The Project

53

Harry

Jsem rád, když je ta pošahaná snobská akce u konce a my můžeme jet domů.

„Harry? Fakt díky za to, že si mě sem vzal a ještě víc, že si šel se mnou," mluví ke mně Dean, když se rozjedeme ke kampusu.

„V pohodě kámo, ale horší snobárnu sem v životě nezažil..."

„No, kurva, bylo to děsný...a ten můj proslov, to sem fakt posral..."

„Blázníš? To bylo na celým tom večeru nejlepší, fakt si mě pobavil," řeknu a při té vzpomínce se musíme oba začít smát.

„Očividně sem pobavil i tvou kamarádku, ale tomu jejímu se to moc nelíbilo..."

„Co bys čekal, když to jeho tatínek celý sponzoruje," ušklíbnu se.

„Hele a ta Bell? Jak to jako mezi sebou máte?"

„Sme...kamarádi..."

„Takhle to fakt chceš, kámo?"

„Ona to tak chce," řeknu tiše.  Dean se dívá z okna a dál se neptá, protože ví, že o tom prostě nechci mluvit, prolomí ticho až když jsme skoro na místě-

„Díky, že si koupil ten obraz, ale fakt si nemusel."

„Kámo obraz na jehož popis nezapomenu do konce života, sem kurva nutně potřeboval," rozesmějem se znova.

Když dorazíme na kolej, Dean si dá sprchu a téměř okamžitě na to usne. Já udělám to samý, ale spát rozhodně nemůžu, jen ležím na posteli a myslím na Bell. Myslím na to, jak byla krásná. Na to, jaký bylo se zase dotknout její kůže, i když jen na vteřinu a cítit, jak se chvěje pod mým dotykem. Vidět, jak se směje a bejt zas na chvíli jedinej, komu patří její oči. Sám zastavím tok svým myšlenek, protože tím mučím akorát sám sebe, ale nemůžu si kurva pomoct...je to prostě Bell, jediná holka, co sem kdy doopravdy miloval. Napadne mě, že by možná bylo moudrý jí dát pokoj a možná příští rok přestoupit do Washingtonu, ale i když se kurva snažím chovat sebevíc racionálně, nejde to...a tak vyťukám smsku.

Ellie

Přišla jsem domů na pokoj a Amy tu opět nebyla. Což mě ani nezarazilo, protože tu večery bývala opravdu málo kdy. Navíc, když poznala Michaela.

Mathiase jsem odmítla s tím, že jsem opravdu unavená a s krátkým polibkem se s ním rozloučila. Osprchovala jsem se a konečně si lehla. Nohy mě bolely od podpatků, které jsem si sundala, sotva jsem vešla na chodbu koleje a ignorovala Mathiasovi nechápavé pohledy. Můj mobil se rozsvítil. Myslela jsem si, že mi píše Amy a o to víc mě překvapilo, když jsem viděla Harryho jméno.

H: Někdy jsem hleděním na vás už zcela zpit...

E: A jindy žízní mřu pro pohled jediný...

H:... jinou slast nemám a netoužím ani mít.

E: Kromě té, kterou mi můžete dát jen vy. Sonety od Shakespeara? Zajímavý večer.

H: Já večery trávím zásadně zajímavým způsobem

E: O tom nepochybuji.

H: A jak trávíš svoje večery ty, Bell?

E: V poslední době hodně přemýšlím.

H: O čem přemýšlíš?

E: Tak různě. Jestli dělám správné věci.

H: Ty děláš vždycky správný věci.

E: Opravdu si to myslíš? Nemám vždycky ten pocit.