What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

53

Hey everybody! Další díl je tady! Doufám, že se vám bude líbit a že třeba zanecháte po sobě stopu ;)

Love,

Miky xx

Všechno dělala jako robot. Sprcha? Hotovo. Obléknout? Hotovo. Zpátky do auta? Hotovo. Dvě hodiny po tom, co opustila nemocnici, stála znova před ní. Obyčejně by přemýšlela a analyzovala situaci a hodnotila, zda by nebylo lepší zaparkovat spíše někde vzadu, aby si jich všimlo co nejméně lidí. Ale teď jí to bylo úplně jedno.

Stála před budovou nemocnice a nemohla se rozhoupat k tomu, aby vešla dovnitř. Měla strach, co se tam dozví. Nebo co uvidí. Děsila se svých vlastních představ.

Asi už jsem viděla příliš.

Tehdy ji někdo vzal za ruku. "Tak pojď," usmál se na ni Louis. Adeline mu vrátila něco, co mohlo připomínat úsměv, a vydala se za ním dovnitř. Jako ve snu se nechala vést bílými chodbami a jen z dálky slyšela, jak se každou chvíli jeden z kluků někoho ptal na další instrukce. Ožila až když se před ní objevil doktor, kterého už znala.

Upřeně jej pozorovala od chvíle, kdy jej zmerčila, a snažila se z jeho tváře vyčíst odpověď na všechny své otázky.

Jak je na tom? Žije? Bude v pořádku? Dostane se z toho?

"Pan Horan už je na pokoji," oznámil doktor.

"Bude v pořádku?" vyhrkla Adeline.

"Doufám, že ano."

"Doufáte?!"

"Ano, to je vše, co nyní můžu udělat. Prvních 24 hodin bývá kritických, může se stát cokoliv. Ale zatím vše probíhá bez komplikací," dodal, když viděl, jak se Harry s Liamem nadechují k otázce. "Zachránila jej vaše duchapřítomnost. Zastavení krvácení, zajištění dýchání a záchranné služby během pěti minut, to je opravdu obdivuhodný výkon."

"To Adele, všechny nás komandovala," zazubil se Liam.

Doktor se trochu pochybovačně podíval na Adeline, která pořád nějak nevypadala jako někdo, kdo by byl schopný komandovat. Ale nic neřekl.

"Co mu tedy je?" zajímalo Louise.

"Má docela těžký otřes mozku a ještě několik dalších poranění hlavy. Naštěstí byla rychle ošetřena, takže je možné, že nebude mít žádné trvalé následky. I přesto ale ztratil hodně krve, takže je slabý a potřebuje odpočívat. Pak má ještě zlomený levý loket, to je ale to nejmenší."

"Můžu jít za ním?" hlesla Adeline.

"Jste si jistá, že to zvládnete?" díval se na ni nevěřícně doktor.

"Adele? Určitě. Já si jistý jsem," vložil se do rozhovoru Harry. Liam s Louisem přikývli. Doktor tedy nic nenamítal a pokynul jim, aby šli za ním. Prošli chodbou až na úplný konec, pak prošli dveřmi na jednotku intenzivní péče a ještě pokračovali chodbou kousek dál. Pak doktor otevřel dveře na levé straně a pokynul Adeline, aby vešla dovnitř. Ta chytla Liama za ruku a aniž by se ohlédla na doktora nebo kohokoliv jiného, vtáhla jej za sebou dovnitř.

Ležel tam. Bledý, s propadlýma očima, zafačovanou hlavou i rukou, napojený na protivně pípající přístroje. Hrudník se mu pravidelně zvedal a Niall tiše oddechoval. Spal.

Když jej Adeline viděla, cítila, jak z ní všechno opadává. Sice se jí hrozně ulevilo, ale najednou se cítila hrozně unavená a slabá. Kdyby jí Liam nepodstrčil židli, pravděpodobně by se poroučela k zemi. Hráze jejího sebeovládání povolily a v té chvíli se jí z očí začaly kutálet slzy.

"Adele, jsi v pořádku?" zneklidnil Liama pohled na její mokré tváře.

"Jsem. Necháš nás, prosím?" zašeptala.

Chvíli váhal, ale pak přikývl a vycouval z pokoje. Když odešel, Adeline si přisunula židli blíž k Niallově posteli a chytla jej za ruku.

"Broučku, jsem u tebe," zašeptala, "a už odtud neodejdu. Budu u tebe pořád, navždy. Protože," tu se zhluboka nadechla, "tě miluju."

A se zděšením si uvědomila, že to myslí vážně. Z očí se jí vyvalily slzy a ona tlumeně vzlykla. Všechny zábrany z ní v tu chvíli spadly. Všechny hradby, které si nastavěla mezi sebou a okolím a dokonce i sama v sobě. Všechny obranné mechanismy, všechno, co si nikdy nechtěla sama přiznat, teď vyplavalo na povrch. A už to nešlo vrátit zpátky.

Uvědomila si, co už zase udělala. A jak to opět skončí. Uvědomila si, že už podruhé přijde o někoho, koho miluje. Tentokrát to navíc bude muset udělat sama. Leda že by...

"Musím mluvit s Lish," vymumlala si pro sebe. Vstala ze židle, natáhla se, aby Niallovi vtiskla polibek na tvář a pak přešla do nejvzdálenější koutu místnosti. Vzala mobil a vytočila číslo své nejlepší kamarádky.

"Adeline?!" Ozvalo se v telefonu překvapeně, "nezabilas jej ještě, že ne?!"

"Ne," hlesla Delle, "zamilovala jsem se do něj."

V telefonu se rozhostilo ticho.

"Lish? Jsi tam?"

"Jsem," začala Alisha a bylo slyšet, že se pousmála, "ale pokud čekáš překvapenou reakci, tak se jí nedočkáš. Čekala jsem, že se to stane."

"Cože?!"

"Znám tě ze všech na světě úplně nejlíp, Adeline. Vím, že nejsi tak necitlivá, jak působíš. Vím, že umíš milovat. A taky znám Nialla, alespoň z médií a videí. Já vím, je to hrozně povrchní, ale... už mě napadlo, že byste spolu byli super."

"To jsi nemohla vědět," přerušila ji Adeline, "ale to teď nehraje žádnou roli. Lish, co mám dělat?"

Na druhé straně se rozhostilo ticho. Pak se Alisha ozvala, ale její hlas najednou postrádal jakýkoliv náznak pobavení nebo radosti. "Adélko... ty to víš ze všech nejlépe."

"Já ale nemůžu," hlesla Delle, "nemůžu!"

"Mrzí mě, že to musím říct," řekla váhavě Lish, "ale obávám se, že teď už nemáš jinou možnost."