What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

45

Loves! Je to tady! Ano, já vím, opět to pokulhává a mě to moc mrzí, ale opravdu dělám, co můžu. O tom svědčí i fakt, že díly píšu v šalině cestou do a ze školy, protože doma to absolutně nestíhám. Pokud tedy vůbec doma jsem. Tak se na mě nezlobte, příběh určitě postupně dokončím a snad budu mít v létě čas napsat nový, který už nějakou dobu nosím v hlavě. 

Nezapomněla jsem na vás, pořád jsem tady. A doufám, že vy taky :) Udělá mi velkou radost, pokud za sebou zanecháte komentář a já tak uvidím, že vás to pořád baví :) děkuji.

Love,

Miky xx

Probudilo ji zvonění telefonu. Zašmátrala rukou někam na noční stolek, nahmatala řvoucí krabici a přiložila k uchu.

"haló?"

"Adele? Kde vězíš? Za chvíli máme ten rozhovor!"

Rychlý pohled na hodiny. Sakra!

"Promiň, Paule, zaspala jsem. Za chvíli jsem tam," vyhrkla Delle do telefonu a zavěsila dřív, než jí stačil odpovědět.

Vyskočila z postele a běžela do koupelny, rychle se alespoň trochu umyla a pak běžela zpátky do pokoje. O deset minut později už vybíhala z domu v elegantních šatech a teniskách, protože přiznejme si, že v jehlách by se jí asi moc dobře neřídilo. Do centra se vřítila tak rychle, jak to jen šlo, zaparkovala v podzemních garážích hotelu, přezula se a o pět minut později už vcházela do pokoje, který si kluci vybrali pro rozhovor. Právě včas. Jen několik málo vteřin později do místnosti vešla novinářka a rozhovor začal.

Všechno naštěstí probíhalo podle plánu. Adeline se po chvíli vytratila z místnosti, aby zavolala pokojovou službu a objednala kafe, a pak se i s konvicí horkého a voňavého nápoje vrátila. Když zabloudila pohledem k novinám, které ležely na stole, konvice jí skoro vypadla z ruky. Obrovský titulek 'Černá Adeline znovu udeřila' se nedal přehlédnout. Kdo to sem, kurva, přinesl?!

Po celý zbytek rozhovoru měla co dělat, aby na noviny nezírala. Co když je tam něco, co by mě mohlo prozradit? Co když to už kluci četli? Nebo Paul? Musím se toho zbavit.

Když konečně novinářka odešla, Adeline si oddychla. Zhroutila se na sedačku a nalila si kafe. Teď bude muset jenom přijít na způsob, jak noviny odsud dostat. Tak, aby si toho nikdo nevšiml a aby o ně neprojevil sebemenší zájem. Zdálo se, že to ani nebude takový problém. Kluci se totiž jeden po druhém začali z místnosti vytrácet do svých pokojů. Jenže se radovala moc brzy.

"Tebe ten včerejší koncert nějak dostal," přisedl si k ní Louis s úsměvem na tváři.

"Jo, občas mě to dostane o něco víc. Ke všemu jsem špatně spala."

"To mě mrzí," řekl Louis upřímně, "musíš být asi hodně unavená...?"

"A-ano. Dost. Proč se ptáš?" nabyla jisté podezření Delle.

Louis se podrbal na hlavě. "No... protože jsem chtěl... chtěl jsem..."

"Ano?"

"Protože jsem tě chtěl pozvat na večeři," vysoukal nakonec ze sebe a nesměle se usmál. Bezděčně u toho svíral a zase povoloval pěsti.

"Aha," zamrkala Adeline překvapeně a v duchu se ušklíbla. Skvěle. Už mám celý komplet, ne že by mi k něčemu byl.

"Myslel jsem si... a vlastně si to tak trochu myslím pořád... že je Niall do tebe blázen. Nebo se mu aspoň líbíš. Ale ty o něj evidentně nemáš zájem," přerušil a tázavě se na Delle zadíval, aby se ujistil, že to tak je. Adeline ani nehnula brvou, a tak pokračoval.

"Tak jsem si myslel, že bych to mohl třebas zkusit já... že bys možná chtěla zopakovat si večeři ze dne, kdy ses tu objevila. Jenom v trochu jiném stylu. Mám stůl na večer," dokončil Louis a Delle musela uznat, že ho asi ještě neviděla takhle nervózního. Fajn, jak teď z toho ven? Dnešní večer už přece slíbila Niallovi!

Nasadila masku utrápeného obličeje. "Lou, já bych vážně moc ráda, ale..."

"Tak mám ten stůl přeobjednat na zítra?" skočil jí do řeči nedočkavě.

"Jestli ti to udělá radost..." pousmála se a Louis nadšeně přikývl.

"Obrovskou. Znám tady jeden úžasný podnik, kde..."

"Počkej, Lou," přerušila jej, "moc si od toho neslibuj. To, že jsi mi sympatický, nemusí nic znamenat..."

"Já vím," přikývl Louis, "ale jsem ochotný to zkusit."

Adeline se na něj dlouze zadívala. V očích mu hrálo kdoví čím, možná radostí? Nedočkavostí? Nebo vším dohromady? A ji napadlo, že si bude muset začít dávat velký pozor. Nehodlala jim ubližovat víc, než bylo nutné.

"Proč?" hlesla jenom.

Louis se na ni zadíval. Vnímal modré oči, které se na něj tázavě dívaly a snažil se rozluštit, co se za nimi skrývá. Vnímal světlé vlasy, které se Adeline kroutily v jemných vlnách kolem tváře. Vnímal rty, které měl takovou chuť políbit...

"Teď ne," zavrtěl hlavou.

Adeline věděla, co se mu teď asi honí hlavou. Viděla, jak se jeho pohled zastavil na jejích rtech, a tak si nebyla úplně jistá jestli Louiho slova byla určená jí nebo spíš jemu samotnému.

"Fajn," přikývla. Tohle ještě bude zajímavé.

"Takže jsme domluveni?" otočil se na ni Louis a když přikývla, vtiskl jí polibek na tvář. "Tak tedy zítra," usmál se a vytratil se z místnosti.

Adeline si oddychla. Popadla noviny ze stolku a nacpala je do své tašky, pak se vydala ven z hotelu. Její práce na tohle dopoledne skončila.