Lidi se zbláznili!
Přísahám, že když mě ráno mamka vezla do školy, viděla jsem z okýnka, jak nějaký teenager s lyžařskou kuklou vylézá oknem z random baráku a odnáší si s sebou igelitku s broskvemi. Pokud jsem to dobře pochopila, tak ani ten barák, ani ty broskve nebyly jeho. A pěkně se mi zhoupnul kufr z toho, že v téhle volovině jedu taky!
Jako soráč, ale ty děcka se navzájem vylupujou!
Probrala jsem to s Lisou a rozhodly jsme se, že naše broskve (respektive broskve pro mě) budeme schovávat v kumbále. Protože tam nikdo ani nepáchne. Nebudu přece riskovat, že si nějakej talent přitáhne žebřík k našemu domu, koukne se do mýho pokoje, a až se budu vracet ze školy, uvidím jenom rozbitý okno a broskve nikde!
Každopádně, dost mě vykolejilo to, co jsem zpozorovala o přestávce. Vůbec nebylo rušno, jak to normálně bývá. Všichni stáli jako sochy a zírali na jedno místo.
,,To snad nemůžeš myslet vážně!" zaryčela nasupeně Beth snad na celou budovu. Amber stála bílá jako stěna oproti ní a nic neříkala.
Beth pokračovala: ,,Já to řeknu tátovi!"
,,Jo, tvůj táta už musí bejt fakt hotovej z toho, co tady provádíš," vrátila jí to Amber značně tišeji s raněným výrazem.
,,Chceš tím teda říct, že pro mě tu maličkost neuděláš," ujišťovala se viditelně frustrovaná Beth.
Amber se roztřeseně nadechla, krátce zavrtěla hlavou a šla pryč. Beth se překvapeně rozhlédla kolem sebe. Nejspíš až teď zjistila, že to celé všichni sledují.
,,Na co tady čumíte?!" vykřikla a každý si jako na povel začal hledět svého. Pak se její hnědé oči zabodly přímo do mě a přivřely se na tak úzkou škvírku, že mi přejel mráz po zádech. Radši jsem zdrhala do třídy. K mému zděšení jsem ale zjistila, že máme francouzštinu, takže mě málem trefilo. Stejně jsem se tam ale nějak došourala a zjistila, že Cameron ještě není na svém místě, takže jsem se odlehčeně svalila do lavice. Vytáhla jsem mobil se sluchátky a rozhodla se pro chvilku poslechu mojí oblíbené skupiny.
Teda, já věděla, že si nemám pouštět tu pomalou písničku o moři, přece jenom bylo pořád docela brzo ráno a já jsem nebyla stoprocentně čilá.
Probudil mě až starý francouzštinář, co se nade mnou najednou skláněl. I když, já jsem ho vlastně přes hudbu vůbec neslyšela, takže mě musel probudit ten jeho příšerně páchnoucí dech. Fuj.
Zvedla jsem otlačený obličej z lavice, sundala si sluchátka a shledala, že už jsou všichni na svém místě, a to včetně Camerona.
Santa Maria, snad jsem moc nechrápala.
,,No proto," zkonstatoval učitel, nespokojeně zavrtěl hlavou a přemístil se k tabuli. Byla jsem ráda, že pro mě neměl půlhodinovou přednášku o udržování pozornosti studentů. To bych si totiž asi dáchla znovu.
Hodina probíhala úplně v klidu, dokud se vedle mě Cameron tak nějak nezavrtěl a nezeptal se:
,,Odkud jsi?"
Nejdřív jsem zkoumala, jestli mluvil na mě. Byla totiž šance, že trpí samomluvou. Ale k mému překvapení se na mě fakticky díval. Potom jsem začala přemýšlet, jak mu odpovědět. Nevěděla jsem, jestli tím myslel místo, kde jsem se narodila, nebo místo, odkud jsem se přistěhovala. Taky je možnost, že myslel místo, kde jsem byla posledních pár minut, nebo se třeba tímhle způsobem ptal na adresu. Jenže on už moji adresu zná... Po chvíli jsem se rozhodla, že odpovím na druhou možnost.
,,Z Francie."
Cameron nadzvednul obočí a uznale pokýval hlavou. Myslela jsem, že se zeptá ještě na něco, ale on po zbytek hodiny mlčel.
Tak ne, no.
Beth každou přestávku dupala po chodbách tak nahlas, že byla slyšet ozvěna až o patro níž, kde jsem byla já. A když jsem ji párkrát potkala u skříněk, probodla mě tak nenávistným pohledem, že jsem to skoro nerozdejchala! Fakt mě docela štve, že jsem slyšela jenom konec té její hádky s Amber a skoro nevím, o co v ní šlo. Protože to bych si to třeba mohla nějak spojit.
