The Project

66

Ellie

Odpoledne se táhlo. Seděla jsem v pokoji a snažila se do hlavy dostat aspoň nějaké učivo. Nedokázala jsem se naplno soustředit. Myšlenkami jsem byla tam kde vždycky. U Harryho. Ničilo mě, že to vzdal. Protože ty jeho oči, ty říkaly úplně všechno. Ty v kterých jsem se vždycky tolik ztrácela jsem teď měla v hlavě jako naprosto prázdné. Amy dorazila až k večeru. Smála se a vypadala šťastně. Měla důvod, protože s Michaelem trávila většinu času a já za to byla opravdu ráda. Kdybych ale řekla, že ji to nezávidím, lhala bych.

Večer jsem opět vzala do ruky telefon a napsala krátkou zprávu Harrymu. Opět to byl krátký úryvek songu od Beatles.

"Every night can't sleep, thinking of you. And every little thing that you do..."

Odeslala jsem a odložila telefon, protože jsem si byla jistá, že ani dnes mi neodepíše.

Ráno jsem vstala až nezvykle brzy a opět měla na všechno trošku jiný pohled. Následné vyučování uteklo až příliš rychle a já opustila školu mezi prvními. Utíkala jsem na parkoviště plné aut a našla to svoje. Ač jsem svůj styl změnila, auto jsem rozhodně vystřídat nechtěla. Nasedla jsem a pousmála se nad mým nápadem. Za chvilku už jsem stála před domem Goodwinových a v tašce hledala klíče, které jsem už nějakou dobu měla. Ignorovala jsem zvědavé pohledy Joshe a Nicka, kteří jako obvykle seděli dole u televize a hráli videohry. Brala jsem schody po dvou, až jsem otevřela pokoj pro hosty. Stále jsem tu měla některé svoje staré věci. Otevřela jsem skříň a vytáhla z nich šaty od Harryho. Nebo aspoň to, co z nich zbylo, když jsem je tehdy roztrhla. Musela jsem se pousmát nad vzpomínkou, jak jsem si je nervózně zkoušela v butiku. Klekla jsem si na zem a snažila najít aspoň kus souvislé, neporušené látky. Sukně měla několik vrstev šifonu a já si v tu chvilku uvědomila, že tohle nebude zdaleka tak lehké, jak jsem si namlouvala, jestli to nebude dokonce nemožné.

Stála jsem uprostřed pokoje obklopená látkou, když vešla Anne. Usmála se jako vždycky a vzápětí se zarazila, když viděla co dělám.

„To jsou ty šaty, co jsi dostala od Harryho?" zeptala se opatrně a když jsem přikývla, hlasitě si povzdechla. S Anne jsem o Harrym několikrát mluvila, o posledních událostech ale nevěděla.

„Potřebovala bych je ... nějak dát dohromady. Nemáš šicí stroj?" zeptala jsem se zoufale.

„Mám a zkusím s tím něco udělat, dej," pousmála se a natáhla ruku pro kusy látky.

Ochotně jsem jí šaty podala a byla opravdu vděčná.

„Stačí to zítra?" zeptala se a po mém přikývnutí odešla.

Zbytek dne jsem strávila s Joshem.

Když jsem večer přišla na pokoj, Amy seděla se sluchátkami v uších. Když mě viděla, hned si je sundala.

„Divně se usmíváš," poznamenala a já jsem beze slov zašla do koupelny. Když jsem vyšla, Amy už ležela a culila se do telefonu. Lehla jsem si taky a opět, jako předchozí dva večery vyťukala další zprávu.

"I just want your loving arms around me, yeah I got to find a way to make you take me back."

Odeslala jsem a zhluboka jsem se nadechla. Byla jsem ze zítřejšího večera nervozní a Harry byl jediný důvod mojí nervozity.

Chtěla jsem vypadat dokonale.

V šatech od něj.

A byla jsem odhodlaná vykřičet mu, jak moc mi chybí.