The Project

58

Ellie

„Harry, myslíš to vážně?" zeptala jsem se překvapeně, když jsme zastavili.

„Jo, Bell, jdeme na pouť," pousmál se a vystoupil.

„To je skvělý, nikdy jsem na pouti nebyla," přiznala jsem.

„Děláš si ze mě srandu?" nevěřícně se na mě podíval.

„Ne... a nebudou už zavírat? Je docela pozdě," podotkla jsem, i když tu pár lidí ještě bylo a atrakce kouzelně svítily.

„Máme dost času na to, abychom si užili trochu zábavy, Bell," chytil mě Harry za ruku.

Šli jsme areálem a já jsem se nedokázala překvapeně nedívat na ty obří atrakce. Líbila se mi hudba, která hrála hlasitě z reproduktorů a to, jak jsou lidé kolem mě veselí. Přitáhla jsem si svoji koženou bundu a podívala se na Harryho. Jeho pohled patřil mně. Usmála jsem se.

„Tak půjdem třeba tam," ukázal na ruské kolo a rozběhl se k němu. Moji ruku neustále držel a já se musela hlasitě smát, protože se mi celý tenhle nápad neskutečně líbil. Harry koupil dva lístky, sedli jsme si do jedné z kabinek a vyjeli nahoru. Nahoře jsme se  zastavili, protože na poslední chvilku přiběhlo několik lidí, kteří obsadili další kabinku.

„To je tak nádherné," řekla jsem tiše a podívala se na osvětlený Manchester. Líbil se mi tenhle okamžik. Cítila jsem se volná a šťastná. Nebylo to, jako na London eye, kde jsem byla už víckrát a většinou se spoustou cizích lidí. Všude byl hluk. Tohle bylo ale tak jiné.

Vedle mě seděl kluk, který kompletně změnil žebříček mých priorit všemi těmi nedokonalými věcmi, které dělal a do kterých jsem se zamilovala stejně jako do něj. Cítila jsem na sobě jeho pohled, který neodvrátil ani, když jsem se otočila. Věděla jsem, že mě miluje a způsob, jakým se na mě díval to potvrzoval.

„Pozoruješ mě," pousmála jsem se a Harry se podíval do dálky, aniž by cokoliv řekl. Uběhlo další kolo.

„Kdybych to měla uzavřené s Mathiasem, políbila bych tě," řekla jsem  svoji myšlenku nahlas. Harry se na mě překvapeně podíval.

„Kdybych nevěděl, že bys si pak připadala špatně, že se to stalo, i když jsi ještě nebyla volná, políbil bych tě už dávno," musela jsem se usmát nad faktem, že věděl, že bych se necítila dobře. Nerada bych to udělala před tím, než bych ukončila svůj dosavadní vztah, který neměl budoucnost.

„Neudělám nic do doby, dokud sama nebudeš chtít, Bell," řekl ještě.

Nevěděla jsem co říct, protože způsob, jakým ke mně Harry mluvil jsem milovala. Respektoval moje pocity a věděl, co potřebuji.

„Tohle byla ta párty, jo?" řekla jsem hraným znuděním, když se naše nohy opět dotkly země.

„No tak to promiň, ale tohle byla jen malá příprava na támhle to," řekl Harry a ukázal na horskou dráhu, ke které jsme vzápětí zamířili.

Za chvilku už jsme oba seděli na svých místech a čekali, až se rozjede. Byli jsme tu úplně sami a stihli tedy poslední jízdu dnešního večera.

„Harry, nebojíš se, že ne?" rozesmála jsem se, když jsem viděla Harryho pohled.

„Bell, zkus kurva ignorovat můj výraz a budeme dělat, že já jsem tu ten drsnej, dobře?" usmál se a já stihla přikývnout jen okamžik před tím, než jsme se rozjeli.

Harry mě držel za ruku a já se smála, protože jsem se bavila. Líbilo se mi, jak spontánní to bylo. To bylo to, co jsem chtěla a co mi chybělo s Mathiasem. Nemyslím tím horskou dráhu, ale okamžiky, které si prostě užíváme. Smějeme se, zatím co děláme něco šíleného. Okamžiky kdy jsme prostě jen my, bez ohledu na to, jestli je to dětinské, či nikoliv. Zastavili jsme, Harry vystoupil a podal mi ruku.

„Měli bychom jít, lidé už odchází," rozhlédla jsem se a vypadalo to, že už jsme tu opravdu mezi posledními. Lidé už odcházeli z atrakcí a některé už byly i vypnuté a bez světel.

„Ještě musíme něco stihnout," usmál se a rozběhl se se mnou areálem. Zastavili jsme se až opodál, kde samostatně stála fotící kabinka. Líbil se mi ten nápad mít společnou fotku s Harrym, proto jsem se usmála taky a sama vešla první.

