The Project

19

E: Ale že mám nudný život. Vůbec nevím, o čem profesorka mluví.

H: Já taky netuším, o čem učitel mluví, ale rozhodně mi to nevadí.

E: A asi to není výjimka, že?

H: No asi nemá úplně cenu ti lhát, že je, co? :D

E: Stejně bych ti nevěřila. Pořád jsi naštvaný?

H: Už ne tolik.

E: Jsi často naštvaný.

H: Asi jo, celej táta.

E: Nemyslím si, že to je něco, co by mělo být dědičné. Jen nevidíš na světě ty hezké věci. Co tě dnes potěšilo?

H: Ty.

E: Já jsem tě potěšila? Čím?

H: Tím, že tu pro mě prostě seš a říkáš ty správný věci.

E: Jsme přece přátelé. Vždycky tady budu, když budeš potřebovat. Kdo jiný by snášel ty tvoje narážky.

H: Bell? Je něco, co sis vždycky přála? Třeba úplnou hloupost, nemusí to být ani reálný, prostě nějaký přání...

E: Chtěla bych ještě jednou, abychom byli celá rodina pohromadě. A taky aby byl brácha šťastný.

H: To je hezký přání! Hele Bell, jdeš na ples?

E: Jaké je tvoje přání? Ještě nevím, asi ne.

H: Jednou bych chtěl být lepší otec a manžel než můj táta. Proč ne?

E: To je taky moc krásné přání. Ale jsem si jistá, že i na tvém otci se najde něco dobrého. Pokud jsi po něm, tak jsem si tím naprosto jistá. Nechce se mi tam.

H: Seš moc milá Bell, na začátku tohodle projektu bych od tebe žádný komplimenty nečekal.

E: Půjdu asi do centra s něčím pomoct. Ty si to se svojí přítelkyní ale užij, už se to blíží! To já od tebe absolutně ne.

H: Bell, měla bys jít je to poslední akce na škole a budou tam všichni a u víl je ples snad povinnost!

E: Všichni budou pít a slavit. Asi víš, že na to nejsem. v té době už budeš vědět, kdo jsem.

H: O to je to lepší ne? Aspoň se najdeme. A říkala si, že se chceš zkusit opít, párty jako maturák je podle mě docela dobrý místo.

E: A taky jsem říkala, že nechci pít před tebou.

H: Někdo na tebe musí dát pozor. Ale myslím že o hodně přijdeš, když nepůjdeš.

E: Když bych šla, tak bych asi vytáhla toho kamaráda z práce. On na mě dával pozor vždycky. O co bych přišla o spoustu opilých spolužáků?

H: Hele Bell, hlavně myslím, že by ti neuškodilo někam vyrazit a tím nemyslím do centra. Na spolužáky se vykašli, prostě si to přijď užít.

E: Tak ti slíbím, že o tom budu přemýšlet.

H: To zní fajn.

E: Co máš za hodinu teď?

H: Mám politologii a ty?

E: Angličtinu

H: Tak schválně, že uhádnu, co s Mastersovou děláte?

E: No můžeš to zkusit

H: Pouští vám nějaký – dle jejích slov velmi vzrušující snímek :D

E: Přesně tak. Je to ale fajn profesorka...:)

H: Jenom těch filmů je občas moc.

E: Máš raději výklad?

H: No u filmu se dá spát, ale moc se toho nenaučíš...teda ne že zrovna mně by to vadilo, ale zrovna z angličtiny se na všechny vysoký dělaj zkoušky...

E: Těšíš se na vysokou?

H: Nevím, jestli úplně na vysokou, spíš na to, že se budu věnovat na plno hudbě a nebudu muset chodit na zbytečný předměty. Co ty? Už sis rozmyslela, jestli se na nějakou přihlásíš?

E: Hlásit se nebudu. Ne letos.

H: Myslím, že je to škoda, ses chytrá, vzali by tě, kam bys chtěla...ještě si to promysli, Bell!

E: :)

H: A kdybys přece jen na vysokou šla, co bys chtěla studovat?

E: Literaturu určitě. Chtěla bych jednou pracovat někde v nakladatelství. Pročítat nové autory...

H: Myslím, že se to k tobě hodí.

E: Asi ano, vlastně jsem nikdy nad ničím jiným ani nepřemýšlela No nic, musím do práce. Všechny moje hodiny jsme si propsali...

H: Tak ať ti to uteče Bell, měj se.

E: Taky se měj.

H: A díky.

E: Nemáš mi za co děkovat.

H: Ale mám, Bell. Snad ti to jednou oplatím.