What A Feeling (N. Horan) CZ (PAUSED)

18

Hello loves!

Moc se omlouvám za to, že přidávám díl o den později a že se minulý týden neobjevil vůbec. Mám toho teď opravdu strašně moc, škola, maturita, knihy, přihlášky... no prostě hrůza. Doufám, že se na mě nezlobíte a že to chápete, slibuju, že se vám zase budu patřičně věnovat, jen co to bude možné.

Teď už posílám díl a doufám, že se vám bude líbit ;)

Enjoy xx

"A tys vždycky chtěla dělat manažerku?" zeptal se Harry, zatímco krájel rajčata.

Adeline stála opřená o bar se sklenkou vína v ruce, a právě zpracovávala všechno, co jí Harry řekl o svém dětském snu, který se stal skutečností.

"Ani ne," upila ze své sklenky, "hele, co to bude?"

Harry se otočil a zamračil se. "Jsi děsně zvědavá a netrpělivá. A odbočuješ od tématu."

"Promiň, už jsem taková," zazubila se Delle a ukradla z prkýnka kus rajčete.

"Hej! A taky jsi zlodějka rajčat! Máš ráda rajčata?"

"Miluju je ve všech podobách! Teda skoro. Nesnáším rajskou polévku," zašklebila se Delle.

"Cože?!" otočil se Harry šokovaně, "ty nemáš ráda rajskou?!"

"Ne. Děláš ji k večeři?" uchechtla se Adeline.

"Ne, díkybohu. Jenom jsi asi jediný člověk na světě, kterému nechutná."

"Alespoň jsem originální."

"No to rozhodně jsi," pousmál se Harry a vytáhl z ledničky... lasagne.

"Ha! Lasagne!" všimla si toho Adeline.

"Ty máš doufám ráda?"

"Miluju."

"Aspoň že tak," pousmál se Harry.

Večeře byla po chvilce hotová, Harry prostřel stůl na terase, pustil hudbu a rozsvítil světla. Oba se posadili ke stolu a dali se do jídla. Moc nemluvili, Harryho výborné lasagne si totiž ukradly veškerou pozornost. Když dojedli, Hazz přinesl ještě dezert.

"Teď vážně, chci o tobě něco vědět," posadil se Harry znovu naproti Adeline.

"Fajn. No tak třeba miluju horké maliny se zmrzlinou," vymumlala Delle a pohledem hypnotizovala pohár, který před ní Harry postavil.

"To vidím," uchechtl se Hazz, "řekni mi, co nevidím a nevím."

"No tak dobře," kapitulovala, "co bys chtěl vědět? A neříkej, že všechno," dodala, když viděla, jak se Harry nadechuje k odpovědi. Ten se rozesmál.

"Jak víš, co jsem chtěl říct?"

"Říkají to všichni," pokrčila rameny.

"Adele, ty jsi vážně génius," zavrtěl nevěřícně hlavou, "kde jsi se naučila číst v lidech?"

"Všude možně. Když celý život pracuješ s lidmi, naučíš se to, i kdybys nechtěl."

"Jo, na tom by něco být mohlo," pousmál se, "ale co Paul? Pracuje s námi od začátku a nikdy jsem si nevšiml, že by se v nás vyznal jako ty po dvou nebo třech týdnech."

"Možná to bude z části i o talentu," pokrčila rameny Adeline a strčila si do pusy vrchovatou lžičku zmrzliny.

Harry ji fascinovaně sledoval a pak mu něco došlo.

"Zase jsi změnila téma," vyčetl jí, "jak to děl... víš co, nechci to vědět. Vyprávěj mi o své rodině."

"O čem?!" Vykulila Adeline oči.

"O své rodině." Zopakoval.

"Nemám rodinu."

"Rodiče, sourozenci, strýčkové, nic?" Ujišťoval se Harry.

"Nejsem s nimi v kontaktu, stačí? A nechci o tom mluvit. To, že měním téma, má svůj důvod," zněla najednou Adeline podrážděně.

Harry na ni překvapeně koukal. Takovou reakci nečekal.

"Promiň, nevěděl jsem," vymumlal po chvíli.

"To nic, já se omlouvám. Nechtěla jsem být nepříjemná," uznala i Adeline.

Heh, vážně jsem se teď omluvila?

"Zapomeňme na to," navrhl Harry, "smím prosit o tanec?"

"Cože?!" Rozesmála se Delle, "chceš tančit tady? Mezi prostřeným stolem a bazénem? Nevím, jestli je to dobrý nápad."

"Věř mi," mrkl Harry, "je to bezpečné."

"Nevěřím," vyplázla na něj Adeline jazyk, "nevěřím nikomu."

"Mně můžeš. Alespoň v tomhle," uchechtl se Harry, vzal ji za ruku a druhou jí položil na lopatku.

Tančili tedy na terase sem a tam a Adeline se v duchu ušklíbla. Takové klišé. Nenápadně koukla na Harryho. Ten vypadal, jako by se ocitl v jiné dimenzi a zasněným pohledem se díval 'do blba'.

"Bereš sem každou?" Zeptala se.

"Uhm...Co?!" Vzpamatoval se Harry.

"Ptám se, jestli sem bereš každou."

"Ne," zavrtěl hlavou, "vlastně jsi první."

"První," nadzvedla tázavě obočí Adeline.

"No... teda první, kterou jsem sem vzal na prvním rande."

A taky posledním.

"Aha."

"Hele, já vážně nejsem takový Casanova, jak se říká," povzdychl si Harry frustrovaně, "toho ze mě udělala média."

"To je mi líto," pohladila ho Adeline po ruce a v duchu se pochválila, jak hezký, soucitný tón se jí podařilo ze sebe dostat.

Harry zavrtěl hlavou. "Ti, na kterých mi záleží, to ví. Teď už všichni. Žádné one night stands, žádné kamarádky s výhodami. Nezáleží mi na těle, jde mi o to, co je uvnitř."

Další klišé, napadlo Adeline, ale neměla čas nad tím přemýšlet, protože si všimla, že se Harryho rty začaly nebezpečně přibližovat k těm jejím. Co teď? Nemůže ho přece nechat ji políbit, nemůže...

Pozdě. Harryho rty se dotkly těch jejích a přitiskly se na ně.

Adeline bojovala sama se sebou. Co by bylo na tom, kdyby se s Harrym vyspala? Bude dobrý, poznala to už podle toho, jak líbal. A taky byl sexy. Hodně sexy.

Jenže tu nebyla možnost útěku. Možnost ranního zmizení s falešným příslibem, že zavolá. Ne, protože věděla, že s Harrym musí být ještě téměř pět měsíců v kontaktu. A tak se neochotně odtrhla.

"Ne, Harry, to nemůžeme," vymumlala, "musím už jít."

"Počkej, odvezu tě," hned se vzpamatoval a vytáhl z kapsy klíče od auta.

"To je dobrý, vezmu si taxíka."

"No jistě. Vážně si myslíš, že bych tě nechal jet v deset hodin večer samotnou?" Nadzvedl obočí.

"To už je deset?!" Lekla se Delle.

"Vždyť už jedeme."