What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

42

Další díl je tady! :)

Doufám, že se vám bude líbit. Komentáře a votes potěší :)

Miky xx

Luxusní auto zastavilo u vysoké budovy v centru města. Vystoupila z něj štíhlá, perfektně upravená dívka. Široký klobouk znemožňoval kolemjdoucím zahlédnout barvu jejích očí a co nezvládl klobouk, dokončily sluneční brýle, i když bychom dnes po slunci pátrali marně. Její tmavé vlasy jí splývaly po ramenou a maskovaly tvář tak, že jediným výrazným bodem na dívčině tváři byly rty obtažené sytě rudou rtěnkou. Dívka jemně popotáhla své tmavé, přiléhavé šaty směrem dolů a poupravila si rukáv černé, kožené bundičky. Na svých černých, vysokých lodičkách přešla na druhou stranu auta a otevřela dvířka spolujezdce. Vytáhla odtamtud menší a-jak jinak- černou aktovku, dveře zabouchla a než zmizela uvnitř vysoké budovy, auto bylo zamknuto.

"Vítej zpět," přivítal ji mladý muž, který postával u dveří a plnil službu ochranky.

Dívka jenom kývla a aniž by se zastavila, pokračovala v cestě. Když vešla do již připraveného výtahu, zmáčkla příslušné tlačítko a kabina se dala do pohybu. Dívka netrpělivě poklepávala konečky prstů o aktovku po celou cestu, kdy byl výtah výš a výš. Případné spolucestující by mohlo její klepání znervózňovat, ale ona byla ve výtahu sama.

Když se konečně dveře na jednom z posledních pater otevřely, dívka bez zaváhání opustila kabinu a vydala se chodbou z obou stran lemovanou skleněnými stěnami, za kterými se nacházely kanceláře a zasedací místnosti. Klepot jejích podpatků se rozléhal po celém patře a přitáhl tak pozornost všech lidí, kteří se zrovna na patře nacházeli a kteří si začali něco vzrušeně šeptat. Dívka na to nebrala ohled a pokračovala až do místnosti na konci chodby. Pečlivě za sebou zavřela dveře a rázem se ocitla v prosklené místnosti s nejúchvatnějším výhledem na Manhattan.

"Johnsone," kývla na muže sedícího za stolem, "tak se znovu shledáváme."

"Adeline," polkl naprázdno, "rád tě vidím."

"Ne, nevidíš," ušklíbla se a posadila se naproti němu. Johnson její odpověď raději ignoroval. Měla pravdu a oba to věděli.

"Takže... proč jsi tady?" Začal.

"Dvě věci. V první řadě... vzkaž Bossovi, že se Horan posouvá na listopad. Osobní důvody."

Johnson se uchechtl. "Osobní důvody? Co si mám pod tím představit? Že s ním spíš nebo..."

Kdyby pohledy mohly zabíjet, právě by byl zpopelněn.

"Do toho ti, kurva, nic není," zašeptala Adeline tak hrozivě, až se Johnson oklepal.

"Dobře, promiň," pípl jak vystrašené kuřátko a pokynul Delle, aby pokračovala.

"A druhá věc. Danny Lincoln. Tip jsem na něj dostala už od toho, který tu byl před tebou. Pak ho někdo odrovnal, nedivila bych se, kdyby to byl Danny sám. Chci o něm všechno."

"Samozřejmě," přikývl Johnson a ze své aktovky vytáhl tlustou složku. Adeline kývla hlavou, což se v tomhle případě rovnalo nejvyššímu ocenění, složku převzala a strčila ji do svého kufříku.

"To je vše. Vyřiď Bossovi, že ještě pořád čekám zálohu na Horana."

Pak vstala, upravila si šaty, kývla na Johnsona a vypochodovala z místnosti. Ten se za ní ještě naposledy podíval, než se zavřely dveře, a modlil se, aby v tom kufříku nikdy nebyla složka nadepsaná jeho jménem. Věděl totiž, že ti, kdo se do ní jednou dostali, byli už teď prakticky mrtví.

A to mu svým způsobem zlepšilo náladu. Hlavně kvůli té poslední. Věděl, že pokud se něco posere, skončí jako jeho předchůdce. Ale pokud všechno půjde podle plánu, o čem už teď nepochyboval, již brzy měl být volný.

***

"Kluci, bere vám Adele telefon?"

"Proč voláš Adele?" Zvedl Louis oči od svého talíře a tázavě se zadíval na Nialla.

"Potřebuju se jí na něco zeptat," ošil se Horan. V duchu zanadával, že trochu nepřemýšlel, než otázku vypustil z pusy.

"Zeptat se? Vážně? A na co?" Přidal se do rozhovoru Harry.

Niall se prosebně podíval na Liama. Ten pochopil.

"Není to jedno? Ne, nebere. Taky jsem jí zkoušel volat."

"Co kdybyste jí na chvíli dali pokoj?" Ozval se Paul, který se právě objevil u stolu a pravděpodobně slyšel poslední větu.

"Ty víš, kde je?" Nadzvedl obočí Harry.

"Řekl bych, že využívá den volna k tomu, aby nemusela být s vámi," ušklíbl se a posadil.

"Ona má volno? Ach jo," ozvalo se ze čtyř hrdel zároveň. Paul se na ně tázavě zadíval a povzdechl si.

"Nemusím vám doufám vysvětlovat, že vaše vztahy s Adele končí tady?"

"Jako tady u stolu?" Položil Harry pitomou otázku a zatvářil se jako neviňátko. Zbytek skupiny se rozchechtal.

"Buď tak hodný, Harry, a nedělej ze mě debila," ušklíbl se Paul a pokračoval, "dobře víte, že je Adeline vaše manažerka, čili šéf. Takže žádné kluby, žádné důvěrné vztahy, žádné nevhodné poznámky, jasné?"

Niall s Harrym si vyměnili pohledy, co neušlo Paulově pozornosti. "Horane, rozuměls?"

"Já? Co... co já? Proč já?"

"Žádné. Důvěrné. Vztahy." Zdůraznil ještě jednou Paul.

"Hele, nepleteš si trochu manažerku s... řeholnicí?" Rozhodl se popichovat Louis.

Paul se moudře rozhodl každou další poznámku ignorovat a dal se do jídla. Začínal litovat, že dal Adeline volno.

"Hele, kluci, vyrazíme dneska do klubu? Znám tu jeden naprosto boží, exkluzivní podnik. Kámoš tam dělá barmana, pustí nás dovnitř," vyrukoval Liam s nápadem. Než Paul stihl zaprotestovat, zbylé tři čtvrtiny už stačily kývnout a nadšeně se mezi sebou bavit.

Dát Adeline dneska volno opravdu byla chyba.