The Project

83

Harry

Když na noční stolek položila tu brož, měl jsem chuť křičet, ale nezmohl jsem se na jediný slovo, nezastavil jsem ji. Pochopil jsem, že tímhle to pro ni skončilo, že to vzdala...ale ne jako já tehdy po tom s Mathiasem, vzdala to doopravdy.

Ležím, pálí mě oči a nechápu, že jsem to zase takhle posral...někdy nechápu, proč plácám, co mě zrovna napadne a aspoň chvíli nad tím nepřemýšlím...proč říkám tyhle debilní fráze, i když je tak nemyslím...proč se pořád kurva chovám jako debil, jako dřív když sem se bavil s Markusem a snažím se předstírat, že na ničem nezáleží...

Oblíknu se a vrátím se do pokoje. Dean zrovna maluje a když vejdu, okamžitě přestane a vypadá, že se nemůže dočkat, až se dozví všechny podrobnosti. Když si ale všimne mého výrazu, jeho nadšení rychle opadne a na čele se mu objeví vráska jako vždycky když ho něco trápí, nebo štve.

„Harry?" osloví mě do ticha pokoje a já se posadím na postel.

„Zase sem to posral..."

„Co se stalo?"

„Celej večer, celou noc, všechno bylo skvělý, ale chtěla si ráno promluvit..."

„No, ale to je přece dobře, ne? Mohli jste si ten váš vztah aspoň konečně vyjasnit."

„No...jenže ona chtěla mluvit o tom s tím idiotem a já se k tomu kurva nechtěl vracet. Měli jsme skvělej sex a měl sem pocit, že je to vyřešený, ale ona musí všechno řešit a rozebírat..." prohrábnu si nervózně rukou vlasy a zadrhnu se, protože je to tak zasraně těžký, vždycky když sem na chvilku zase šťastněj, všechno se totálně posere.

„Myslím, že ti chtěla vysvětlit, jak to bylo, kámo...nic víc."

„Jak to bylo, to je snad jasný...jenom sem se nechtěl vracet k myšlence, že po tom večeru, po všem, co sme si řekli byla zase jeho...ta představa mě hrozně nasrala...a pak...pak jsem řekl... jsem jí něco fakt úplně dementího...jsem fakt kretén."

„Co jsi jí řekl?"

„Nevím, kurva! Co mě zrovna napadlo, že nám to klape v posteli a není potřeba řešit nějaký nesmyslný věci...a ona se naštvala, že sem s ní chtěl jen spát a já sem jí řekl, ať z toho nedělá drama, ale tak sem to kurva nemyslel..." odmlčím se a vidím v Deanových očích smutek mísený se zmatením, sedí téměř nehybně a tiše mě pozoruje.

„Teda ne, že bych s ní spát nechtěl, v tý chvíli jo, ale nešlo o to se s ní jenom vypsat, chtěl jsem ji mít...prostě celou, nejen její tělo, s tím vším dohromady, prostě...sakra," říkám svoje myšlenky nahlas.

„Ach, kámo...rád bych pro vás něco udělal...fakt cokoli."

„Díky, Deane, ale myslím, že tu už není prostě co, končíme, nemá cenu furt řešit jen něco řešit. Oba jsme kurva udělali až moc chyb. Řekl jsem až moc sraček a je prostě konec..." řeknu rozhodně a myslím to vážně.

Ellie

Přišla jsem do pokoje, Amy seděla na posteli a usmívala se do telefonu.

„No, kdo to přišel?" rozesmála se hlasitě a položila telefon.

„Byla jsi se Stylesem, že ?"

Nechtěla jsem, aby poznala, jak moc jsem momentálně zlomená, ale stačil jí jeden můj pohled a zamračila se.

„Co ten debil zase udělal?"

Přešla jsem k Amy a  posadila se na její postel, nespouštěla ze mě zrak.

