What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

49

Hejhou everybody! Je tady Miky a další díl tak trochu nekonečného příběhu :D doufám, že v létě budu mít více času, energie a inspirace, abych tuhle povídku KONEČNĚ dopsala a dovedla do nějakého zdárného konce. Protože už dlouho nosím v hlavě koncept povídky další a bylo by fajn, kdybych to všechno nezapomněla, co říkáte? ;)

Dost keců, snad se Vám díl bude líbit. V každém případě budu moc ráda, pokud zanecháte komentář.

Love,

Miky x

"Dobré ráno," usmála se Delle na Louise, když vešla do studia, "jste tady dlouho?"

"Dobré, Delle. Asi půl hodiny, víc ne," vrátil jí úsměv.

"Skvěle," posadila se naproti němu a nalila si z konvičky čerstvě uvařené kávy. "Poslyš, Lou, nezlobíš se na mě? Za tu večeři?"

Louis zavrtěl hlavou. "Ne. Moc vám to s Niallem přeju. Oběma. Vypadáte fakt jako pro sebe stvoření..."

Ha ha. To jsme asi jako moře a letadlo. I když je pravda, že v posteli je lepší než kdokoliv před ním...

"...a po tom všem, čím jste si prošli, bych si strašně přál, aby to s vámi dopadlo dobře. A co se mě týče... ještě jsem se nestihl zamilovat, takže v pohodě," zazubil se.

"Fajn," vrátila mu úsměv.

"Dobré ráno," objevil se v místnosti Harry, nalil si kafe, posadil se na sedačku u stěny a dal se do čtení novin. Za chvíli se odtamtud začalo ozývat překvapení pískání a mručení.

"Dobré ráno," přidal se k nim všem i Niall. Stejně jako každý, kdo přišel před ním, si nalil kafe, a pak se posadil vedle Adeline a vtiskl jí polibek na tvář.

"Kde je Liam?" zajímalo ji.

"Nahrává svoje sólo. A že si ho do té písničky napsal hodně, tak teď bude trpět," uchechtl se Louis.

Tehdy se zase ze sedačky ozvalo překvapení písknutí.

"Co je?" otočil se Niall na Harryho.

"Věděli jste, že zatímco jsme měli před dvěma dny koncert, tak někoho zabili?"

"Co? Koho?"

"Nějakého milionáře... počkej, Danny Lincoln. Znáte ho někdo?"

"Ne," zavrtěli hlavou Louis s Niallem.

V Adeline hrklo. S falešným, překvapeným výrazem ve tváři se otočila směrem k Harrymu. Držel v ruce nějaký bulvární plátek, na kterého titulní straně bylo obrovským písmem napsáno "Killed at his own house!"

Sakra, kde to vzal?!

"Co se stalo?" zapojila se do rozhovoru. Za prvé ji opravdu zajímalo, zda náhodou nenechala za sebou nějakou stopu - ostatně nervózní byla vždy, a za druhé, musela projevit nějaký zájem. Kdo totiž nevzrušeně pije svou ranní kávu, když se dozví o vraždě jen několik kilometrů od místa, na kterém se právě nachází?

"Obchodník a milionář Danny Lincoln byl včera ráno nalezen mrtvý ve své ložnici v domě na Long Islandu. Důvodem smrti byla střela do hlavy. Vražda se obešla beze svědků a beze stop, co naznačuje útok jednoho z cleaners, pravděpodobně Černé Adeline. Policie vraždu dál zkoumá a prosí případné svědky o pomoc."

"Uh, to je děsivé," řekla Adeline a v duchu se zasmála. Žádná stopa.

Harry pokračoval ve čtení. "Náčelník si myslí, že by mohl být Lincoln napojen na jisté nekalé praktiky, proto povolal detektivní službu, aby o jeho minulosti zjistila co nejvíce. Zároveň však pátrá po vrahovi."

"Jak přišli na to, že to udělala ta Adeline?" zajímalo Louiho.

"To netuším," pokrčil rameny Harry, "i když, počkej, tady to je. Prý podle provedení. Černá Adeline prý vždy zabíjí stejným způsobem: kulkou doprostřed čela. A ve spánku. Nikdo netuší, jak se dostane do baráku a ven bez toho, aniž by ji někdo viděl, skrz všechny patenty a alarmy... nebo psa. Tenhle Lincoln měl obrovského psa. A nic, bez reakce."

"To mi připomíná Adele, když se objevila u mě v pokoji, aby mi řekla, že mě má taky ráda," ušklíbl se Niall.

Adeline ztuhla. Ano, Nialle, děkuji, lepší situaci pro porovnání mé fiktivní osoby s reálnou sis nemohl vybrat.

"Vážně ses mu tam vloupala?" vynořil se Harry z novin s pobaveným výrazem na tváři.

Adeline jenom pokrčila rameny. "Není problém, když jsi manažer. Dají ti kartu i od pokoje, který není tvůj."

Tak to sice nebylo, ale nevadí.

"Ta Adeline," vrátil se Louis k tématu, "je fakt děsivá. Myslel jsem si, že je jenom legendou. Že nás taxikář strašil pohádkami z newyorského podsvětí proto, abychom mu nechali vyšší spropitné," zamumlal.

"A zatím ta ženská opravdu existuje. Ve dne chodí mezi běžnými smrtelníky a v noci vraždí. Třeba jsme ji dokonce někde potkali a nevíme o tom. Fuj, to je hnus," oklepal se Niall.

Ehm... kdybyste jenom věděli. Ale každý děláme to, co nejlépe umíme, že?

"Víte co? Nechme toho," rozhodla nahlas Delle. Nechtěla, aby se v tom kluci dál hrabali. Čím déle nad tím totiž přemýšleli, tím spíš si mohli začít všímat jistých podobností mezi cleanerkou a vlastní manažerkou. I přesto, že by se jim podobnost pravděpodobně zdála absurdní, Adeline nehodlala nic riskovat.

"Dobrý nápad. Ještě chvilku déle a budu mít strach jít večer spát," zazubil se Niall.

"Doufám, že vraždí jenom v New Yorku, rád bych spal klidně alespoň doma," přidal se k němu Louis.

"Co tady řešíte?" objevil se ve dveřích Liam.

"Že máme rádi svůj život," vysvětlil Niall a láskyplně se usmál na Adeline.

Tu bodlo u srdce. Znovu začínala litovat toho, že se do téhle situace dostala. Že si to takhle zkomplikovala. Vždyť kdyby nekývla na jeho návrh o přátelství, nikdy by se ji nesnažil "zachránit" před barmanem Ryanem. Nikdy by to nevedlo k následnému polibku a emočním výlevům. Nikdy by pak nepřišla na ten šílený nápad se vztahem. A nikdy by pak nemusela zabít někoho, na kom jí záleželo. Ano, i když by svůj cit rozhodně nenazvala láskou, na Niallovi jí záleželo.

Vážně, Nialle, kdybys jenom věděl...