The Project

75

Ellie

Amy usla až nezvykle brzo, ale přisuzuju to tomu, že se neustále dívala do mobilu a psala si s Michaelem. Já jsem na sebe hodila džísku a šla si sednout na lavičku před penzion. Zavolala jsem Joshovi, který mi odpovídal jen krátce, protože zase hrál a v pozadí se ozýval Nick. Když jsem dovolala, přitáhla jsem si bundu víc k tělu. Všude už byla tma a jediné světlo vycházelo z lampy opodál. Hlava mě bolela z neustálého přemýšlení, které jsem nedokázala zastavit. Tak ráda bych si myslela, že dnes Harry žárlil, že mu na mě aspoň malinko záleží, ale něco ve mně mi jasně říkalo, že je to přesně naopak.

„Bell? Proč tu sedíš v týhle kose?" zaslechla jsem Deana, aniž bych si všimla, že přišel.

„Jen tak přemýšlím," pokusila jsem se o úsměv.

„Tenhle úsměv ti fakt nesežeru," posadil se vedle mě.

„Zvládneš to? Myslím...to všechno," zeptal se po chvilce ticha.

„Myslím, že mi nic jiného nezbývá," odpověděla jsem a hlas se mi trošku zatřásl.

„Harry je jen prostě trochu ztracenej," povzdechl si Dean.

„To já jsem, to já jsem ztracená. Neublížila jsem mu, tak jako on mně a stejně jsem to já, kdo se snaží. Já jsem s Mathiasem nic neměla, zavřela jsem se do koupelny, abych mu dala prostor vypadnout...ty komplikace mezi mnou a Harrym...já je nevytvářím," řekla jsem a z očí mi začaly padat slzy, které jsem se snažila už několik hodin zadržet.

„Bell, nebreč, ty vole. Hlavně nebreč. Nesnáším, když holky brečej," podal mi Dean hned papírový kapesníček.

„Harry teď dělá věci, který já sám nechápu. Serou mě, ale stejně vím, že se cítí blbě. Akorát teď prostě jde tím špatným směrem... asi bude debilní ti říkat, ať tomu dáš čas," zadíval se do dálky. Mlčela jsem. Nechtěla jsem cokoliv říkat a nechtěla jsem už víc brečet.

„Myslíš, že těm posranejm cvrčkům co tu cvrkaj není zima?" zeptal se po chvilce a já se hlasitě rozesmála.

„Pobavil jsem tě?" zeptal se s překvapeným výrazem.

„Moc děkuju," řekla jsem a nepřestával se smát.

„Ehm... kdykoliv," pokrčil rameny a objal mě kolem ramen, vděčně jsem se na něj podívala.

„Myslím, že jim je kurva pořádná kosa," řekl ještě a mně se opět spustil smích.

„Bavíte se?" vyrušil nás až lehce chraplavý hlas, patřící jen jedinému člověku.

„Klid vole, jen jsme se bavili o..."

„Nezajímá mě o čem se kurva bavíte," zastavil Harry Deana.

„A ty se přestaň chovat jako děvka, nebo z toho aspoň vynech moje kámoše," řekl Harry s arogantním úsměvem, zadíval se mi do očí a vzápětí vešel do penzionu.

„Bell, nesmíš si to teď tak brát. Vážně mu dej čas a i když vím, že to teď asi bude pošahaně těžký, počkej na něj. On tě ten blbec potřebuje."

„To je dobrý Deane, začínám si zvykat..."

Harry

Po odchodu s Charlottou se nakonec ještě vrátím do klubu a dám si pár panáků, zatímco čekám na taxík, který zavolám, i když to není daleko, jenom se mi jednoduše nechce chodit, a v tomhle stavu by to asi ani nebylo jednoduchý.

Když jsme skoro na místě, ucítím, jak mi v kapse zavibruje telefon, ale nepodívám se kdo mi píše. Jednoduše se dívat nemusím, vím moc dobře kdo mi píše, protože v tuhle hodinu pravidelně chodí smsky jenom od jednoho člověka. Nechápu, proč mi je sakra pořád posílá, akorát mě to vždycky naštve.

----------

Sedím na posteli jsem totálně vytočenej, co si o sobě kurva myslí? To to teď jako bude zkoušet na všechny kolem i na moje kamarády, a ještě mi u toho kazit moje veškerý pokusy? Ta holka je neskutečná...Kdo si myslí, že je?

„Harry, co to mělo kurva znamenat?" vtrhne Dean do pokoje je pěkně vytočenej a skoro na mě křičí."

„Co by to jako mělo znamenat? Prostě se chová jako totální děvka a mě nebaví se na to dívat."

„Hele, je mi fakt úplně u prdele, co si myslíš o ní, i když s tím fakt nesouhlasím, to bys měl vědět. Ale to si tohle myslíš fakt i o mně? Fakt si kurva myslíš, že bych měl něco s holkou, se kterou si předtím chodil ty? Navíc mám přítelkyni, kterou miluju, pokud jsi na to zapomněl!" snaží se říct klidně, ale vidím, že je fakt naštvanej.

„Ale ty to nechápeš! To, jak se chová, to je hrůza kurva..."

„Kámo, vzpamatuj se! O co ti jde? Předpokládám, že s tou holkou v baru to taky neskončilo jenom u seznamování, i když i to stálo za to, jak sem viděl."

„Teď se ale nebavíme o mně, ale o Bell."

„Fajn, bavme se o Bell. Rozešli jste se může si dělat co chce. Normálně bych ti asi rozbil hubu, kámo! Jediný, co tě dneska omlouvá je to, že seš totálně na šrot..."

„Sere mě...dělá oči na všechny kolem a hraje si, jak je svatá a pak mi kazí jakejkoli můj pokus o seznámení."

„No, dneska ti nic nepřekazila, tak se uklidni a radši se vyspi..."

„Deane, ale hlavně si na ni dej pozor! Stačí, že zkurvila život mně, nemusí ho posrat ještě tobě...na to tě mám až moc rád, kámo!" řeknu a sotva se dotknu hlavou polštáře, tak pod náporem únavy alkoholu usnu.