„Všechno je špatně, Amy. Všechno, co jsem si myslela, že my dva jsme ... myslela jsem si, že to má naději, budoucnost. To proto jsem se snažila, ale od teď budu prostě El. El, bez Harryho a bude mi zase dobře. Jen o něm prosím nemluv, ano? Nepřipomínej mi ho, i když vím, že ho stejně v nejbližší době nedostanu z hlavy," řekla jsem. Oči mě pálily, ale slzy se mi v nich neobjevily. Měla jsem pocit, že za poslední dobu jsem snad všechny vybrečela.

„Nechápu to, řekni mi, co se stalo Ellie," řekla Amy smutně. Po tom, co jsem jí řekla, o našem menším ranním rozhovoru s Harrym se ale znovu zamračila.

„To je tak zasranej kreténskej idiot. Půjdu a řeknu mu co si o něm myslím. El, přísahám, že ..."

„Ne, Amy, to je v pohodě," přerušila jsem tok jejich nadávek.

„Vlastně se asi ani nezlobím. Nemůžu se zlobit, když to tak asi cítí. Jen se to změnilo, tím co řekl, tím vším co udělal v posledních dnech. To jak mi stejně nevěřil, už toho bylo prostě dost. Nemám mu to za zlé, jestli to tak prostě cítí. Jen mě štve, že jsem byla naivní," opřela jsem se Amy o rameno a ona mě silně stiskla za ruku, aniž by cokoliv řekla, protože sama pochopila, že jsem to vzdala.

Na poslední přednášky ten den jsem už nešla. Zabalila jsem si věci a šla si lehnout. Snažila jsem se usnout, abych aspoň na chvilku přestala myslet, ale nešlo to. Proto jsem několik hodin jen ležela a dívala se do prázdna. Amy kolem mě chodila a já mohla vidět její lítostivé pohledy.

„Měly bychom už jít, za chvilku odjíždíme na letiště," přišla a v rukou držela můj i její menší kufr.

Zvedla jsem se a se snahou se usmát jsem si vzala ten svůj. V autobuse jsem zahlédla Harryho, seděl vzadu a řešil něco s Deanem, když ale zvedl pohled a podíval se na mě, já ten svůj odvrátila. Sedla jsem si a Amy obsadila místo vedle mě.

„Teď asi budeš smutná, El, ale slibuju, že jednou to bude v pořádku," pousmála se Amy a já jsem přikývla. Věděla jsem, že to co cítím teď, jednou přejde. Z Harryho bude jen vzpomínka na kluka, kterého jsem opravdu milovala. A věřím, že i on jednou miloval mě, jen to nebylo ve správný čas. Nestaly se správné věci. Nebyl čas, ani situace, která by měla patřit jen nám dvěma, bez hádek, bez nedůvěry. 

A přes to všechno, já jsem odpustila, já můžu s klidným svědomím říct, že jsem milovala.

 Že miluju.

Nastoupily jsme do letadla. Harry s Deanem seděli už na svých místech a já si neuměla představit, že budu vedle něj. Stála jsem na místě a Harry mě propaloval pohledem. Díval se na mě a mlčel. Nesedla jsem si na prázdné místo, vedle něj, jako když jsme sem letěli. Sedla jsem si na místo Amy a ta okamžitě pochopila a sedla si vedle Harryho.

„Abys věděl, vždycky jsem tě nesnášela," řekla mu a on jen odvrátil pohled.

„Bell, nevím, jestli ... zlobíš se na mě?" zeptal se tiše Dean.

„Nezlobím se, nemám důvod se na tebe zlobit," pokusila jsem se o úsměv.

„Musím ti říct, že ... že vás nechápu. Děsí mě to, jak na sebe nekřičíte, jak ... chápeš. Je to trochu divný, můžem se vůbec my dva ještě bavit? "

Neodpověděla jsem, jen jsem si opřela hlavu o jeho rameno. Dean byl člověk, o kterém bych nikdy neřekla, že bude mým kamarádem. Ale po těch pár rozhovorech s ním a po tom všem, jsem to tak cítila. Zavřela jsem oči. Doufala jsem, že usnu a přestanu vnímat fakt, že jsme od sebe s Harrym tak blízko.