What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

55

Hello! Konečně jsem se dostala k tomu, abych napsala další díl. Doufám, že se Vám bude líbit a že po sobě zanecháte stopu ;) 

Love,

Miky xx

O několik hodin později do místnosti vešel lékař a v těsném závěsu za ním Liam. Když uviděl, že Adeline leží přitulená k Niallovi a že ji Niall objímá, spadl mu obrovský kámen ze srdce.

"Díkybohu," vydechl s úlevou, "ta holka je fakt neskutečná."

"Prosím?" otočil se na něj doktor.

"Ale ne, nic. Asi bych ji měl probudit a přinutit ji jít se vyspat do hotelu."

Doktor přikývl. "To je moc dobrý nápad. Pan Horan je evidentně mimo ohrožení života, takže můžete jít v klidu domů."

Liam přikývl a přešel k posteli. "Adele," zašeptal a pohladil ji po ruce, "vstávej."

Ta sebou pod jeho dotekem trhla a vyšvihla se do sedu s vyděšeným výrazem.

"Klid! To jsem jenom já," usmál se na ni.

"Do háje, Liame! Víš, jak jsi mě vylekal?" vydechla a děsivě zívla.

"Promiň," zazubil se.

Adeline se protáhla a slezla z postele. Sedla si na kraj a dala se do zavazování tkaniček u tenisek. Liam viděl svěšená ramena, rozcuchané vlasy, ztrhaný obličej a kruhy pod opuchlýma očima. To musela být opravdu těžká noc.

"Vypadáš hrozně," zhodnotil její zjev.

"Děkuji," ušklíbla se Adeline, "ale ptal se tě na to snad někdo?"

Liam se rozesmál. "Vidím, že u tebe je všechno v naprostém pořádku."

Adeline na něj vyplázla jazyk. Pak se otočila, natáhla se a vtiskla Niallovi polibek na tvář. "Odpočívej, lásko. Brzy se k tobě vrátím," zašeptala.

Byla tak unavená, že po cestě na hotel usínala. Jen tak tak se dobelhala do svého pokoje a sotva za sebou zavřela dveře a skopla tenisky z nohou, padla i v džínách do postele a okamžitě usnula.

Probudila se večer, kdy už zapadalo slunce. První, co udělala, bylo, že se převlékla do plavek a vydala se k hotelovému bazénu. Připadala si snad ještě víc unavená než předtím, než šla spát, a potřebovala se trochu probrat.

Tím, že už bylo pozdě, byl hotelový bazén téměř prázdný, což se jí zrovna hodilo. Neměla chuť poslouchat křik malých harantů nebo jejich matek, ani neměla zájem o obdivné či závistivé pohledy, prostě chtěla svatý klid, alespoň na chvíli. Položila svůj ručník na volné lehátko, skopla z nohou žabky a s úlevným heknutím se ponořila do studené vody. Položila se na záda, hlavou se opřela o břeh a zavřela oči. Nepotřebovala plavat, chtěla chvíli jen... existovat.

Jenže její vlastní neodbytné myšlenky jí nedaly pokoj. Viděla Niallův bledý obličej, krev na polštáři milionáře Dannyho a tváře všech mužů, kteří jí občas dělávali společnost. Slyšela svist kulek a chraplavý šepot umírajícího Sama a cítila bolest v rameni, jak se do něho zabořila kulka. Měla dost. Věděla, že pokud tohle neskončí, pravděpodobně se z toho zblázní.

Otevřela oči, vylezla z bazénu a aniž by se pořádně osušila, se vydala zpátky do svého pokoje. Tam se zamkla, vytáhla z minibaru víno, vzala do ruky mobil a posadila se na proutěné křeslo na balkóně. Obvykle by se možná zastavila nad tím, jak romantický výhled jí to poskytovalo, dnes ji však i tenhle výhled na zapadající slunce nad oceánem deprimoval. Otevřela láhev vína a nalila si plnou sklenku. Obvykle by se možná pozastavila nad tím, že je to buranské, ale dneska jí to bylo jedno. Přemýšlela o důležitějších věcech.

Chvíli seděla a jen koukala "do blba", potom však vstala a chodila po balkóně sem a tam. Nakonec se opřela o zábradlí, upila ze sklenice a zadívala se do dálky. Tehdy se jí na tváři objevilo něco jako úsměv. Dostala nápad.

Ihned vzala do ruky mobil a vytočila číslo Alishi.

"Ahoj Adele," ozvalo se po několika tónech v telefonu.

"Ahoj Lish. Mám pro tebe nabídku. A ještě než ji odmítneš, tak věz, že platím trojnásobně."

Alisha se zasmála. "Tak v tom případě mám chuť tuhle lákavou nabídku odmítnout ještě dřív, než ji učiníš, protože už teď mi platíš pěkný balík. A jestli jsi za tohle ochotná dát trojnásobek, musí jít minimálně o život."

"Máš pravdu."

"Cože?"

"Jde o život. Ale ne ani tak o ten tvůj, jako ten můj a... Nialla."

Na druhé straně se rozhostilo ticho. Alisha se několikrát zhluboka nadechla, než se znovu ozvala. "Co po mně chceš, Adeline?"

"Potřebuju zjistit, kdo je Megaboss," téměř zašeptala Delle, "a asi těžko to můžu udělat sama, když mi za zády pořád poskakují dva páry blbečků. A i kdyby to nedělali, já nejsem ta, kdo se nabourá do každého systému, který si umane. Takže, jsi v tom se mnou?"

"Delle, já... víš, co to pro mě znamená?" odpověděla zdráhavě Alisha.

"Jsem si toho moc dobře vědoma, Lish. A mrzí mě, že tě do toho zatahuji. Ale jsi moje jediná naděje."

"Víš, že je ta naděje opravdu pramalá?"

"Vím," povzdechla si Adeline, "ale jsem ochotná jít do toho. Pokud půjdeš taky."

"Ty jej vážně miluješ, viď?" objevil se opět v Alishině hlase náznak úsměvu.

"Tak moc, až mě to děsí," špitla Delle.

"Fajn. V tom případě jdu do toho," rozhodla se Alisha. "Jen mi řekni, co hodláš dělat, pokud to nevyjde?"

Adeline se odmlčela. Znovu se napila vína a zadívala do dálky.

"Delle?"

"Pokud to nevyjde," vydusila ze sebe, "tak Nialla zabiju. A pak pošlu kulku do hlavy i sobě."