Sedla jsem si, Harry zatáhl závěs a obsadil místo vedle mě. Snažila jsem se vypadat dobře, ale po tom, co jsem se podívala na Harryho, který se snažil nesmát, i když mu koutky cukaly jsem se rozesmála. Díval se na obrazovku před námi a v moment, kdy jsme se naklonila k němu a políbila ho na tvář lehce ztuhl, vzápětí se ale znovu usmál a podíval se na mě.

„Elizabeth Clarková, tys mě právě teď políbila," zvedl obočí.

„Možná," pokrčila jsem rameny a cítila, jak se mi do tváří hrne červeň.

Oba jsme se otočili čelem dopředu, ale jen na malý okamžik, protože jsme se vzájemně opět otočili na sebe a během sekundy se naše rty spojily. V ten moment ve mně vybouchlo asi milion malých ohňostrojů, protože jsem nemohla uvěřit tomu, že po takové době opět cítím Harryho rty na těch svých. Milovala jsem způsob, jakým mě líbal. Rukou mi vjel do vlasů a já se na něj natiskla ještě blíž. Nepřemýšlela jsem nad tím, jestli dělám správně, protože tohle bylo to jediné co jsem chtěla. Sama jsem si našla cestu k Harryho jazyku, který on ochotně propletl s tím mým. Nebránila jsem se, když ze mě rychle sundal moji bundu a naopak jsem mu sama pomohla s košilí.

„Bell, opovaž se teď kurva přestat," řekl Harry mezi polibky a já se jen pousmála, protože to bylo to poslední, co jsem chtěla. Tričko následovalo moji bundu. Chtěla jsem sundat i to Harryho, ale jeho ruce mě zastavily, když mě donutil si stopnout a rychlým pohybem mi stáhl džíny. To samé zopakoval u sebe a zvedl si mě do stejné pozice jako tehdy ve sprše. V tu chvilku jsem si uvědomila, na jakém jsme místě, ale fakt, že už jsme tu sami mě uklidnil, stejně tak jako to, že kabinka byla stabilní.

Nad tím vším jsem přestala přemýšlet v okamžiku, kdy jsem ucítila Harryho v sobě. Sám vydechl a podíval se na mě pohledem plným chtíče. Z toho mého mohl vyčíst to samé, proto do mě prudce přirazil. Nehty jsem zaryla do jeho ramene a hlavu zabořila do kůže na jeho krku. S každým dalším přírazem jsem se snažila popadnout dech a krotit svoje vzdychy. Milovala jsem ten pocit absolutního spojení. Cítila jsem jeho pot, který se mísil s tím mým.

„Bell, kurva, ty seš tak dokonalá," vydechl než znovu přirazil.

„Harry, já už..." nedořekla jsem a moje tělo se prohlo v absolutní rozkoši. Byla jsem vděčná za to, že mě držel, protože by to moje nohy nezvládly. Byla to jen malá chvilička, kdy se Harryho tělo po pár dalších přírazech napnulo a sám si položil hlavu na moje rameno. Položil mě a svoje zpocené čelo si opřel o to moje.

„Opovaž se toho litovat, ani na malou chviličku, protože tohle bylo to nejdokonalejší, co jsem kurva za poslední tři měsíce zažil," zašeptal a já ho svým úsměvem ujistila, že se to rozhodně nestane.

Porušila jsem sice slib, který jsem dala sama sobě, ale nelitovala jsem. Nelitovala jsem toho, že jsem byla s klukem, kterého miluju a dala mu všechno, co jsem mu dát chtěla. Oblékli jsme se a vyšli z kabinky, do které se ještě Harry rychle vrátil pro fotky. Venku už opravdu nikdo nebyl a všechny světla, která ještě před nějakou dobou svítila byla zhasnutá.

Přišli jsme k bráně, která byla zamčená a já se pobaveně podívala na Harryho. Nepřemýšlel dlouho a ukázal na nižší plot, na který hned vylezl a přeskočil ho. Chvilku jsem tam stála a věděla, že to co před chvilkou udělal Harry já rozhodně nedokážu a dokázal to i můj marný pokus. Usmála jsem se ale, když si to Harry uvědomil a přeskočil plot zpátky za mnou, aby mi pomohl.

------

„Pořád si myslíš, že jsme kamarádi?" usmál se Harry v autě, když jsme jeli na kolej.

„Zítra s ním promluvím, sám ví, že je náš vztah omyl," řekla jsem a pousmála se, když mi Harry stiskl ruku.

„Vždycky budeš moje, Bell. Víme to oba."