What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

37

Hello, my loves!

Přináším Vám další díl! Máte radost?

Kdo z Vás má rád vánoční příběhy, určitě mrkněte do knihovny, je tam nová vánoční jednodílovka. S kým? Můžete hádat ;) 

Enjoy,

Miky xx

Adeline koukala z okna a sledovala krajinu ubíhající pod mraky. Už od startu měla sluchátka v uších, aby nemusela registroval všechny a všechno, co se dělo kolem, a naprosto jí to vyhovovalo.

Několik posledních dnů totiž nebyla ve své kůži. O čem by vlastně mohly svědčit i kruhy pod očima, prázdný pohled a malátné pohyby. Musela myslet na to, co se nedávno stalo. Stále dokola se v myšlenkách vracela do oné noci. A nemohla se zbavit myšlenek na ni, stejně jako na Něj.

Co se to se mnou, sakra, děje?!

Nechápala to. Měla v sobě hrozný zmatek. Na jednu stranu měla chuť okamžitě zmizet, na druhou věděla, že musí zůstat. 

Hlasitě si povzdechla a opřela hlavu o okýnko. Bylo jí úplně jedno, že se otřásalo.

"Sfoukneš nám letadlo tím vzdycháním," ozvalo se vedle ní. 

Delle otočila hlavu a setkala se s pohledem zelených očí. "Cos říkal?" vytáhla jedno sluchátko z ucha.

"Že nám tímhle vzdycháním sfoukneš letadlo. Udělala jsi to asi pětkrát od doby, co jsme tady."

"Nemáš nic jiného na práci než počítat moje vzdechy?" nadzvedla Adeline obočí.

Harry pokrčil rameny. "Nedá se to přeslechnout."

Adeline jeho pohyb zopakovala a otočila se zpátky k oknu.

"Poslyš, Delle," dotkl se Harry její ruky, "chci ti pomoct."

"Co ti brání?"

"Ty sama. Kdyby mi to neřekl Niall, nikdy bych se nic nedozvěděl."

"Co ti řekl?" pronesla Adeline nezúčastněně a dál koukala do okna.

"Všechno. O tom, co cítí. A o tom, co udělal. Řekl mi, že tě políbil."

Delle se otočila. "Cože?! Tohle ti řekl?"

"Jo," usmál se Harry, "někteří lidi se totiž se svými pocity druhým svěřují. Teď se nesnažím do nikoho rýpat."

"No dobře," mávla na tím rukou Adeline, "co po mně chceš?"

Harry se zaryl zády do sedadla a bádavě se na ni zadíval. Chvíli jenom tak seděl a sledoval ji. Věděla, že se ji právě snaží rozluštit, a tak nasadila naprosto nepřístupný pohled.

Nic na mě nemáš, Stylesi. Hraješ hru s profesionálkou.

"Miluješ ho," vpálil jí do obličeje a vítězně se usmál, když spatřil moment překvapení v jejích očích.

Který však ihned schovala za svou klasickou masku nezúčastněnosti. "Ne."

"Ale ano. Viděl jsem to."

"To, žes mě překvapil svým... uhm, tvrzením, neznamená, že máš pravdu."

"Ale mám."

"Ne."

Harry přimhouřil oči. "Jsi špatná lhářka."

"Vážně?" nadzvedla obočí Delle. "Ty jsi špatný detektiv."

"Chtěl jsem jenom říct, abys Niallovi neubližovala víc, než už se stalo," změnil najednou Harry notu, "a sobě taky. Proč si to nepřiznáš? Co je tak špatného na tom, někoho milovat? Hele, možná ne všichni to vidí... Liam má zrovna nějak moc... uhm, rande ve své posteli a Louis je trochu mimo, ale já vás dva sleduju. Od začátku se jenom hádáte, vyhýbáte se jeden druhému a lezete si na nervy.... a to jenom všechno proto, že máte strach, abyste se do sebe nezamilovali. Jenže je už pozdě, tak si přiznejte, že jste v tom, a buďte spolu šťastně až do smrti!"

"Moc hezký monolog," ušklíbla se Delle, "jenom tam něco nesedí."

"Vážně? A co?"

"Nemiluju ho. A dej mi už pokoj."

"Jak myslíš," povzdechl si Harry a pokrčil rameny, "zkusil jsem to."

Debile.

Když se Harry zvedl, Delle si strčila sluchátko zpátky do ucha. Jenomže jí nebylo souzeno mít trochu klidu.

"Čauky," objevil se vedle ní Louis, "moc se tady neuvelebuj. Přistáváme."

O půl hodiny později už všichni stáli v letištní hale.

"Horane, Seattle! Hlavní město dobrého jídla! Kam vyrazíme prvně? Dal by sis indickou nebo raději italskou kuchyň?" poskakoval Louis kolem Nialla jak šílený, žádné reakce se však nedočkal. Alespoň kromě nevrlého zabručení, které bylo posledních pár dnů hlavní odpovědí irského skřeta.

Adeline mrkla na Harryho. Sledoval Nialla starostlivým a zkoumavým pohledem a když ucítil, že se na něj Delle dívá, zaměřil své zelené oči na ni. Ta nadzvedla obočí a ihned uhnula.

"Fajn, vážení," sjednal si pozornost Paul, "pokud vím, tak v Seattle nikdo z vás barák nemá, což znamená, že budeme bydlet všichni v jednom hotelu. Venku nás čekají dva taxíky, ale taky banda uječených holek, takže si pospěšte, ať někoho kousky nerveme fanynkám z rukou. Pokud máte nějaké dotazy, tak si je nechte na potom, teď se musíme dostat do hotelu. Mám hlad a chci spát. Máte všichni všechno?"

"Až na dobrou náladu Nialla a Adele, ano, máme," usmál se sladce Harry na Adeline. Kdyby pohledy uměly zabíjet, pravděpodobně by One Direction zrovna přišlo o svého roztomilého kudrnáče.

"Zabiju tě," sykla Delle, když vycházeli z haly.

"Bude mi potěšením," mrkl na ni Harry a za řevu holek pověšených na zábranách všude kolem vlezl do taxíku.

Než se Adeline stačila vzpamatovat, nacpal ji Louis do toho druhého a auto se rozjelo.

"Hele, nechceš si o něčem promluvit?" začal.

"Ani ne," odpálkovala ho.

Vlastně to není až tak špatný nápad. S někým bych si promluvit měla. Ale rozhodně to nebude Tomlinson.

"Fajn, jak myslíš," pokrčil rameny. Možná se urazil nebo tak, ale Adeline to náramně vyhovovalo. 

Za chvíli zastavili u hotelu. Adeline se nezdržovala ani chvíli, popadla svou tašku, přikázala si odnést zavazadlo do svého pokoje a jakmile se za pikolíkem zavřely dveře, popadla do ruky mobil.

"Adeline?!" ozvalo se po druhé straně.

"Ahoj Alisho. Potřebuju s tebou mluvit."