What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

43

Krásné odpoledne!

Měla bych psát seminárky, ale místo toho píšu fanfikce :D tak snad to stojí za to ;)

Enjoy! xx

Adeline na to však měla úplně opačný názor. Vrátit se alespoň na den zpátky do svého luxusního a na pohled bezstarostného života bylo přesně to, co potřebovala, aby si oddechla od věčně nadrženého Liama, rádoby vtipného Louise, slídila Harryho a hlavně zamilovaného Nialla.

Samozřejmě, že to s tou láskou nemyslela vážně. Po telefonátu s Alishou ji jen napadlo, že tak by se mu mohla nejlépe dostat pod kůži a přijít na plán, jak ho co nejefektivněji zabít. Navíc jí už tak moc nevadil jako na začátku...

Nevadí? Vážně, Adeline? Nevadí ti Liam, Louis nebo Paul. Ale Niall... fajn, možná ho mám trochu ráda. Ale láska to rozhodně není, nikdy nebyla a ani nebude. Vždyť bych nemohla zabít někoho, koho miluju... ne?

Tyhle a další myšlenky se jí honily hlavou, když jí pod nohami ubíhaly kilometry na běžícím pásu. Dneska ale nějak nevnímala, co dělá, myšlenkami byla mimo. Nejenom, že se její mysl zaobírala celou kauzou ohledně Nialla, ale ještě ke všemu jí na hlavě nepříjemně poskakovala tmavá paruka. Barvit si vlasy na jeden den nemělo smysl a nechat se vidět se světlými tady se rovnalo sebevraždě.

Adeline věděla jako nikdo, jak jsou detaily důležité, a tak dbala na to, aby si manažerku One Direction a tajemnou newyorčanku nikdo nikdy nemohl spojit jako jednu a tu samou osobu. Proto také tyhle dvě oblasti rozdělovala natolik, že si vypnula telefon, aby se tak vyhnula tomu, že ji kdokoliv uslyší mluvit s někým ze skupiny.

Zase detaily.

Když už necítila nohy, vypnula pás a vydala se zpět do šatny pro věci. Vidina koupele ve vlastní vaně byla natolik lákavá, že pro ni byla ochotná zůstat ve spoceném oblečení trochu déle. Vydala se tedy rovnou domů. Tam si napustila vanu až po okraj, shodila ze sebe oblečení a ponořila se do horké vody. Blaženě zavřela oči a zhluboka dýchala. Přesně tohle potřebovala jako sůl. Ticho, klid a bezpečí. Rochnila se asi hodinu a když vylezla, zabalila se do tlustého županu a chlupatých pantoflí a vydala se do kuchyně.

Přišla ke kávovému automatu a zmáčkla tlačítko, za jehož pomocí se po chvíli začala kuchyní linout lahodná vůně capuccina. Adeline nezaujatým pohledem sledovala kapající kávu a když byl hrníček plný, vzala jej do ruky a postavila na stolek vedle sedačky. Pak se posadila a vzala do rukou složku, kterou jí ráno předal Johnson.

Danny Lincoln... Tak kdypak máš chuť umřít, chlapečku? Co bys řekl třebas na zítřejší večer...?

Pravda, bylo to rychlé, ale nepředstavoval by zítřejší večer dokonalé alibi? Manažerka na koncertě, po něm ji uvidí jet se skupinou do hotelu a kluci by všem případným policejním slídilům ochotně dosvědčili, že tam s nimi opravdu jela. A co se dělo mezi začátkem a koncem koncertu už nezjistí nikdo.

Fajn, tohle by šlo.

Kolem poledne si zašla na oběd do města a po cestě se stavila v pár obchodech a na kafe. Nemohla se nabažit alespoň chvilkového, znovunabytého klidu a volnosti dělat si, co chce. Co ten čas využít i nějak... zábavněji?

Už dlouho jsem nenavštívila žádnou z ložnic ve střešních apartmá na Manhattanu. Něco bych s tím mohla udělat.

A tak se večer znovu osprchovala, oblékla se do upnutých, rudých šatů, rty obtáhla rudou rtěnkou, učesala paruku a obula podpatky. Do kabelky hodila klíč od domu, mobil a kreditku, venku si chytla taxíka a vydala se do klubu American Dream. Paruka byla sice mírnou nepohodlností a přítěží, ale dalo se to zvládnout. Zvlášť, když si chlapeček nebude nic pamatovat.

Když vešla dovnitř, jako by zapomněla na všechno, co se za posledních pár týdnů stalo. Byla zpět na svém území a cítila se naprosto ve své kůži. A bylo to vidět. Působila sebevědomě a sexy a každý muž v klubu se za ní otočil. Ona však na ně nedbala. Zatím. Všimla si totiž hezké blondýnky v boxu v rohu a vydala se tím směrem.

"Ahoj Lish," pozdravila a posadila se naproti, "jak se máš?"

"Delle! Co tady děláš?!" Byla Alisha překvapená. "Nezabilas ho ještě, že ne?!"

"Pšt," sykla Adeline a kývla na číšníka. Objednala si koktejl a pak se obrátila na svou kamarádku. "Ne. Vlastně právě naopak... Tak nějak teď spolu chodíme."

"Cože?!" Vyhrkla Lish. "Tys to vážně udělala?! Ty jsi snad ještě větší mrcha, než jsem si myslela..."

Adeline ji zmrazila pohledem. "Hele, nedělej ze mě chladnokrevnou zmiji."

"Ale ty jsi, zlato," usrkla Alisha ze svého nápoje a svůdně mrkla svými dlouhými řasami.

"Sereš mě," zazubila se Delle.

"No a jaký je?" Zajímalo Lish.

"Je... fajn," pousmála se Adeline a pokrčila rameny.

"To je všechno? Chci detaily! Jaký je, když jste sami? Jaký je v posteli? Povídej!"

"V posteli? No... vlastně nevím. Ještě jsme se k tomu nedostali. On je totiž... já nevím, sakra! Nevyznám se v tom. Možná... zranitelný? Ale jinak je moc hodný. A je... je..."

"Je tady," kývla Alisha směrem k východu.

"Co?" nechápala Adeline.

"Je tady," zopakovala Lish.

Delle se ohlédla přes rameno a z jejích rtů vyšlo několik peprných nadávek.

"Kurva! To mi nemůžou dát alespoň na malou chvíli pokoj?! Zabiju je všechny! Hned jak tohle dokončím, tak je všechny zabiju! Alisho, zabav je, dělej! Musím zmizet," šeptala rázně.

"A jak? Co mám asi dělat?!"

"To, co vždycky," protočila panenky Delle, "vrhni se na něj a začni štěbetat, jak hrozně ho miluješ. Nebo na ně všechny, to je jedno. Ale honem, než si mě všimnou."

"Proč vlastně utíkáš?" Nechápala Lish.

"Vlasy," ušklíbla se Delle, "běž!"

"Mám to u tebe," mrkla na ni Lish a vydala se směrem k východu, kde se právě objevilo celé One Direction.

Adeline vstala a rychlým krokem - ale ne zase moc, aby nevzbudila podezření - se vydala k baru.

"Potřebuju zmizet," sykla na barmana a ten přikývl. Otevřel dveře dozadu a Adeline tak vyklouzla do zadní chodby. Přivolala si výtah, sjela dolů a bočním vchodem vyšla ven. O několik minut později už seděla v taxíku.

Uf, tak tohle by bylo. Ložnice na Manhattanu budou muset počkat.