The Project

44

Ellie

Byl pátek, týden utekl až příliš rychle. Slunce, které poslední měsíc zdobilo oblohu vyvracelo pověsti o neustále upršené Anglii a já měla skvělou náladu. Hlavně proto, že jsem si uvědomila, že mě fakt, že se Harry nachází na stejné univerzitě jako já nevykolejil natolik, abych si zkazila první dny školy. Celé odpoledne jsem trávila u Goodwinových, ze kterých se pomalu stávala moje druhá rodina. Po cestě domů jsem myslela na rodiče, co by asi řekli na to všechno, co se teď děje. Jestli by na mě byli pyšní, že studuju. A na to jak Josh dospěl. Ale oni by byli.

Z myšlenek mě vyrušil zvonící telefon. Na displeji se objevilo jméno, které se přidalo do krátkého seznamu mých kontaktů.

„Amy?"

„Konečně, kde jako seš?" zeptala se hned.

„Děje se něco?"

„Jo, párty dávno začala a ty nejsi ani nachystaná, pohni siiii," řekla Amy a ukončila hovor.

Mohla jsem předpokládat, že vysoká nebude jako střední. Párty které byly naplánované na každý víkend bych klidně vynechala, ale moje nová kamarádka si usmyslela, že pokud se mnou má být další roky na koleji, musí mě předělat k obrazu svému. Ne kvůli sobě, ale hlavně kvůli mně. A já jí v tom nebránila, protože jsem věděla, že je to vážně potřeba a že už nechci být ta naivní Ellie. Tak moc mě moje první láska a vlastně celá střední poznamenala.

„Opravdu v tom můžu jít?" zeptala jsem se už po několikáté Amy.

„Nemůžeš, musíš," usmála se a pokračovala ve zvýrazňování svých, už tak krásných řas.

Top, jehož výstřih byl hlubší, než jsem byla zvyklá mě lehce znervózňoval, ale zároveň jsem si byla jistá, že není vulgární. Džínové šortky také ukazovaly možná něco málo víc jsem taky vzala na milost. Odmítla jsem make-up, který mi Amy nabízela. Vlasy, které mi přes prázdniny porostly tak, že dosahovaly k lopatkám jsem si nechala lehce natočit. Obula jsem si svoje bílé conversky, které mi jako jediné Amy z mých starých věcí nezavrhla a byla jsem připravená. Moje kamarádka měla krátké třičko odhalující pupík, na které bych já neměla odvahu a černou sukni. Nezapomněla na spousty náramků, o kterých jsem tvrdila, že jsou kýčovité, ale po jediném pohledu, který mi věnovala jsem poznala, že mám mlčet.

„Dneska cítím skvělou párty," usmála se před domem. Byl jiný, než ve kterém jsme byly minule a zajímalo by mě, čí rodiče tohle dovolují. Když jsem se ale zeptala Amy, pokrčila rameny. Z toho jsem vyvodila, že vlastně majitele ani nezná.

„Támhle je Michael. A zase je tak zatraceně sexy," naznačila pohledem Amy a trošku znervózněla.  Poslední dny jsme měla možnost zaslechnout nejednu zmínku o tomhle klukovi. Stál ležérně opřený o linku a v ruce držel pivo. Vlasy měl černé, stejně tak jako strniště zdobící jeho tvář. Na obdiv dával své potetované ruce a já věděla, že k Amy by se skvěle hodil.

„Běž za ním, usmál se na tebe," žduchla jsem do svojí kamarádky.

„Nevím, jestli bych měla," řekla, ale oči z něj nespouštěla.

„No tak, bojíš se snad?" zasmála jsem se a zachytila její zamračený výraz.

„To se rozhodně nebojím, jen tě tu nechci nechat samotnou, vzhledem k tomu, že támhle stojí Styles s tím vyhulencem," kývla hlavou.

„Budu v pohodě, věř mi," usmála jsem se a Amy po chvilce váhání odešla. Nutila jsem se neotočit. Hlava mi přikazovala jít si prostě pro pití a ignorovat to, že je teď tady. Moje srdce ale není s mojí hlavou dobrý kamarád.