What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

22

Adeline se v duchu ušklíbla. Věřit. Mně. Haha.

"Jak jsi na to přišel?" Nadzvedla obočí.

Niall pokrčil rameny. "Říkej tomu intuice."

"Neznáš mě."

"Je čas to změnit."

"Cože?"

"Už dlouho poslouchám, jak skvělá manažerka a kamarádka jsi. O tom prvním jsem se už stihl přesvědčit, ale chci moct tvrdit i to druhé. Můžeme být přátelé? Zapomenout na všechno ošklivé, co se mezi námi stalo?"

Ne. Žádné přátelství. Žádné emoce, žádné vzpomínky, žádné sympatie. Vždyť tě mám za pár měsíců zabít!

"Samozřejmě," usmála se Delle, ale někde uvnitř moc dobře věděla, že do tohohle přátelství bude investovat jenom Niall. Ona nemohla.

"Tak na naše přátelství," zvedl Niall ze stolu poloprázdný kokos s piñacoladou a ťukl si s kokosem Adeline.

"Měli bychom se vrátit. Je pozdě."

"Kolik... bože, půl třetí?!" Rozsvítil Niall mobil, "máš pravdu. Měli bychom jít."

O několik minut později už zase seděli v taxíku a mířili zpět do hotelu. Nemluvili. Oba byli unavení a ponoření do svých myšlenek. Když dojeli zpátky, Niall zaplatil a pak se s přáním hezké noci rozešli do svých pokojů.

Když se Adeline probudila, bylo skoro poledne. Nechtělo se jí vstávat, nejradši by v posteli zůstala celý den, ale když viděla, jak je venku krásně, nakonec se z postele se zívnutím vyhrabala. Nahodila na sebe první, co jí přišlo pod ruku, trochu si upravila obličej a vlasy, vzala kartu od pokoje a sešla dolů, do hotelové restaurace na oběd. Posadila se u malého stolku u okna a začetla se do menu.

"Máš tu volno?" ozvalo se nad ní.

"Bohužel ne, čekám na svého přítele a syna, půjdeme si koupit dům," vymumlala a když zvedla oči od jídelního lístku a viděla, jak se Niall tváří, vybuchla smíchy.

"Haha," protočil očima Niall a posadil se naproti, "už máš vybráno?"

Adeline mu beze slova podala menu. "Vypadá to dobře."

"Taky je to pěkně drahý hotel," mrkl na ni Niall, "máš nějaké plány na dnešek?"

"Ani ne. Asi... asi půjdu na pláž a budu se péct na sluníčku," usmála se Delle.

"A nechceš se přidat k nám? Měli jsme v plánu jít s klukama na Malibu."

"Malibu," nadzvedla Adeline obočí, "chcete se dobrovolně nechat rozšlapat pološílenýma holkama? Ne, děkuji, nemám zájem."

"Ale no tak," rozesmál se Niall, "snad to nebude tak hrozné. Lidi tady jsou na nás zvyklí."

"Tím 'nás' myslíš One Direction nebo celebrity obecně?"

"Nemám rád výraz 'celebrity'," ušklíbl se Niall, "ale přesně ty jsem myslel."

"Tak to je dost nepřesvědčující. Nemůžeš vědět, jak budou reagovat konkrétně na vás."

Niall protočil očima. "Ty ses snad se smyslem pro povinnost už narodila."

"Jen díky tomu jsem pořád naživu," pokrčila Adeline rameny a pak jí došlo, co zase řekla.

Kurva, Adeline, vzpamatuj se! Začni si už do prdele dávat bacha!

"Vážně by ses měl naučit rozeznávat, kdy si z tebe někdo dělá srandu," rozesmála se, když viděla Niallův obličej. Uf, tak tohle by mi sežral.

"Nelíbí se mi, když si ze mě pořád utahuješ," zaškaredil se Niall, ale ihned se mu rozzářil obličej, když se objevil číšník.

Oba si objednali jídlo, a když číšník zmizel, Niall se vrátil k předešlému tématu.

"No tak, Delle, pojď s námi! Vždyť kamkoliv jdeme, zavřeš se do svého pokoje nebo trávíš čas jinak, ale vždycky sama."

"Jsem samotář," pokrčila rameny, "a navíc, tohle je moje práce, ano? Jste mí klienti, a s těmi obvykle do baru nechodím."

"Ale jsme taky tví kamarádi," namítl Niall, "a s těmi bys už někam jít měla. A pláž je přece fajn místo. Neříkej, že ne, včera ti nevadila."

"Včera bylo pozdě, byla tma, a navíc ses zaručil, že v tuhle hodinu nás spolu nikdo neuvidí. A to je něco jiného než jít uprostřed dne na Malibu, zvlášť jako celá skupina."

"Zaručil? Ne," zavrtěl hlavou, "tohle jsem ti zaručit nemohl a ani nikdy nebudu moct. Nikdy nevíš, kdo tě sleduje a může tě poznat."

"Tos mě vážně uklidnil," protočila očima Adeline s notnou dávkou ironie, "teď už nikam nepůjdu ani s jedním z vás."

"Ani s Harrym na večeři? Podle všeho se ti tam líbilo," uchechtl se Niall.

"Co?!" vyjekla Adeline, "on vám to řekl?!"

"Nám? Ne. Ale mně ano, protože ví, že se mu tě nepokusím vyfouknout jako ostatní."

"To si děláš prdel," chytla se Adeline za hlavu, "nemůžou si na chvíli dát všichni pohov?"

Niall se pousmál a strčil do pusy vidličku s jídlem, které mu číšník chvíli předtím přinesl.

"Je to dřina, co?"

"Upřímně? Někdy bych chtěla vypadat co nejhůř. Člověk nemůže v klidu vyjít ven jinak než v příliš velkém svetru, aniž by sledoval hladové pohledy svlékající ho z oblečení. A to nemluvím o tom, jak se vždycky leknu, když na mě zatroubí nějaký idiot v dodávce. Hrůza," protočila očima.

Niall se usmál. "Ale někdy se ti to líbí."

"Jo," přikývla Delle, "někdy je to fajn. Stačí se hezky usmát a hned mám, co chci."

Niall tiše hvízdl. "Takže manipulátorka!"

"Jenom trošičku," mrkla na něj, odložila vidličku a vstala od stolu.

"Takže ve tři před hotelem?" Zeptal se Niall.

"Fajn," protočila očima Adeline a vydala se zpět do pokoje.