The Project

26

Ellie

Dlouho se nikdo nezvedal.

„Blackbird a Tinkerbell" řekne profesor znovu a s hlasitým povzdechem se zvedne Harry. Kamarád Marcuse. Jestli jsem do teď byla nervózní, tak teď jsem ještě stokrát víc. Potáhnu si rukávy svého starého svetru a snažím se zatlačit slzy. Harry už stojí u tabule a rozhlíží se po třídě.

„Tinkerbell," řekne profesor tiššeji a podívá se na mě. Nejistě se zvednu a v naprostém tichu mířím k tabuli.

Teprve až teď zvednu pohled. Podívám se Harrymu do tváře. Dívá se na mě a já z jeho pohledu neumím vyčíst absolutně nic.

„Kdo jiný by byl větší víla než vy, Ellie," usměje se na mě profesor a předá mi moji závěrečnou práci.

„To si děláš prdel Harry, ty sis psal s babčou Clarkovou? Tak to je mazec," vykřikne Marcus společně s Lencem a pár dalšími ve třídě propadnou nezastavitelnému smíchu.

„Snad ses jí nepodíval i pod tu její jeptiškovskou sukni," řekne Lance a ač by mi to bylo jindy jedno, teď mě to bolí.

„Okamžitě toho nechte a po hodině vás chci vidět v ředitelně," napomene je profesor a otočí se zpátky na nás.

„Tak kdo začně? Harry?" zeptá se a podává Harrymu jeho práci.

„Nemám s tím nejmenší problém," řekne s ostrostí v hlase a bez jediného pohledu na mě.

„Rád bych zakončil tuhle nesmyslnou sračku..."

„Harry..." napomene ho profesor a Harry se ušklíbne.

„Má ráda salát, sushi, a je jedinečná v tom, že si myslí, že je chytrá," řekne suše a vrátí papír profesorovi, který se na něj neurčitě zadívá.

„Jste si jistý, že je to všechno, Harry?" zeptá se ho.

„Máte tam odpovědi na otázky, ne na všechny, ale klidně mi za to zhoršete známku." řekne a chystá se odejít.

„Ne, zůstaňte tu, ještě svoji práci o vás přečte slečna Clarková."

Harry se zastaví, krátce se na mě podívá, hned ale sklopí zrak a vrátí se na místo, kde stál před chvilkou.

Nejradši bych to zkrátila, nebo neřekla nic, ale naši mi vždycky říkali, že mám být upřímná za každé situace. Tak jsem se naposledy zhluboka nadechla a začala číst

Harryho jsem poznala pod přezdívkou Blackbird. Už ta mi napovídala, že to nebude nejlehčí a taky nebylo. První dny to byla spíše povinnost a hádky. Záleželo mi na dobré známce.... Když neznáte Harryho nějak blíž, může vám přijít arogantní, bezohledný a egoistický. A to všechno taky je...

„Fajn, seru na to," přeruší mě najednou Harry a znovu se chystá odejít.

„Zůstaňte tu, slečna Clarková ještě nedočetla celou svoji práci," napomene ho znovu profesor a mně dá pokyn k pokračování.

...ale když ho poznáte blíž, když se vám otevře, zjistíte, jak chytrý je. Jak vyspělé má názory. Jak umí být milý.

Fascinuje mě na něm, jak se umí ve vteřině absolutně rozčílit a v té další dokonale uklidnit. Fascinuje mě i to, jak moc impulsivně jedná. Jak umí konverzovat a to, jak ho zajímají názory jiných.

Má rád hudbu a literaturu, už to o člověku něco vypovídá.

Díky němu jsem přehodnotila plno věcí. Nemyslím si, že záleží na tom, co má člověk na sobě, nebo jestli má všechno nejnovější. Nikdy jsem si to nemyslela a naše konverzace mě v tom utvrdily. Ve skutečnosti jsme tak rozdílní, ale když jsme si psali a jeden druhému jsme se otevřeli, najednou jsme si toho tolik dokázali předat. A je jedno, jestli mám starý svetr, nebo dlouhou sukni. Třeba v nových šatech budu prostě víla. A nezáleží na tom, jestli má Harry nejhezčí holku školy, nebo velkou partu kamarádů, protože když není nikdo, kdo by mu opravdu rozuměl, je to zase jen ten malej kovboj, kterým chtěl být. 

Dočtu a mrkáním se snažím vyhnat slzy. Nakonec se ještě otočím na Harryho, který se stále dívá do země. Ale vycítí můj pohled a zvedne hlavu.

„Říkala jsem ti, že je to nemožné."

Práci položím profesorovi na stůl a se slzami v očích se vracím na své místo. Stejně tak jako Harry na to své.

Snažím se být v klidu a nedívat se na něj. A on se o to neúspěšně snaží taky.