What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

56

Hey everybody!

Po velmi dlouhé době vás opět zdravím a přicházím s dalším dílem. Doufám, že se k němu ještě někdo vrátí a bude ho příběh zajímat a ten někdo mi třebas zanechá hvězdičku a komentář... ;)

Děkuji za vaši podporu v tomhle hektickém období - 2K votes je neuvěřitelné číslo, hlavně s ohledem na mou (ne)přítomnost na wattpadu. DÍKY!

A teď už nezbývá než říct... enjoy! 

Niall se uzdravoval tak rychle, že i doktoři nevěřili vlastním očím. Adeline u něj trávila všechen svůj čas a do hotelu se chodila jenom vyspat. Dívali se spolu na seriály, povídali si, četli časopisy a smáli se blábolům, které tam našli, a bylo jim spolu nádherně.

Jenom Adeline byla trochu nesvá. Od rozhovoru s Alishou uběhl týden a ona se ještě neozvala. Delle začínala být paranoidní. Co když Megaboss poznal, že po něm Alisha jde? Co když jí ublížil?

Když ale byla s Niallem, snažila se na to nemyslet. Věděla, že pokud se celá věc nepovede, jsou tohle jejich poslední týdny spolu a vlastně poslední týdny vůbec. Tohle byla nejlepší možnost, jak celou věc ukončit. Nemohla prostě jenom odjet a nechat Nialla tak. Ten, kdo si jeho vraždu objednal, by za chvíli poznal, která bije, a poslal na Nialla někoho dalšího. A Adeline mohla na rozdíl od kohokoliv jiného Niallovi udělat alespoň tu laskavost a zabít jej rychle, jediným výstřelem. A pak stejným způsobem udělat to samé i se sebou.

Představa, že by měla žít dál, byla nesnesitelná. Nejen, že by zase byla sama. Nejen, že by znovu musela zabíjet lidi. Ale musela by žít s pocitem, že zabila svoje vlastní štěstí, že zabila toho nejlepšího muže, kterého kdy potkala. Tahle představa byla ze všech nejhorší.

"Na co myslíš, Adélko?" vyrval ji z přemýšlení Niall. Už chvíli se neúspěšně natahoval pro tričko, které Adeline držela v ruce, a které mu měla pomoct obléct. Dnes totiž, po dvou týdnech od nehody, opouštěl nemocnici.

"Eh, ani nevím," oklepala se Adeline a usmála se. Natáhla se, aby Niallovi pomohla převléct tričko přes hlavu a ruku, a ten toho patřičně využil. Druhou rukou si ji přivinul k sobě a hladově políbil.

"Ale, ale," rozesmála se Delle, "tady je někdo evidentně úplně zdravý!"

"Už mě nebaví usínat sám," ušklíbl se Niall, "nemůžu se dočkat, až si tě hodím do postele."

"Tak hodíš," nadzvedla Adeline obočí, "to jsem zvědavá, jak to uděláš, když si nedokážeš ani obléknout tričko."

"Ty si neodpustíš jediné rýpnutí, viď?" 

"Nikdy," zazubila se Adeline a přisála se rty zpátky na ty Niallovy.

"No dobrá, hrdličky, nechte si to na potom, jo?" ozval se místností pobavený hlas Liama. Ti dva si ani nevšimli, kdy do místnosti vešel.

"Závidíš, co?" zazubil se Niall a vtiskl Adeline ještě jeden polibek.

"Ano. A proto jestli okamžitě nepřestanete, tak si budete shánět jiného řidiče," vyplázl na ně Liam jazyk.

"No, tak to bychom asi měli přestat, viď?" usmála se Delle, ale stejně ještě musela Niallovi polibek vrátit.

"Vážně lituju všechny, kdo dnes půjdou kolem domu, ve kterém budete vy dva sami," povzdechl si Liam.

"Tak, pane Horane, připraven? Ukažte mi ještě naposledy tu hlavu," objevil se v místnosti doktor. Niall se poslušně posadil a nechal se prohlédnout. Doktor pokýval hlavou. "Je to dobré, hojí se to pěkně. Díru tam mít nebudete a jizva se schová pod vlasy. Ruka bude chtít ještě tři, čtyři týdny a pak uvidíme. Každopádně za týden přijďte na kontrolu, ano?"

"Samozřejmě, pane doktore," přikývl Niall s úsměvem a už pohledem hypnotizoval dveře.

"Tak už běžte," pokynul doktor a Niall okamžitě vystřelil z pokoje.

"Dělá, jako byste ho tady hrozně trápili," podotkl Liam se smíchem.

"Děkujeme, pane doktore," smála se i Adeline a pak se oba vydali za Niallem, který netrpělivě přešlapoval za dveřmi.

"Pojďte už, prosím vás. Trčel jsem tu dva týdny v kuse, už tu nechci být ani vteřinu."

"Vždyť už jdeme," mrkla na něj Adeline a chytla jej za ruku. Niall se rozzářil jako sluníčko a přitáhl si ji k sobě.

"Co budeme odpoledne dělat?"

"A co bys chtěl?"

"Nevím, ale něco dělat chci. Z nicnedělání mi už je totiž na blití. Šel bych někam do města. Nebo na pláž. Nebo do kina. Co říkáš?"

Než stihla Adeline odpovědět, vyšli před nemocnici. A tehdy se spustilo peklo. Na parkovišti se totiž shromáždilo asi deset paparazzi a ve chvíli, kdy ti tři vytáhli paty z budovy, začali cvakat jako šílení.

"Kurva," zaklel Liam, "ty svině mě musely vidět, jak sem jedu. Omlouvám se. Právě se o vás dozvídá celý svět."

"Co...?"

"Držíte se za ruce. Ode dneška jste oficiálně a globálně pár. Už o tom ví rodiče, Nialle?"

"Ha ha ha. Kdybys nás radši dostal do auta, ty vtipálku," zakoulel Niall očima.

"Tak fajn," přikývl Liam a vydal se směrem, kde stálo jeho auto.

Adeline si teď ze všeho nejvíc přála, aby ji Niall pustil a ona tak pořád mohla hrát tu nenápadnou ženu v pozadí skupiny. Jenže teď to už nešlo. Věděla, že zítra bude její obličej na obálkách všech časopisů po celém světě. Výborně.

Napadlo ji, že je to v prdeli. Pak si ale vzpomněla na své rozhodnutí a došlo jí, že vlastně paparazzi nic nezmění. Buď se Alishi povede její mise a ona tak bude moct být s Niallem dál, aniž by kdokoliv něco tušil, a nebo... 

Nebo už to bude navždy úplně jedno jak Niallovi, tak jí samotné.

Kupodivu ji ta myšlenka uklidnila natolik, že se k Niallovi přitiskla ještě víc a nechala se jím vést k autu.