The Project

42

Ellie

Nejsem si úplně jistá, jestli vidím dobře, proto několikrát zamrkám. Amy celou situaci pozoruje.

„Kdo je Bell? Vy dva se znáte?" zeptala se překvapeně.

„Ne, neznáme se," odpověděla jsem okamžitě.

 „Počkej mě prosím tě tady, hned přijdu," řekla jsem Amy a vyběhla z domu. Konečně jsem se mohla pořádně nadechnout. Začínala jsem pociťovat sílu alkoholu, proto jsem se opřela o studenou zeď domu.

„Bell, mluv se mnou," promluví vedle mě Harry. Jeho chraplavý hlas způsoboval, že moje tělo kompletně zachvátila panika. Znovu jsem se rozešla pryč a absolutně netušila, kam jdu. Zastavila jsem se až na trávě velké zahrady, která patří k domu.

„Bell, musím ti všechno vysvětlit, kurva," 

„Co tady sakra děláš?" otočila jsem se.

„Budu tu studovat. Můžu tu studovat hudbu, otevřel se novej obor," řekl a pousmál se.

Nechápala jsem, proč se usmívá a neskutečně mě to vytáčelo.

„Neměl jsi tu být, nechci abys tu byl!" zakřičela jsem na něj a frustrovaně si zajela prsty do vlasů.

„Byl jsem idiot, Bell, promiň mi to," řekl tišeji a chytil mě za ruku. Okamžitě jsem se mu vysmekla.

„Teď mě budeš poslouchat," řekla jsem a ustoupila dva kroky od něj.

„Celé ty dva podělané měsíce jsem se snažila si tě vymazat z hlavy a když se mi to povedlo a já jsem konečně začala vnímat i normální svět, ty se vrátíš? Nechci to tak. Nechci tě vidět a ani s tebou mluvit," řekla jsem rozčíleně a zachytila Harryho zamračený výraz. Než stačil ale něco říct, pokračovala jsem.

„Myslíš si, že jsem si přála, aby se na mě Marcus vrhnul? Nepřála. Nevěřil jsi mi, když jsem říkala, že s ním nic nemám...nikdy jsem s ním nic neměla a ani s ním... to...víš co. Milovala jsem tě a tys mi do očí řekl, že to nebylo tak vážný. Tak co tady teď děláš?" stále jsem kladla důraz na každé své slovo. Chvilku jsem zavrávorala a cítila jsem, jak mě zachytily jeho ruce. Moje tělo okamžitě reagovalo a objevila se na něm husí kůže.

„Začala jsi pít?" přeměřil si mě Harry.

„Měla jsem vodku, pár drinků...začala jsem dělat víc věcí, pamatuješ? Změnil jsi mě," pokusila jsem se o úsměv, ale věděla jsem, že už říkám věci, které bych říkat neměla.

„Odpustíš mi to, protože na mě stejně myslíš. Jako já na tebe, Bell. Znám tě..." řekl Harry a rukou mi přejel po tváři. Nechala jsem ho.

„Pleteš se, Harry. Už dávno na tebe nemyslím. Neříkej mi Bell a nedělej si naděje, protože žádnou další šanci už nedostaneš, posral jsi to. Jednoduše jsi to celý PO - SRAL," zdůraznila jsem a zasmála se.

"A nedělej z toho drama, zas tak vážný to nebylo," dodala jsem, nechala ho tam stát a vešla zpátky do domu.

„El, ty brečíš!" řekla Amy, když mě uviděla.

„Tak jo, párty pro nás končí. Jdeme na kolej a ty mi vyklopíš, kdo byl ten blbec, kterej byl mimochodem tak zatraceně sexy a proč kvůli němu brečíš."

Harry

Stojím jak kretén uprostřed trávníku před domem a nejsem schopnej se pohnout, cokoli říct, nebo cokoli udělat. V hlavě mi zní věta, kterou jsem dva měsíce zpátky řekl já sám... 

"A nedělej z toho drama, zas tak vážný to nebylo," 

co mě to kurva vůbec napadlo? Jsem fakt takovej dement, že jsem jí tohle, kdy řekl! Nejraděj bych si nafackoval. Jo, sice jsem sem jel s tím, že ji chci najít, ale nějak jsem nečekal že ji potkám hned dneska a už vůbec ne tady...na párty. A rozhodně jsem nečekal, že bude opilá, bude vypadat kurva ještě líp, než když jsem ji viděl posledně a řekne mi tyhle věci...kurva, kompletně jsem všechno posral.