A když už jsme u Amber, o páté přestávce se stalo něco mega divnýho! Až mám z toho knedlík v krku, když o tom píšu.
To jsem takhle procházela kolem holčičích záchodků a slyšela odtamtud zvláštní zvuky. Tak jsem tam jenom ze zvědavosti vešla a našla uslzenou Amber sedící v rohu na podlaze. V tu chvíli se projevila moje silná alergie na smutek a okamžitě jsem si k ní přisedla, abych jí nějak pomohla. Když jsem vyndala z kapsy papírové kapesníčky a jeden jí nabídla, zatvářila se, jako bych přiletěla z Marsu. Až po pár vteřinách ho ode mě váhavě přijala a hlasitě se vysmrkala.
,,Co?" špitla potom a objala si kolena.
,,To jsi smutná kvůli tý hádce s Beth?" zeptala jsem se a hned nato se za to propleskla. Měla jsem na to jít jinak.
Amber přikývla a znovu se rozbrečela. Ou.
Radši jsem jí podala všechny kapesníčky, takže se po chvilce uklidnila.
,,Tys to celý slyšela?" zajímala se trochu vylekaně.
,,Jenom konec," odpověděla jsem a ona si oddychla. Potom jsme tam nějakou dobu jenom tak seděly, když Amber zničehonic řekla:
,,S Beth je to těžký." A já jsem musela několikrát zamrkat, abych se ujistila, že jsem slyšela dobře.
,,Nestíhám dělat všechno, co mi poručí. Často neudělám svoje úkoly, protože makám na jejích. Jsem si jistá, že kdybych jí při testech neradila, na stopro propadne! A přitom ona pro mě nehne ani prstem! Ale když se na ní vykašlu, vyhodí mě z Elity! Bože, z tý její růžový už mě bolí oči!"
Byla jsem šokovaná jako nikdy z toho, kolik má Amber stížností na Beth.
,,A víš, jak je těžký potvrzovat všechno, co řekne, i když s tím nesouhlasíš?" pokračovala uvzlykaně. ,,Normálně mi zakázala nosit černou, protože se jí nelíbí! A s děravýma džínama je taky konec!"
Beze slova jsem přihlížela tomu, jak ze sebe Amber sype jednu větu za druhou. Nikdy jsem se vlastně nezamyslela nad tím, jaké to musí být v její pozici. A pokud se k ní Beth opravdu chová jako ke služce, není divu, že teď sedí na záchodech a vyzpovídává se někomu, jako jsem já.
,,To je mi líto," vyjádřila jsem se. ,,Vždyť se s ní nemusíš přece bavit. Mohla by sis najít jiný kámoše, a ty tě budou mít rádi takovou, jaká fakticky jsi. Pro tebe to určitě nebude problém."
,,Myslíš?" vydechla Amber ohromeně. Přikývla jsem a čekala, co dál řekne. K mé smůle ale zase zesmutněla.
,,To by mi Beth nikdy nedarovala. Nejdřív by mě oficiálně zařadila do Spodiny a hned potom by na mě začala vymýšlet pomstu jako na tebe."
V tu chvíli jsem se zarazila. ,,Beth na mě kuje pomstu? Vždyť jsem jí nic neudělala, nebo jo?" vyvalila jsem oči.
Amber jednoduše pokrčila rameny. ,,Kradeš jí popularitu." A mně nezbylo, než se na ni podívat jako na cvoka. Vypadám snad jako někdo, kdo by chtěl na potkání krást popularitu? To asi těžko.
Najednou se Amber zvedla a chtěla mi vrátit kapesníčky.
,,Klidně si je nech," usmála jsem se a taky se postavila.
,,Díky. Jsi fakt hodná," řekla vděčně Amber, naposledy si otřela oči od breku a odešla na chodbu.
Tak jo.
Tohle byla asi ta nejdivnější věc, co se mi za celý začátek školního roku stala. Chudák holka. Dělat královně školy otroka musí být fakticky... no... vopruz.
Dostala jsem chuť tuhle událost na obědě vysypat Lise, jenže pak mi došlo, že zrovna v jídelně člověk uslyší kdeco a než ta informace obejde všechny stoly, zmutuje tak, že to někomu může totál zničit image. Radši jsem zůstala potichu a děkovala kmotře Šíle, že už je pátek.
_______
ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!!! 😆🎉🎉
Btw: Upřímnou soustrast vašim kočkám a psům. 😔
°Anďa°