův zachmuřený obličej, rozmyslela si to.

"Promiň," zazubila se, "jsem Adele."

"Niall. Niall Horan," podal jí se sotva znatelným váháním  ruku a Adeline ji přijala. Toho zaváhání si všimla.

"Těší mě."

"Mě taky," řekl Niall, ale moc přesvědčivě to neznělo.

Kdybys věděl, proč jsem tady, netěšilo by tě to ani trochu.

"Fajn, všichni už Adele znáte, teď se zbývá jenom zeptat, jestli tu práci berete?" přerušil je Paul.

Adeline přejela pohledem po čtyřech zvědavých párech očí, které ji s otázkou sledovaly. Troje s nadšením a ty jedny... Z těch nic vyčíst nedokázala.

"Myslím, že ano," řekla a kluci propukli v jásot. Začali ji jeden přes druhého vítat na palubě 'toho bordelu', jak to nazval Louis, potřásat jí rukou a překřikovat se, až ji z toho rozbolela hlava.

Niall se ale toho všeobecného chaosu neúčastnil. Beze slova vyšel z místnosti a zabouchl za sebou dveře.

"Wtf? Co se mu stalo?" okomentoval to Louis.

"Netuším," pokrčila rameny Harry, "nechceš to jít zjistit, Liame?"

"Byl už takový než jsem přišla?" zeptala se Adeline.

Kluci se jeden na druhého podívali, jako by nevěděli, co říct. Adeline si povzdechla. V lidech uměla číst moc dobře.

"Takže ne. Tím pádem to bude mnou a já teď půjdu zjistit, v čem je problém. Kde ho najdu?"

"Řekl bych, že v poslední místnosti vlevo. Je tam hezký výhled a tam vždycky chodí, když ho něco žere nebo je naštvaný," řekl Liam a Adeline přikývla.

"A co smlouva, slečno?" zeptal se Higgins.

"Může to chvilku počkat, prosím? Papír vám neuteče a já taky ne," jemně se pousmála a vyšla ven.

Sotva se za ní zavřely dveře, z místnosti se začaly ozývat nadšené hlasy kluků, které Adeline vychvalovaly až do nebe. Dozvěděla se třeba, že má 'božské rty' a je 'hustě vtipná' a taky 'super' a 'akční' a 'bude skvělá manažerka' a suše se pousmála. Kdybyste jen věděli...

Vydala se chodbou směrem, který jí poradil Liam a když došla na konec, tiše zaťukala na dveře a vešla dovnitř.

Místnost byla prostorná a luxusně zařízená. Na zdi visela obrovská televize, naproti ní dvě kožené sedačky a v rohu malý bar. Celá jedna stěna byla prosklená, s nádherným výhledem na celý Londýn.

Niall seděl na zemi, zády se opíral o jednu ze sedaček a koukal ven. Ani se nepohnul, když Adeline vešla do místnosti.

"Krásný výhled," podotkla a neslyšně přešla blíž k němu. Kdyby Alishi neslíbila počkat, mohla jej zlikvidovat už teď, i když by to bylo celkem riskantní. Ale ne, musí počkat, až vydají CDčko.

"Nedivím se, že jsi šel sem. Je to hezké místo na přemýšlení." řekla, ale znovu se nedočkala žádné reakce. Upřímně, nevěděla, co má dělat. Nebyla zvyklá na to, že ji někdo ignoroval.

Alespoň ne posledních deset let.

"Poslyš, Nialle," zkusila to ještě jednou, "jestli tě něco trápí, tak..."

"Co po mně chceš?" ozval se najednou, aniž by odtrhl pohled od Londýna za oknem.

"Kluci říkají, že než jsem přišla, měl jsi lepší náladu. Jestli je to mnou, a jestli se mnou máš nějaký problém..."

"Nech mě na pokoji." ozval se znovu.

"Co...?"

"Povídám, nech mě být! Nic ti do toho není! Zmiz odtud!" zavolal a otočil se na ni. Adeline si všimla, že měl slzy v očích. To ji úplně vyvedlo z míry.

"Fajn, jak si přeješ," odsekla a naštvaně odpochodovala ven z místnosti.

Co to sakra mělo být?!

Když vešla zpátky do Paulovy kanceláře, všechny oči se obrátily na ni.

Adeline jenom pokrčila rameny a svalila se do křesla. "Vyhodil mě."

"Cože udělal?" zamračil se Harry.

"Vyhodil mě," zopakovala, "a nejspíš teď brečí."

"Kurva," vylétlo Liamovi z pusy, "pardon, chtěl jsem říct sakra! Tohle není dobrý. Jdu za ním."

"Nemám jít s tebou?" nabídl se Louis, ale Liam zavrtěl hlavou.

"Promiň, Lou, ale myslím, že bude lepší, když to vyřeším sám. Však víš," řekl, a vydal se za Niallem.

"Jo, vím. Mé vtípky v té situaci spíš naserou než pomůžou," vysvětlil Adeline Louis.

"Sakra, kluci! Můžete se vyjadřovat slušně, alespoň tady před dámou?!" ozval se Paul.

"To nic," mávla rukou Adeline, "nevadí mi to. Ať jsou sami sebou."

Louis na ni vyjeveně koukal. "Slyšel jsi to, Paule? Oh bože!  Adele, vezmi si mě!" klekl před ní na jedno koleno.

Harry jej mírně kopl do zadku. "Nech toho, ty šašku."

"Sorry," zašklebil se Louis, "leda že bys chtěla?"

"Ne, díky, jsem v pohodě. Ale kdybych někdy měla děsnou touhu si tě vzít, dám ti vědět."

Paul je všechny sledoval s útrpným pohledem ve tváři a když si toho ostatní všimli, vybuchli smíchy.

"Fajn," ozvala se Adeline, "vysvětlí mi někdo, o co tady s Niallem jde?"