The Project

35

Harry

Téměř celý dopoledne jsem strávil s Bell a bylo to skvělý, je sakra tak roztomilá, když se stydí a snaží se to maskovat. Pořád si mě prohlíží a těká trochu zmateně očima, jako by snad nevěřila, že se tohle celý děje. I když chvílema mám ten stejnej pocit, nikdy bych neřekl, že se zamiluju do holky jako je ona.

---------

„Čau, vole," zavolá na mě někdo před jídelnou a já zjistím, že je to Marcus.

„Čus."

„Večer razíme s Lencem na pivo, kurva doufám, že se přidáš."

„To by asi šlo."

„Jak asi, kurva ? Opovaž se nepřijít. Čekáme tě v 7 v Pumps, ostatně jako vždycky," řekne a významně nadzvedne obočí.

„Ok," řeknu jen a mezitím mávnu na Bell, kterou zahlídnu v davu.

Nesměle se k nám připojí a Marcus si nás oba začne měřit pohledem, což je mi krajně nepříjemný, a nakonec to ten debil završí utrousením stupidní poznámky k Bell. Nevím proč, ale cítím se mezi Marcusem a Bell trochu divně, takže jsem rád, když se konečně všichni vytratíme do jídelny. Záměrně se nepřipojím k našemu obvyklýmu stolu, ale zatáhnu Bell do rohu jídelny, teď už na Marcuse nemám náladu. Po obědě vezmu Bell s sebou do zkušebny, ale cítím se tak nějak nervózně, vlastně ani nevím proč, tohle se mi dřív nestávalo, je šílený, co se mnou tahle holka dělá.

Chvilku jí hraju na kytaru, ale nakonec ji přemluvím, aby zahrála ona mně, na klavír. Nejprve se tomu snaží vyhnout, ale nakonec tomu stejně podlehne. Sleduju, jak se něžně s citem a lehkostí dotýká kláves, hraje jako by nikdy nepřestala, jako by nebylo nic jinýho, jenom ona a ten klavír. Pozoruju tuhle holku a vím, že nic víc nechci a ani nepotřebuju, vím, že ji miluju a rozhodně tu kvůli ní chci zůstat.

-----------

Večer se mi nikam nechce, napadne mě, že se na to vyseru a nikam nepůjdu, ale Marcus by mě určitě brzo začal bombardovat hromadou telefonátů a dementních smsek jako vždycky, takže nakonec přece jen vyrazím. Kvůli svýmu rozhodování dorazím trochu pozděj. Objednám si pivo, dosednu a hned od Marcuse schytám několik poznámek.

„No konečně, už sem myslel, že tě babča Clarková nepustí, vole!"

„Kurva Marcusi, dneska už toho bylo dost ne?"

„Klídek, klídek, jenom prostě...měl si tu největší kočku z celý školy a vyměnil si ji za divnou Clarkovou?" ptá se Lence.

„K čemu, že je hezká, když ojela každýho kdo si dal říct, když sem nebyl poblíž?"

„Stejně to nechápu..." 

„Vy toho chlapci očividně nechápete po víc..." řeknu, začnu se smát a doufám, že tohle téma bude pro dnešní večer tak nějak uzavřený, bejt s Bell v jejich přítomnosti mi není moc příjemný a bavit se o ní není o moc lepší.

„Na druhou stranu je pravda, že na tom plese vypadala fakt k světu, tam bych si ji kurva klidně dal," zahlásí Marcus, plácne si s Lencem a oba se začnou řehtat jak dementi, na což reaguju, jen úsměvným zakroucením hlavou nad jejich blbostí.

„Stylesi, tobě fakt nevadí, co má ta holka na sobě? Kurva, vždyť snad nosí hadry po svý babičce..."

„Není důležitý, co má na sobě, vole, ale co má pod tím," řeknu s pozvednutým obočím a místo odpovědi vidím jen překvapený výrazy těch dvou blbců.

„Ale, ale...Clarková se očividně nezdá."

"Počkej, vole! Neříkej, že ti fakt dala?" vyvalí oči Lence a čeká na mou odpověď, ale já se jen usměju a beze slova se napiju piva.

"Ty vole, Marcusi, ona mu fakt dala! Tak to muselo bejt kurva dobrý, když s ní pořád seš, i když je tak mimo!"

"Jo, ona je dobrá v hodně věcech," řeknu stroze, stále s úsměvem ve tváři.

"Jasný, tak už chápu, proč jste z toho plesu tak brzo vypadli, měli jste lepší program," řekne Marcus a debilně se usmívá.

"To teda...no tak fajn, o mně by asi stačilo ne, kurva? Jste jak nějaký drbny," ukončím rozhovor.

Ellie

Včerejší večer jsem trávila v centru, domů jsem přišla unavená a Josh už spal. Telefon jsem zapomněla doma a  displej mi oznamoval, že mám tři zmeškané hovory od Harryho a několik zpráv.

H: Bell, zavolej, až budeš mít chvilku.

H: Bell?...

H: Děje se něco? Odepiš mi! 

H: Měl jsem tři piva, ale mám pořád kurva dost energie na to, abych tě spamoval.

H: Zvedni mi ten pošahanej telefon.

H: Bell, snad jen spíš, bojím se o tebe. 

Pousmála jsem se a vytočila jeho číslo.

"Bell?!"  zvedl to okamžitě.

"Promiň, zapomněla jsem si doma mobil, byla jsem v centru," zasmála jsem se a slyšela hlasitý výdech.

"Zítra bych tě chtěl někam vzít, můžeš?" zeptal se po chvilce.

"Jsem v práci.." 

"Vyzvednu tě, kde vůbec pracuješ?" zasmál se.

"Bloomsbury Cafe." 

"Tak se uvidíme ve škole, vyzvedl bych tě, ale musím ještě něco zařídit..." 

"Těším se," přiznám.

"Taky se těším, Bell," řekl ještě a ukončil hovor.

Usla jsem v okamžiky, kdy se mé tělo dotklo postele.

Ráno bylo hektické, jelikož jsem večer nic nenachystala, proto jsem byla vděčná, když Josh mlčel a chystal snídani, mezitím, co já věci do školy.  Vyjeli jsme maličko později než obvykle. Parkoviště už bylo plné, proto jsem musela místo hledat. Vystoupila jsem, přehodila si školní tašku přes rameno a vydala se do budovy. Moje oči okamžitě zamířily k místu, které ani dnes nebylo prázdné.  První si mě všimnul Marcus a následně se otočil Harry. Usmál se a ukázal mi, ať jdu za nimi. Nechtěla jsem, ale stejně se vydala jejich směrem.

"Ahoj Bell," objal mě Harry a dal mi pusu na čelo. 

"Čau Clarková," usmál se na mě zvláštně Marcus a Lence stejně tak. 

"Ahoj," odpověděla jsem ze slušnosti a následně jsem svoji pozornost opět věnovala Harrymu, který mě chytil kolem ramen a pokračovali jsme dál chodbou.

"Poslední dva dny školy, Bell,"  řekl Harry a zastavili jsme se před učebnou.

"Ve čtvrtek je na hřišti taková menší akce, zajdem tam?" zeptal se a široce se usmál, když jsem přikývla. Jsem si jistá, že to nečekal. Já ho o to nechtěla ale připravit, protože jsem věděla, že má tyhle akce rád.  

"Kam mě dnes chceš vzít?" vzpomněla jsem si na Harryho včerejší zmínku o tom, že mě vyzvedne v práci.

"Nech se překvapit," mrkl na mě a spojil naše rty. Vyrušil nás až zvonek ohlašující první hodinu.