What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

47

Hello everybody! Miky se snaží dodržovat, co slíbila, a tak posílá další díl (i na úkor seminárky, ups). Co říkáte na to, jak se situace mezi Adeline a Niallem vyvíjí? ;)

Budu moc ráda, pokud mi zanecháte komentář, ať už jakýkoliv :)

love,

Miky xx

Ležela vedle Nialla, hlavu položenou na jeho hrudi a poslouchala tlukot jeho srdce. On ji objímal kolem pasu a hladil. Cítila se jako už dlouho ne. Bezpečně. Příjemně. Možná dokonce... šťastně. A tak se odhodlala k něčemu šílenému.

"Zemřeli, když jsem byla malá," zašeptala.

"Cože?" nechápal Niall. Nedokázal totiž zrovna myslet na nic a nikoho jiného, než nádhernou dívku, která se k němu tiskla.

"Mí rodiče," upřesnila a všimla si, že se Niallovi obličejem mihl stín.

"Co se jim stalo?"

"Ptala jsem se strýce, několikrát. Vždycky mě odbyl. Prý že to nechci vědět. A tak to nevím."

"To mě mrzí," zašeptal Niall. Pochopil, co teď Delle udělala. Pochopil, proč o tom nechtěla mluvit. A také pochopil, že jí musel být bližší než kdokoliv jiný na světě. Někdy si tím nebyl úplně jistý. Ale teď... teď ano.

Chtěl se o ní dozvědět ještě víc.

"Pamatuješ si na ně?"

Adeline zavrtěla hlavou. "Skoro vůbec. Byla jsem dítě. Jediné, co si pamatuju je, že máma měla modré oči. To mám po ní. A táta zase tmavé, kudrnaté vlasy. To mám taky po něm."

"Ty jsi tmavovláska?" vykulil oči Niall.

Do prdele, už zase! Právě ses připravila o další svou výhodu, výborně, Bowmanová! Pokračuj dál a za chvíli můžeš rovnou napochodovat na policejní stanici!

"No... vlastně ano. Ale takhle se mi to líbí víc."

Niall pokýval hlavou. "Moc ti to sluší. Ale stejně bych tě někdy chtěl vidět tak, jak tě stvořila příroda. S tmavými vlasy, bez makeupu... Určitě bys byla stejně krásná, jako jsi teď."

"Jdi ty, lichotníku," usmála se a přitiskla se k němu ještě blíž.

Niall ji políbil ve vlasech. Všechno teď dávalo smysl. Pochopil, proč byla tak uzavřená. Proč se oháněla sarkasmem a ironií, proč nikoho k sobě nepouštěla. Proč byla nepříjemná, někdy až necitlivá.

Celou tu dobu tušil, že za tím bude něco víc. Tušil, ale nevěděl. Pak přišla se Samem. To mu stačilo. Věděl, jak hrozně bolestivé je přijít o milovanou osobu... A to přišel "jen" o jednu. Ale teď to všechno nabralo nový význam.

Napadlo ho, jak je život nefér. Proč někdo tak nádherný a úžasný musel prožít takový horor? Proč se to raději nestalo někomu... třebas z těch newyorských mafiánů? Rozhodně by si to zasloužili víc než Adele.

Láskyplně se zadíval na dívku, která mu ležela na hrudi. Viděl její nádherné, dlouhé vlasy, mírně opálenou kůži a perfektní křivky, cítil teplo jejího těla a tlukot srdce. Napadlo ho, že by takhle chtěl strávit celý zbytek svého života. Nejprve se své myšlenky sám lekl, ale čím déle nad tím přemýšlel, tím reálnější mu to připadalo.

"Na co myslíš?" přerušila jeho fantazie.

Niall se usmál. "Na to, jak moc tě miluju."

Adeline se nadzvedla na loktech a zadívala se mu do očí. "To já miluju tebe."

Škoda jen, že to není pravda.

***

"Jsi si tím jistý?"

"Naprosto. Trochu jsem je... sledoval."

"Chceš říct - stalkoval," ušklíbl se Liam.

Harry pokrčil rameny. "Říkej tomu, jak chceš. Dělal jsem to pro nás všechny. Oba nás totiž tahají za nos."

"Jak jsi na to přišel? Máš důkazy?" zapojil se do rozhovoru Louis.

"Tak zaprvé. Viděli jste, jak se choval, když jsme byli v tom klubu v LA. Dělal všechno proto, aby ten barman žárlil. Stačilo přece jen Adele nenechat samotnou a ne se takhle předvádět. Ten večer potom... přísně mi zakázal, abych to někomu říkal, ale myslím, že teď už je to jedno. Prostě Adele popadl a políbil."

Louis s Liamem udiveně pískli. Harry je ale nenechal nic říct a pokračoval dál ve svém monologu.

"Viděli jste, jak byli druhý den oba v prdeli. Všimli jste si, jak byla Adele vyděšená, když jsem ji přirovnal k Amy? Věděla, že něco vím, a měla strach, že to vykváknu. Nakonec se vykecala z koncertu a i Nialla jsme tam museli dokopat."

"To je sice pravda," přerušil jej Louis, "ale co když byla v prdeli třeba z toho, že Niallovi ublížila?"

"Možné, ale spíš nepravděpodobné. Pamatujete si, jak byl Niall pár dní totálně mimo? Úplně jako po tom, co umřela Amy? Nejedl, čučel někam do blba, byl protivný... Když jsme přistáli v Seattle, byl jako mátoha. Večer nic nejedl, místo toho šel někam na vzduch. Ale druhý den ráno se cpal jako prase a zářil jako nějaké pitomé slunce. Všimli jste si toho?"

"Počkej," vzpomněl si na něco Louis, "když jsme jeli k aréně... právě v Seattle... psal Adele smsku. Asi pět minut po tom, co byli spolu. Nechtěla si ji přečíst. Přímo se tomu bránila. Nechtěla ji ani otevřít, natož ji ukázat mně. Tehdy mi došlo, jak je na tom Niall. Ale ona..."

"Jo, to si pamatuju," přikývl Liam, "chovala se divně."

"To i tehdy, kdy se nám Niall ztratil z pódia. Šel jsem přímo za ní do šatny. Byla zamknutá. Nikdy předtím se nezamykala. Tvrdila mi, že tam Niall nebyl, ale cítil jsem tam tu jeho příšernou kolínskou. Pak odtamtud samozřejmě vylezl," dokončil Harry.

"No a kde jsou podle tebe teď?"

"U ní doma."

"A to víš jak?"

"Sledoval jsem Nialla."

"No do prdele," vypadlo z Louise, "tak proto se dneska Adele tvářila unaveně."

"Cože?"

"Po tom rozhovoru jsem ji... uhm, pozval na večeři. Řekla, že je unavená, že v noci moc nespala. Že prý zítra."

V místnosti chvíli bylo ticho, pak se všichni tři rozesmáli.

"Ta potvora, ta nás doběhla!"

"Fajn, tak teď jí to vrátíme," ušklíbl se Harry a v očích mu šibalsky zajiskřilo.