The Project

13

Harry

Když vstanu je něco kolem desáté. Je neděle, takže Gemma a máma jsou v kostele, jsem rád, že mě už konečně přestaly nutit tam chodit s nima. Vzpomenu si na včerejší konverzaci a na rady od Bell a zavolám Soph, abych to mezi náma urovnal.

„Soph?" řeknu do telefonu a slyším jen ticho.

„Co je?" ozve se pořád dost otráveně.

„Nechceš zajet do centra na oběd?"

„To by asi šlo. Vyzvedneš mě?"

„Jasně, za hodinku?" ujišťuju se.

„Fajn," řekne a položí telefon.

Dám si sprchu, rychle kouknu na net po nějaký restauraci, oblíknu si černý džíny a košili od Sophie, protože má radost, když ji mám na sobě a jedu pro ni. V autě se jí ještě trochu omluvím a slibuju jí, že si dáme něco dobrýho. Zastavíme před novou restaurací, kde si najdeme to svý oba, mají obrovský salátový bar a taky výběr nejrůznějších mořskejch plodů a masa ve stylu all you can eat.

Když vejdeme dovnitř, objednáme si pití, nabereme jídlo a sedíme naproti sobě a mlčíme. Sophie si nabrala salát a krevety a jen se v tom přehrabuje.

„Co se děje? Nechutná ti ten salát? Můžeš si dát něco jinýho," říkám starostlivě, protože moje jídlo je skvělý.

„Ne, jen jsem prostě měla chuť na něco jinýho!" řekne zas trochu uraženě.

„A na co jako?"

„Dala bych si pizzu, ale to bys věděl, kdybys se mě zeptal. Stejně tak ses mě mohl včera zeptat, jestli mám ráda debilní filmy o ničem," začne zase a já toho mám akorát dost.

„Kurva, Sophie, už mě to nebaví, včera si říkala že chceš jít na jídlo a teď je to zase špatně. Až se budeš chtít bavit normálně, a ne mi pořád něco vyčítat, ozvi se, čau," řeknu naštvaně.

Hodím jí na stůl peníze za oběd a odejdu z restaurace. Pak odjedu pryč, ale nejedu domů. Zajedu do parku, po kterém se chvíli procházím, všechno mě štve, občas do něčeho kopnu a úplně zapomenu na čas. Domů se vrátím až k večeři.

"Ahoj zlato...že jsi taky konečně doma," usměje se na mě máma.

"Ahoj," řeknu suše.

"Tady máš večeři, máme špagety, tvoje oblíbené," řekne a podává mi talíř plný těstovin.

"Dík," procedím mezi zuby, ale nezůstanu v jídelně s mámou, vezmu si ji k sobě a zapnu počítač.

Tinkerbell: Ahoj.

Blackbird: Ahoj, Bell.

Tinkerbell: Jaký jsi měl den?

Blackbird: Zase žádná sláva. Co tvůj den ?

Tinkerbell: Fajn... kdy jsi měl naposledy taky fajn den?

Blackbird: Den nevím, ale včerejší zakončení dne bylo fajn.

Tinkerbell: I mně to přišlo fajn.

Tinkerbell: Ale znáš to ... jaké si to uděláš, takové to máš.

Blackbird: No a když to chceš udělat dobrý a někdo to posere ?

Tinkerbell: Tak je čas na změnu. Chce to rozhovor a jednat na rovinu.