What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

64

Guys! Jsem opět tady!

A protože místo psát eseje, píšu fanfiction, mohu vám dneska naservírovat nový díl :D 
Doufám, že se vám bude líbit, a že po sobě případně zanecháte stopu ;)

Love,

Miky xx

Niall se zážitky nešetřil. Kromě prvního dne po příletu, kdy se jen tak povalovali na pláži a zpracovávali časový posun, měl na každý den připraveno něco vzrušujícího. Hned druhý den vyrazili na plavbu kolem ostrova na vypůjčené, soukromé lodi; koupali se v lagunách, vyhřívali se na horkém písku na opuštěných, nedostupných plážích a milovali se na lodi zaparkované v některé z nádherných zátok. Následující den vyrazili pro změnu na výlet po ostrově a procházeli se pralesem. Tentokrát raději s průvodcem, ale i tak to byl nádherný zážitek. Další dny se potápěli, navštěvovali tržiště a okolní pláže, projížděli se po ostrově, využívali služeb hotelového wellness a večerních party.

Ani se nenadáli a týden v ráji se nachýlil ke konci. Čekal je poslední den na lodi. Každý se jen s malým batůžkem vydali pralesem k moři, kde už na ně čekala lodička velká tak akorát pro ně dva. Nalodili se, Niall nastartoval a o chvíli později už vyplouvali.

"To mi řekni," začala rozhovor Adeline, jen co se vzdálili od břehu, "jak kluk z irského vnitrozemí přijde k řidičáku na loď v Karibiku?"

Niall se na ni otočil a oslnivě se usmál. "Jsem Niall Horan. Jak asi myslíš, že jsem k němu přišel?"

Adeline se rozesmála a zavrtěla hlavou. "Takhle zneužívat svého jména..."

"Říká ta, která ovládá Nialla Horana a celý New York svou krásou?" ušklíbl se Niall.

"Pfff," prskla Delle, "já za to na rozdíl od tebe nemůžu."

Niall se rozesmál. "Jistě, protože do fitka ti někdo chodit přikázal, viď?"

"A dost, moc mluvíš," vstala Adeline ze svého místa, zezadu Nialla objala a začala mu líbat krk.

Niall překvapeně vzdechl a Delle se zachechtala. "Mám tě."

"To je přesně to, o čem mluvím. Hned toho nech, nebo se přestanu ovládat. A pak přestanu ovládat i loď a doplujeme až do Anglie," zazubil se a Adeline se rozesmála.

Bylo jí nádherně. Tropické slunce se jí opíralo o opálenou kůži, vítr čechral vlasy. Když Niall zakotvil loďku v malé zátoce mezi skalami a pralesem, rozvalila se na měkké podložce a nechala se houpat na vlnách. 

"Chtěla bych takhle zůstat ležet už navždy," povzdechla si spokojeně.

Niall se ušklíbl. "Aby na tebe pršelo a stříkaly vlny, až přijde hurikán?"

Adeline nahmatala svůj plážový ohoz a se smíchem jím Nialla přetáhla. "Musíš mi kazit romantiku?!"

"Ne. Romantika totiž teprve začíná," mrkl na ni Niall, otevřel úschovný prostor a vytáhl odtamtud polystyrenovou krabici. Pak se přesvědčil, že je loď dobře ukotvená, bednu hodil do vody a skočil za ní. Pak popadl popruh od krabice a vydal se ke břehu. Adeline jej nevěřícně sledovala. Co má v plánu?

Za chvíli jí to bylo jasné. Niall doplaval na pláž, položil krabici na písek a pak z ní začal vytahovat různé věci: nejprve velký šátek, který rozložil, a následně plno ovoce a zeleniny, grilované ryby a láhev s vodou, které na šátek položil.

"Podává se oběd, madam!"

"A to mám jako skákat do vody?" zatvářila se Adeline naoko otráveně.

"Děláš si ze mě legraci?" zamračil se Niall a hned na to se rozesmál. "A dělej, nebo ti to sežeru!"

Ok, tak to bych asi měla pohnout, jinak to ten kašpar opravdu celé sežere.

O chvíli později se oba s plnými žaludky vyvalili na horký písek a odpočívali po jídle a potom se zvedli, aby se osvěžili v chladné vodě oceánu. Trochu blbli, a pak se Adeline zadívala někam na břeh.

"Nepřipadá ti, že to tamhle vpravo vypadá jako chaloupka?" ukázala směrem, kterým se dívala.

Niall se otočil a naklonil hlavu. "No jo, máš pravdu. Chceš se tam jít podívat?"

"A nebudou tam nějací hnusní pavouci a hadi?"

Niall se pousmál a láskyplně se zadíval na dívku vedle sebe. Vypadalo to, že ta neohrožená, hubatá a drzá ženská, která by byla schopná snad všeho, se přece jen něčeho bojí. A přišlo mu to hrozně roztomilé.

"Co se směješ?!" stříkla na něj vodou.

Niall se uchechtl a pokrčil rameny. "Jsi roztomilá, když se bojíš."

"Nebojím," vyplázla na něj Adeline jazyk a aby svým slovům dala důraz, vydala se směrem ke břehu. Pro boty se jí na loď nechtělo, a tak se k houštině, ve které se něco jako dřevěná chaloupka rýsovalo, vydala bosky. Niall ji následoval. 

Když k zelenému porostu dorazili, zjistili, že to vlastně až taková houština není. Mezi rostlinami totiž vedla v písku cestička, která se o několik metrů dál měnila v žebřík, který končil na dřevěné terase nevelké chatky schované mezi palmami.

"Mám jít první?" zeptal se Niall a Adeline přikývla. Udělal tedy první krok, aby vyzkoušel, jestli žebřík drží, pak další, a další... a už stál na terase. Než se stihl otočit, stála vedle něj i Adeline. Niall zaklepal na dveře, a když se odtamtud nic neozvalo, vešel dovnitř.

Vnitřek chaty je oba překvapil. Čekali totiž polorozpadlou barabiznu plnou plísně a zatuchliny, ale chaloupka vypadala, že ji ještě nedávno někdo obýval. Uprostřed stál nízký stůl a v rohu vedle něj byly naskládané kulaté sedací polštáře. V druhém rohu stála jednoduchá skříň, ve třetím na několika háčcích visely rybářské sítě a několik dalších udělátek, a ve čtvrtém rohu stála postel. Kromě toho ze stropu visela dvě lana, která se níže spojovala a proplétala a tvořila už na pohled celkem pohodlnou lehací síť.

"Myslíš, že tady někdo bydlí?" zašeptal Niall.

Adeline se rozhlédla a zavrtěla hlavou. "Podívej," ukázala na sítě. Byly zaneřáděné pavučinami, a pár podobných pavučin bylo i v dalších rozích chaloupky. "Kdyby tady někdo bydlel, pavučiny si tady nenechá. Ale pokud tady někdo byl, odešel teprve nedávno."

"To máš asi pravdu," přikývl Niall a vyhlédl z malého okna směrem na moře, "ale pokud tady někdo bydlel, nechápu, proč odtud odešel. Vždyť takhle si představuju ráj."

"Vážně?" nadzvedla Adeline obočí.

Niall přikývl. "Moře, prales, slunce a božský klid. Kdybych chtěl utéct před světem, schoval bych se tady."