Na chvíli mě napadne, jestli to že jsem teď tady není prostě úplně debilní, zoufalý a zbytečný...jel jsem sem jenom kvůli ní a ona mi dala jasně najevo, že nemá zájem, ale takhle to přece kurva dopadnout nemůže...i když mluvila, jako by to myslela opravdu vážně, že mě už prostě nechce...nevěřím tomu, nevěřím že ke mně už nic necítí, že mě nechce ani vidět, prostě ne...žádná holka mě ještě nenechala, žádná a Bell nebude kurva výjimka, nechci aby měl tuhle holku někdo jinej...nečekal jsem kurva celý dva měsíce a neřešil přestup jenom proto, abych tu na sebe nechal jednou křičet na trávníku...to prostě ne, udělám všechno proto, aby se mnou aspoň normálně mluvila.

„Kurva, kámo, co tu stojíš? Párty je uvnitř..." volá na mě Dean.

„Kámo, děje se něco?" ptá se, když neodpovídám a pořád stojím na místě..."

„Ne, nic..."

„Hele, moc se neznáme, ale očividně máš nějakej problém. Můžeš mi to buď říct, nebo si dáme pár panáků a ty to možná vyřešej za nás..."

„Myslím, že se raděj vrátím na kolej, na chlast mě teď nějak přešla chuť, nebo co..."

„Vole, vypadáš fakt mimo, půjdu s tebou, dáme dýmku a můžeš mi říct co se děje."

Normálně bych rozhodně neměl chuť nikomu cizímu svěřovat, ale bylo mi hloupý volat Gemmě, protože jsem nikomu neřekl, že sem du kvůli Bell, řekl jsem jen že je tahle škola lepší a máma se neptala, prostě byla ráda, že jdu na vysokou...Cítil jsem se fakt trapně, když jsem Deanovi začal vyprávět o Bell, a i když jsem něco vynechával, přišel jsem si jak nějaká zoufalá třináctka, co píše do Bravo poradny o prvním sexu, nebo jiným super trapným zážitku. Dean se ale netvářil, že bych mu přišel trapnej, nebo zoufalej, spíš naopak.

„Hele kámo, myslím, že to, že jsi přijel je fakt dobrý gesto, ale nemůžeš čekat, že po těch věcech ti teďka ta holka padne kolem krku. Potřebuje to čas, ale rozhodně bych to neřešil nějakým ignorováním...spíš bych se fakt snažil ukázat, že tě to sere, ale moc netlač na pilu, ono si to časem sedne."

„Fakt nevím, kurva...co když mě fakt nesnáší?"

„No tak jako tahle možnost je tu vždycky, ale podle toho cos o ní říkal si nemyslím, že ona je tenhle typ, spíš si jí fakt ublížil, tím, co si řekl...myslím, že je spíš zklamaná, kámo. Bejt tebou, udělám všechno proto, aby si ji dostal zpátky, jestli ji fakt chceš tak, jak říkáš...Sám sem zažil něco podobnýho, a když sem se to snažil napravit, vyplatilo se mi to...byl sem dřív fakt kokot, měl jsem skvělou holku, ale moc sem si jí nevážil, sral jsem na to, co chtěla ona a raděj sem chodil na párty s kámošema a užíval si...až když mě kvůli tomu nechala, došlo mi, o co sem přišel...trvalo to, ale vrátila se ke mně a pořád sme spolu, sice každej v jiným městě, ale sme...a kámo říkám ti, neměnil bych."

Překvapilo mě, že tenhle týpek, ze kterýho párty přímo čiší je kurva snad nejrozumější kluk, kterýho sem kdy v životě potkal...na rozdíl ode mě mu nepřijde vůbec trapný mluvit o sobě ani o svejch problémech...připadám si před ním chvilkama tak dementní jako připadal občas mně Marcus a až se sám před sebou zastydím.

„Hele kámo, mám rád párty, ale taky bych tuhle školu rád udělal, měli bychom to zalomit..." řekne nakonec a já jsem z toho, co je tenhle týpek zač pořád trochu mimo.