Tak jsem se i při psaní tuny esejí v angličtině (ano, přivezla jsem si Erasmus domů) dokopala k tomu, abych napsala další díl ;) Doufám, že vám zpříjemní karanténu a že po sobě zanecháte stopu ;)
Love, Miky
A bylo to. CD bylo venku, Release party proběhla naprosto skvěle, prodej vystřelil nahoru ještě rychleji, než se očekávalo, a Niall s Adeline trčeli ve vzduchu někde nad Atlantikem.
Detaily jí neřekl. Chtěl, aby to bylo překvapení. A tak Adeline nevěděla, kam přesně letí, ani na jak dlouho. Ale bylo jí to jedno. Byla už smířená s tím, že tohle je jejich první a zároveň poslední dovolená a byla odhodlaná si ji užít naplno. Za všech okolností, bez ohledu na to, co se bude dít.
Po nekonečných hodinách letu a několika mezipřistáních konečně byli na místě. A jakmile vyšli z letištní haly a ona zjistila, kde se nachází, úplně oněměla. Byla to Saint Lucia. Niall potěšeně sledoval Adelinin výraz, zatímco před nimi zastavilo auto, které je mělo dovézt do hotelu. Ten byl pro Delle dalším překvapením. Měli totiž pro sebe celou vilu s bazénem a nádherným výhledem na prales. A co bylo nejlepší, byl tam naprostý klid a tolik soukromí, kolik si jenom mohli přát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Adeline se opřela o zábradlí a nevěřícně se rozhlížela kolem. Když zůstali sami, kolem pasu se jí ovinuly Niallovy ruce.
"Líbí?"
"To jako vážně? Lucia byl vždycky můj sen," usmála se Adeline.
Niall si ji otočil k sobě, zastrčil jí za ucho pramen vlasů a políbil na čele. "A ty zase ten můj."
"Jdi ty," šťouchla do něj a vydala se dovnitř vily. Byla opravdu nádherná. Jenže jakmile se Adeline rozhodla vyzkoušet postel, už z ní nevstala. Byla cestou, časovým posunem a stresem posledních týdnů tak unavená, že okamžitě usnula. Když se Niall po několika minutách vydal do vily za ní, už spala jako dítě.
Při pohledu na spící dívku se usmál. Poprvé po dlouhé době vypadala spokojeně a v klidu. V ruce ještě pořád držela ucho své kabelky a na nohou měla tenisky. Niall ji tedy zul a vzal všechny věci, které měla kolem a které nepotřebovala, pak se sám svlékl a lehl si k ní. Pak si ještě vzpomněl na jednu věc. Vstal z postele, vytáhl ze své tašky malou krabičku a schoval ji do sejfu. Teprve potom se spokojeně uvelebil v posteli a za chvíli už spal taky.
Probudil se až ráno. Otočil se a zjistil, že je Adeline pryč. Zvedl se na rukou, aby se rozhlédl, a tehdy ji uviděl. Ponořená po prsa ve vodě, opírala se o kraj bazénu a kochala se pohledem i atmosférou okolí. Niall se přistihl na tom, že se usmívá. Vstal z postele, popadl ručník a přešel k bazénu taky.
"Dobré ráno," oslovil ji.
"Dobré ráno," otočila se na něj Adeline s úsměvem a Niall naprázdno polkl, když si všiml, že je úplně... neoblečená.
"Jsi vzhůru dlouho?"
"Ne," zavrtěla hlavou Adeline, několika tempy přeplavala bazén a opřela se o břeh vedle místa, na kterém seděl Niall, "jenom chvíli. Ale stihla jsem nám objednat snídani."
"Přinesou nám ji tady?"
"Hm," potvrdila Adeline, "ale až za půl hodiny. Takže máme spoustu času."
"Spoustu času k čemu?" zajiskřilo Niallovi v očích.
"Myslím, že to moc dobře víš," zazubila se Delle a než stihl Niall zareagovat, vtáhla jej k sobě do bazénu.
Než se podávala snídaně, byli oba oblečení a víceméně usušení, jenom na sebe pomrkávali, zatímco před ně zmatený číšník stavěl talíře s různými druhy ovoce, sladkého i slaného pečiva a všeho, co si mohli k tropické snídani přát.
"Jak dlouho mě tady hodláš držet?" zeptala se Adeline s plnou pusou, když se číšník odporoučel a oni opět zůstali sami.
"Noo... myslel jsem... týden," usmál se Niall.
Delle radostí vypískla. "Týden?! Tak to bude boží!"
To bude, pomyslel si Niall a na tváři se mu rozlil spokojený a šťastný úsměv, když si představil, jak asi bude Adeline reagovat, až na ni začne tasit jedno překvapení za druhým. Pak trochu znervózněl, když ho napadlo, jak asi bude reagovat na to poslední. Ale tu myšlenku zahnal. Nějak to přece dopadne. A soudě podle toho, jak vypadala Adeline spokojeně, klidně a šťastně, i přes to, že strávili celý den v letadle a absolvovali dost výrazný časový posun, bylo všechno v naprostém pořádku. A Niall si přál, aby to tak zůstalo napořád.
Netušil, že Adeline zrovna taky přemýšlí nad jistým překvapením. Naprosto odlišným od těch, které plánoval on. Myšlenku sice co nejrychleji zahnala někam hluboko, ale i přesto tam někde pořád byla.
Ne. Máš poslední týden na to, Bowmanová, abys vyždímala ze svého života co nejvíc. Máš poslední týden na to, abys jej udělala šťastným. Nepokaz to.
Adeline se otočila na Nialla. Když viděla, jak na ni zasněně a láskyplně kouká, musela se usmát. Vstala, přešla k němu, posadila se mu na klín a objala jej.
